Dneska ráno jsem vesele vstala z postele. Došla jsem do kuchyně a udělala jsem si menší snídani. Jedla jsem málo, ale zase moje tělo všechno spálilo. Pak jsme šli na louku. Když jsme tam došli, Xarah si mě vzala stranou. ,,Měsíčnice, dneska bych s tebou chtěla  započnout létání, to je pro tanečnice neskutečně důležitý." Xarah ze mě chce udělat tanečnici. Tanečnice jsou na různých oslavách a občas na nějakých diskotékách mají roztančit ostatní. Upřímně, tanec mě baví, ale já jedu improvizovaně, né s někým. A jedu si jen tak čistě doma, pro zábavu. Já chci být špionkou, místo společenských událostí chci běhat po lese. Místo na pódio chci do boje a do akce. Špióni většinou prohlédávají les a dokonce ti nejlepší jsou občas vysláni k proskoumání nějakých neobydlených planet, nebo aby něco zjistily, někoho sledovaly. To je práce pro mě. ,,Jasně, tak, jak začnem?" Zeptala jsem se vklidu. ,,No, nechat levitovat předměty už umíš." Na chvíli se zamyslela. ,,Mám to! Zkuz nechat levitovat sebe." ,,Ehhh, tak jo?" Zavřela jsem oči a představila jsem si moje tělo ve vzduchu, a nic se nedělo. ,,Nejde to!" Vyprskla jsem a sedla jsem si do tureckýho sedu. Dala jsem ruce od sebe a představila jsem si klacky na louce. Pár jich tady bylo. Zapojila jsem magii a všechny jsem je zvedla do vzduchu. Najednou na mě něco začínalo působit. Pomalu jsem začínala levitovat. To ale nedělám já. Tak kdo? A jak se dostat na zem. Pomalu jsem se vlastní silou otočila a co nevidím? Nemis má volno, a kouká na mě. Ruce má natažený před sebou. On mě drží ve vzduchu. To mu nedaruju. Vzala jsem za ním pár kamínků. Zvedla jsem je do vzduchu a mrskla jsem je po něm. Jal do něj kamínky narazily, pustil mě na zem. ,,Ty potvoro?" To nečekal. Jo, jo, jsem mrcha. ,,Kiš, kiš..." Začala jsem na něj i ukazovat.

Rozeběhl se ke mě. Zvedla jsem se a utíkala jsem po louce. Chození do lesa se mi vyplatilo. Nemohl mě chytit. Bohužel, pod nohu se mi připletl klacek. A to bych nebyla já, kdybych se díky němu nenatáhla na zemi jak dlouhá, tak široká. Jen jak jsem si stoupla mě Nemis zezadu chytil tak šikovně, abych mu nemohka utéct. ,,Pusť mě!" Vykřikla jsem, ale on se jen zasmál. ,,Když jsem si tě tak pracně chytil? To nemám v plánu." ,,Meh, no tak dík." Nevěděla jsem, jak se mu vykroutit. V hlavě se mi objevily nějaký bojový cviky, který bych mohla použít. Po troše snažení jsem se mu vysmekla a začaly jsem bojovat. No a došla jsem k závěru, že musím posilovat víc, abych byla silnější, a že by to chtělo i naučit se bojovat rukama, ne jen kouzly. Než to ale Xarah navrhnu, musím zesílit. Dáme si tak týden času na zesílení a pak to navrhnem. Když jsme došli domů, před dveřma si mě odchytil Nemis. ,,Nechceš se jit porozhlídnout po lese?" ,,Dneska nemohu, potřebuju si odpočinout, jsem unavená." Chci jíd do lesa cvičit, snad mě tam nenajde. ,,Tak ahoj." ,,Ahoj." Rozloučila jsem se taky a zalezla jsem dovnitř.

Po patnácti minutách jsem vyšla ven a běžela jsem do lesa. Tam jsem začala běhat mezi stromy. Vylepšovala jsem tím reflexy a taky běh. Už jsem i uběhla nějakou dálku, a uměla jsem kličkovat. Vylezla jsem na strom, ale ne až na vrch. Zase jsem si vylezla na větev. Už jsem se na ní udržela, ale skočit na jinou a na tý se udržet byl problém. Odrazila jsem se od kmenu. Letěla jsem k druhýmu stromu. Tam jsem se chytla větve rukama. Vytáhla jsem se na ní a stoupla jsme si blízko kmene. Odrazila jsem se a dolítla jsem na další. Konečně mi to začíná jít. Stoupla jsem si a skočila jsem na další. U tý jsme ale neodhadla výšku. To by ještě tolik nevadilo, ale když jsem se chtěla chytit, nohou jsem zavadila o větev o trošku níž. To mě vyhodilo z kurzu a já dopadla na zem. Nevzdávala jsem to a cvičila jsem dál. Pokroky byly.

Už se stmívalo. Rozběhla jsem se domů. Zalezla jsem do pokoje. Začala jsem cvičit levitaci těžkých předmětů. Zkoušela jsem noční stolek. Není nejtěžší, ale pro začátek ujde. A hele, nějak se nechtěl zvednout. Pohnul se, to jo, ale nezvedl se. Cvičila jsem to zbytek večere. V půl desátý jsem zašla do sprchy. Před spaním jsem ještě snědla kus sladký čokolády, co jsem tady měla a šla jsem spát. Občas od Xarah dostanu něco sladkýho, sušenku, čokoládu. Jasně že tyhle věci se přesouvaj do pokoje a když přijde chuť, kousek si ulomím.

O tři dny později
Začínám dělat pokroky. Cvičím sice naplno, ale ty výsledky za to stojí. Večer ulehám do postele s pocitem naprostýho vyčerpání, ale zatím stojím. Překonávám se. Lámu si rekordy. Ale Xarah si mě začíná nějak všímat. To není dobrý, to je špatný. Sedím na trávě, máme s Nemisem pauzu. ,,Měsíčnice!" Xarah na mě ukázala. Pochopila jsem, že mám jít za ní. Došla jsem k ní. Tvářila se docela ustaraně. ,,Nepřemáháš se, moc rychle ti rostou výsledky, aby se ti něco nestalo." ,,Nemusíš se bát." Ujistila jsem jí, ale lhala jsem. Jen nechci, aby to věděla. Pořád ze mě chce udět tanečnici. Za čtrnáct dní mám dokonce smluvené první vystoupení. Jen tady před ostatníma z vesnice. No uvidíme jak to dopadne. ,,Nemisi!" Ukázala i na Nemise. Ten se sem tady dostavil. ,,Mám pro vás dva novinu, od zítřka se začnete učit boji, s kouzly i bez nich, a ještě něco o základním přežití v divočině, nebo první pomoc. To se vam bude hodit. Vždy vám den předem řeknu, co budeme dělat další den. Na zbytek dne máte volno, a zítra začneme s bojem na blízko. S Nemisem jsme kývli. Rozeběhla jsem se domů. U báráku jsem to ale otočila a rozběhla jsem se do lesa. V lese jsem začala zkoušet různý podrazy nohou, nebo rúzný úchyty na jednom stromu, který byl takový do různa. Zítra začneme s bojem na blízko. Nechci aby byl Nemis zase v něčem lepší. Pořád nade mnou vyhrává!
Naštvala jsem se a začala jsem znova běhat v lese. Svůj vztek jsem zaměřila na sebe a začala jsem dřít stejně jako v předchozích den. Div ze sebe nesedřu kůži.