Po chvíli mě Endyho pohled přestal skenovat. Pomalu jsem se otočila. Koukla jsem na něj. Byl otočený. Dřepla jsem si. Vlítla jsem do tunelů. Letěla jsem tunely, až jsem dolítla k místu, kde chci spinkat. Moje plošinka! Magií jsem zkontrolovala okolí. Hledají zase ve vesnici. Od vesnice jsme docela daleko a jeskyně je dobře krytá. Avšak moje plošinka taky. Byly jsme dočasně v bezpečí. Lehla jsem si a po dnešní náročné misi jsem usnula.
Jsem v lese u vesnice. Vesnice je zase jako nová, jako před bojem. Svítá. Ještě většina spí. Najednou se vzduchu zaútočily hvězdný s pár galaktickýma. Všechny dost rychle zatýkaly. Nemohla jsem nic. Nemohla jsem se hýbat, vystřelit po nich, pomoct jim. Lítají tam kouzla a nějací padají k zemi. Jen to sleduji z bezpečí lesa. Nějací se vzchopily, ale nepřátel je o hodně víc. Všechny dostaly do pout a odváděj je pryč. Pak ničí mrtvoly, naše i jejich. Z očí mi vyteklo pár neposlušných slz. Vesnice byla zpustošená, ve stejným stavu, jako jsem jí pak s Endym našla. Tak tohle se stalo, mezitím, co jsem bojovala o život, unesená kmenem z černý díry. Smutný.
Probrala jsem se se škubnutím na mé plošince. Jsem zase  o něco chytřejší. Super. Sedla jsem si, ale někdo mě zezadu chytil. ,,Zase si zmizela jo? Ty jsi nepoučitelná." Vysmekla jsem se mu a otočila jsem se. ,,Říkala jsem ti že neslibuji, že tam zůstanu." Usmála jsem se. Pak jsem se koukla do dáli. Slunce už svítilo. Je ráno, skoro dopoledne. ,,Vrátíme se?" Zeptala jsem se narušitele. Další, který ví o mojí plošince, pak se ho zeptám, jak mě tady našel. On mě zatím našel všude, jak to jen dělá? Co když na mě nasadil štěnici. Projela jsem okolí. Nikde jsme hvězdný nenašla. ,,Vzduch čistý, jdeme." Seskočila jsem a rozhlídla jsem se. S Endym jsme se rozešly zpátky. ,,Ty si na mě nasadil štěnici?" Zeptala jsem se. Endy neodpovídal. Zastavila jsem se, chytila jsem ho za ruku a prudkým trhnutím jsem ho otočila. ,,Ty si na mě nasadil štěnici?" Koukala jsem mu naštvaně do očí. ,,A co jsem měl dělat, věčně si mi utíkala. Nějak jsem si musel pojistit, že tě neztratím." To mě moc neuklidnilo. Vzala jsem ho prudce pod krkem a přirazila ke stromu. ,,Kde je?" Endy vypadal dost překvapeně, asi moje náhlá reakce. ,,Kde! Je! Ta! Štěnice!" Vyprskla jsem po něm. ,,Máš jí v krvi." ,,A jak dlouho?" ,,Od chvíle, co jsme tě unesly. Proto jsme tě mohly v lese najít fakt rychle." ,,A jak se jí zbavím?" Zeptala jsem se ho, stále jsem ho držela na stromě. ,,To nejde. Pustíš mě už?" Naštvaně jsem ho pustila. Otočila jsem se a šla jsem do jeskyně. Nečekala jsem zda půjde za mnou. Cestou jsem se drbala na loktě.

Došly jsme do jeskyně. Hnedka mě objal Nemis. ,,Ahoj!" ,,Taky tě zdravím." Vydala jsem ze sebe přiškrceně. ,,Pustíš mě?" ,,Když slíbíš že nezmizíš." Povzdechla jsem si. ,,To slíbit nemohu." Kolikrát ještě budu muset tuhle frázi zopakovat? ,,Nojo." Zabrblal a pustil mě. ,,Co bude dál?" Zeptala jsem se ho optimisticky. ,,No, polovina z nás pod vedením Andrewa půjde porazit hvězdný, dneska při stmívání, a zbytek se bude ukrývat tady, ti pak pročistí les." Koukala jsem po jeskyni. Zevnitř jí obalovala bariéra, ale byla slabá, vypadala, že se každou chvíli zhroutí. Její majitelé na tom nebyly o moc lépe. Došla jsem k bariéře. Dotkla jsem se jí ukazováčkem na pravý ruce. Bariérou projel modrý paprsek a polovina vypadala stabilně. Usmála jsem se. Položila jsem na bariéru ruce a naplnila jsem jí. Nyní byla stabilní. Opřela jsem se a koukala jsem se kolem sebe. Endy se najednou ocitl před všemi, všichni na něj byly otočení. ,,Jak už asi nějací víte, měsíc napadly hvězdný. Nyní vás rozdělím na dvě skupiny, ta první pod vedení Andrewa půjde k radnici a zničí hvězdný, ta druhá pročistí les a okraje města pod vedením Wenada." Wenad a Andrew mu hrdě stály po boku. Propalovala jsem ho pohledem, musí říct moje jméno, já patřím do první skupiny. ,,První skupinu tvoří: Nalur, Anew, Endara, Uhar, Elektra, Indor, Ezerica, Angis, Nemis a Menes." Zbytek je pod druhou skupinou. Já sebou vezmu Měsícnici, a dopoledne odlítáme. Andrew a Wenad to tady za mě převezmou. Každý si pamatujte, do jaký skupiny patříte a pod koho." Domluvil a něco řešil s Wenadem a Andrewem. Razila jsem si to k nim skrz menší dav, co tady byl. Když jsem k nim došla, počkala jsem, až domluví. Jen jak domluvily se jejich pohled stočil na mě, a jakoby vycítily mojí naštvanost, vypařily se jak pára nad hrncem. ,,Jakto, že odlétám někam do pryč, mezitím co ostatní budou kvůli mě riskovat životy?" Zeptala jsem se naštvaně, s výtkou v hlase. Endy se na mě v klidu koukl. ,,Nejsou tady kvůli tobě, chtějí ovládnout měsíc, a za druhý, musíš se naučit ovládat ničivou magii." ,,To můžu i potom, ale hlavně musím jít do bitvy, z té první mise si mě vyřadil, a jak to dopadlo? Málem jsi umřel. Nech mě jít i na druhou misi, prosím!" Nasadila jsem prosebný výraz. Endy mě chvíli skenoval pohledem. ,,Ani nápad, za chvíli odlétáme, smiř se s tím." Odešel dál a mluvil s Nalurem. Sjela jsem po bariéře na zem. Já tam nechci, bojím se, vždyť tam budu jediná měsíční, mezi tolika jinýma, co když mi budou chtít ublížit a já se neubráním. Nebo převzaly názor Endyho otce a budou mě chtít mučit. Co když mě zabijí, já zatím nechci umřít, chci žít tady, učit se na špiónskou práci a být špiónkou. To je můj osud. A navíc, se tady bude odehrávat velká bitva, na který závisí osud celého měsíce, proč mě z toho vyřadil? On mi nevěří? Myslí si o mě, že jsem jen slabá měsíční. Proč zrovna o mě si myslí, že jsem slabá a ostatní bere normálně. Proč mě bere jinak? Já mu ukážu, schovám se, a pak půjdu do bitvy a vyhrajeme. Nejsem a nebudu slabá. Budu silná. To totiž jsem.