O dva měsíce později
Ráno jsem vstala z vesela. V kouzlech jsem včera porazila Nalura i Nemise. A jen tak, to taneční vystoupení, co jsem měla se všem líbilo, chtějí mě vidět tančit znova, takže dneska večer je další taneční vystoupení. S Xarah jdu dneska naplánovat tanec. Tančím bez ničeho. Dopomáhám si kouzly, které mimochodem hravě zvládám. To spíš boj rukama stojí za nic. Nemis se dneska šel učit běhat do lesa. Prý by z něj mohl být špion. Byla jsem naštvaná, ale to je slabý pojem. Úplně zuřim, né že bych mu to nepřála, ale já chci být taky špionka, a tanečnice prý špionkou být nemůže. Ubíjí mě jen ta představa, že bych fakt byla tanečnice, ty jsou silně extrovertní, a já jsem přesnej opak. Je načase to říct Xarah. ,,Měsíčnice, neděje se něco?" Optala se mě starostlivě Xarah. Koukla jsem se na ní smutným pohledem. ,,Nemůžu být tanečnice." Čekala jsem na její reakci. ,,A proč ne?" ,,Jsem introvertní, nezvládla bych ty jejich večírky, častý mluvení s lidmi. Ráda běhám po lese a cvičím. Hlavně boj, i když mi de mizerně. Dělám pokroky, proč nemůžu být špiónkou?" Skoro jsme křičela. Chtěla jsem být špiónkou. Musela jsem. Moje nitro mi napovídalo, že se něco blíží. Něco velkýho, hodně událostí, které mě zlomí. Jsem připravená? ,,No v boji jsi se zlepšila. Ale co běhání po lese?" ,,Chceš to vidět?" Vynesu tajemství napovrch. Za ty dva měsíce, jsem se naučila běhat mezi stromy jak blesk, skákat po stromech, byla jsem připravená na práci špionky. Boje kouzlama už jsem taky ovládla skvěle. ,,Tak jo, jdeme za Nalurem a Nemisem. Uvidíme, co na to řeknou." Rozešli jsme se do lesa. Bála jsem se. Co když mě nebudou chtít vidět jako špionku.

Našli jsme Nemise a Nalura. Nemis zrovna seskočil do dřepu. ,,Ahój!" Zakřičel na mě Nemis a zamával mi. Zamávala jsem mu taky. Na tváři se mi utvořil úsměv. Konečně někdo, kdo si nemyslí, že jsem divná, že jsem jiná. Ve škole jsem neměla kamarády. Došly jsme k nim. ,,Co tady děláte?" Nalur měl ke všem čistě profesionální přístup. Skoro jsme se oklepala. Xarah do mě šťouchla loktem. Narovnala jsem se. ,,Nechci být tanečnicí, chci být špiónka." A je to venku. Nalur mě chvíli skenoval pohledem. ,,Dáme ti šanci. Ukáž se, co je v tobě. Jdi s Nemisem. Společně si zacvičte." Jen jak to dořekl jsem si řekla, že jim ukážu, co ve mě je. Že na to mám. ,,Letíme!" Vykřikla jsem a vyskočila jsem na větev. Nemis vyskočil na jinou větev o kus dál. Rozskákala jsem se za nim. Ta svoboda. Ten vítr. To byl úžasný pocit. Nemis se smál. Smála jsem se taky. Doběhly jsem k jeskyni. Opřela jsem se o ní a Nemis se opřel vedle mě. ,,Nejsi špatná, ale jsem lepší." ,,Nene, já jsem lepší." Bouchla jsem ho do ramene. Zasmál se a oba dva jsme se smáli.

Další den ráno jsme šli cvičit kouzla. Včera jsem měla poslední představení. Strhl se tam obrovský potlesk. Dneska jdeme cvičit boj kouzly. Nemis, Xarah a Nalur kolem mě udělaly kruh. Byly ode mě každý na šest metrů daleko. Nemis po mě házel různý klacky a tak. Občas se mu povedlo po mě vypálit střelu. Nalur po mě vrhal energetický koule. Velice nebezpečná věc. Když mě zasáhne, dostane mě na kolena. A Xarah střílí ledové střely. Jen trošku zastudí, ale někoho, kdo neovládá naší magii při trefě do hlavy zmrazí. To je dobrý do boje. Jak na mě útočily, uhýbala jsem, posílala jsem střely na někoho z útočící trojce. Zabavovala jsem je taky útoky. V krvi mi koloval adrenalin. Když už jsem skoro nestíhala, s piruetou jsem vyskočila do vzduchu. Ruce jsem měla rozpažené. Všechno, co na mě letělo se odrazilo a letělo to nazpátek. Jen jak jsem vyskočila, se kolem mě začala motat černá magie. Dopadla jsem zpátky na nohy, ale černá magie se kolem mě zamotala jak krunýř a omámila mě. Padla jsem na zem a oční víčka mi ochabovaly, až se úplně zavřely.

Probrala jsem se ve své posteli. Vzpoměla jsem si co se stalo včera. Docela smutný. Došla jsem do kuchyně. Seděly tam u stolu všichni tři. Obsadila jsem čtvrtý místo. ,,Měsíčnice, to byla ničivá magie." Koukla na mě Xarah. ,,To vím, co navrhuješ?" ,,Zatím se budeme zaměřovat na boj bez kouzel a na běhání v lese. Uvidíme, co se s tím stane dál." Kývla jsem. Už to začíná. Ten pocit, že se bliží něco, co mě srazí na kolena sílí, tohle je jen začátek.