Jednou se jedenáctiletá dívka ve škole zeptá učitele, jestli neví, jak vznikl život na měsíci. Překvapilo ji že to učitel nevěděl. Takhle obešla všechny učitele na škole a nikdo z nich nic nevěděl. Jde smutně na poslední hodinu a tam se také zeptá učitele jestli neví jak vznikl život na měsíci a tentokrát k tomu dodá doplňující otázku, kde by se mohla dozvědět odpověď. Po poslední hodině se zeptala učitele jestli nezná odpověď na její otázky. Vše mu řekla a on se na ní zmateně podíval, tak své otázky zopakovala znova. Poté pochopil a zase se jí dostalo záporné odpovědi, až na to že se dozvěděla, kde dostat odpověď. Musí zajít do omšelého městečka uprostřed hlubokého a děsivého lesa. Ale učitel jí doporučil tam nechodit a pověděl jí prozrazující příběhy 5 dalších lidí, též žáků. Všichni tam šli a ani jeden se nevrátil. Dívka se nad tím netvářila příliš nadšeně, ale po škole se rozběhla ke stromu u kterého žila. Vzala si batoh se svojí kočkou, už odmala rozuměla kočkám. A tahle byla stejně opuštěná, jako ona. V životě to od mala měla velice těžké. Žila sama, starala se od sebe sama už od pěti let, nic co se stalo předtím si nepamatovala. Dala kočku do batohu a běžela k lesu.

U lesa se zastavila. Byl hodně hluboký a děsivý už od pohledu. Po chvíli si uvědomila, že se zamyslela. Už zase. To se jí stávalo poslední dobou často. Když se odtrhla od myšlenek, koukla na les a uvědomila si že je tak hluboký, že určitě zabloudí. Musela by znát směr. Začala zastavovat kolemjdoucí lidi a ptala se jich jestli neznají cestu ke městečku uprostřed lesa: ,,Dobrý den, mohu se zeptat, kudy vede cesta do městečka v lese?" Od všech zase slyšela zápornou odpověď. Když bylo odpoledne, dívka už byla unavená ze všech záporných odpovědí. Sedla si na zem a vytáhla si z batohu svojí černou kočičku. Hladila si jí a odpočívala. Po pěti minutách vstala, dala kočku do batohu a už chtěla jít domu. Vtom viděla starou paní a cítila něco co nikdy dřív. Co když ona zná odpověď na její otázku. Vstala a došla ke staré paní. ,,Dobrý den, nevíte prosím vás, kde je v lese stará omšelá vesnice?" Paní jenom ukázala do lesa. Dívka se koukla tím směrem a pochopila. Otočila se aby paní poděkovala ale ta už byla pryč. Chvíli se koukala na místo, kde paní stála a přistihla se že už se zase zamyslela. Rychle se vrátila do reality, vzala batoh s kočkou na záda a rozběhla se do lesa.

Běžela a vyhýbala se stromům. Po chvíli už jí došla energie a tak se zastavila a opřela se o strom. Rozhlížela se po lese nalevo a napravo, prudce se otočila na levou stranu. Viděla tam první barák. Našla tu vesnici. Koukla se za sebe a uvědomila si že běžela strašně hlubokým lesem. Přeběhl jí mráz po zádech. Otočila se zpátky k vesnici a procházela kolem baráků s adresami. Adresy nebyly číselné, ale byly to jména. Koukala a četla si jednotlivá jména a narazila na jedno zvláštní. Bylo tam napsáno Xarah. Zastavila se před barákem a chvíli na něj koukala. Po chvíli uslyšela mňouknutí. Sundala si batoh a vyndala z něj černou kočku. Zašeptala jí, že za chvíli už určitě bude vše v pohodě a uklidila ji do batohu. Vzala si batoh na záda a rozhodla se pro tuhle adresu. Došla ke dveřím a zaťukala. Žádná reakce. Zaťukala znova, ale zase nic. Už se otočila že zkusí jinou adresu, ale nedalo jí to a rozhodla se zkusit to ještě jednou. Otočila se ke dveřím a zarazila se. Na dveřích visel papírek na kterém bylo napsáno: !!!rovnou vstoupit a neklepat!!!

To dívku překvapilo a po chvíli zaváhání dveře otevřela. Vešla dovnitř. Tam byla menší, ale vybavená místnost, obývák a kuchyň v jednom. Nechtělo se jí šmejdit, ale hledala Xarah, tak musela něco zkusit. Prošla si celou místnost, koukla za každý roh, ale Xarah nenašla. Došla zpátky ke dveřím a koukala po místnosti a vtom si všimla dvou dveří, co tam byly. Při předchozím hledání, si jich nevšimla. Začínala si myslet že jí něco důležitého uniká. Koukla na dvoje dveře a řekla si že zkusí štěstí. Vstoupila do prvních a byla tam menší vana a umyvadlo. Nad umyvadlem ležely na poličce různý šampóny. Vyšla z koupelny a zavřela dveře. Koukla na druhé dveře. Otevřela je a viděla povlečenou, čistou postel, rozkládací letiště. Zavřela dveře. Bohužel Xarah nikde nenašla. Došla ke dveřím, a chystala se odejít. Vzala za kliku pravou rukou, ale dveře nešly otevřít. Zkusila to znova. Když za sebou uslyšela kroky začala rychle lomcovat klikou. Zničeho nic se jí rozzářil náramek na pravé ruce a objevila se za ní bariéra do které narazila vodní koule. Ta se rozpadla a s plesknutím dopadla na zem v podobě kaluže. Dívka se rychle otočila a koukala na zem. V kaluži ležela malá mokrá krabička. Sehnula se aby se na krabičku koukla. Už neměla strach, nýbrž odvahu, dozvědět se víc o bariéře a vodní kouli. Když se ale krabičky dotkla, ta i s kaluží zmizela.

Dívka zmateně uskočila a rozhlídla se po místnosti. V místnosti uviděla někoho stát. Byla to Xarah. Koukala na ní a nebyla ani trochu vyděšená. Byla zvědavá a překvapená. V hlavě jí to šrotovalo a přemýšlela nad  vším co se událo. Ani jedna z nich si nevšimla jejího náramku, když zazářil. Xarah ho neviděla a dívka byla moc zaneprázdněná tím co se za ní objevilo a náramku si nevšimla. Chvíli na sebe koukaly. Uvízly ve slepém bodě. Jedna musela udělat první krok kupředu. Xarah vykročila a slušně pozdravila dívku: ,,Ahoj." Ta se nad její náhlou změnou chování pozastavila ale nedala to na sobě znát. Hodila za hlavu to že po ní před chvílí zřejmě vrhla vodní kouli a též slušně pozdravila. Xarah jí vyzvala aby si sedla. Když si dívka opatrně sedla, Xarah si sedla na proti ní a začaly se pomalu bavit. Po chvíli se debata stočila k tomu proč sem přišla a co se událo ohledně vodní koule atd... A vtom nastaly zmatky. Xarah si myslela že dívka umí kouzlit a dívka v tom plavala. Ta nevěděla nic. Začaly spekulovat nad tím odkud se bariéra vzala. Vodní kouli vyčarovala Xarah. Obě dvě usilovně přemýšlely kde se vzala. Xarah něco napadlo. Dívce řekla aby zůstala v klidu. Otočila se a šla ke květináči s kamínky. Dívka ještě seděla a zaujatě jí sledovala. Jen jak Xarah došla ke květináči dívka si zakryla hlavu rukama, tak že je u loktů překřížila, přičemž měla levou ruku blíže k obličeji. Xarah vzala z květináče kamínek a hodila ho po ní, hrozně velkou silou. Když se k ní kamínek přiblížil, rozzářil se její náramek na pravé ruce, jako předtím, a před ní se objevila bariéra. Tentokrát si obě zářícího náramku všimly. Xarah se zastavila a zaraženě koukala na náramek. Dívka též zaraženě dala ruce dolů  a zmateně se koukla na Xarah. Ta ještě chvíli stála bez hnutí na místě a pak započaly debatu o náramku. Dívka náramek měla od pěti let, nic pod pět let si nepamatovala. Měla náramek i na levé ruce, ale s tím se nic nedělo. Ten náramek jí chrání. Dospěly k tomu že dívka umí kouzlit, ale že kouzla neumí ovládat. S ovládáním jí pomůže náramek. Xarah se dívky zeptala jestli by nechtěla bydlet u ní, a učit se ovládat kouzla. Xarah uměla také kouzlit, ale nepotřebovala k tomu nic.

Dívka přijala. Večer se s ostatníma seznámila u večeře, která se na její přivítaní konala venku u velkého stolu. Dívka jenom těkala pohledem mezi ostatníma a odpovídala úsečně na jejich dotazy. Hodně se s ní začal bavit Nemis. Ve škole se s Měsíčnicí nikdo nebavil, takže se Měsíčnice snažila odpovídat slušně, ale úsečně. A to se jí dařilo. U stolu seděly tři tanečnice, které jednou viděla vystupovat ve městě. Jmenovaly se Anola, Indea a Enera. Byly o hodně vyšší a byly hodně hubený. Po večeři se jí Xarah zeptala jak jí má ostatním představit, nezná její jméno. Dívka jméno neměla a tak se usmyslely že se bude jmenovat Měsíčnice. Pod tím jménem jí ostatním představila a domluvily se že hned další den ráno, začnou s kouzlením. Bude se učit ovládat kouzla z náramku. Měsíčnice se se všemi po večeři rozloučila a lehla si do postele. Měla už vlastní pokoj. Ukázalo se, že barák měl ještě tři volné pokoje, které nikdo nepoužíval. Jejich dveře byly skrytý. Měsíčnice ležela na zádech a přemýšlela nad vším. Najednou si uvědomila, že neleží na posteli, ale visí ve vzduchu. Jen jak si to uvědomila, dopadla zpátky na postel. Snažila se znova levitovat nad postelí,ale nedařilo se jí to. Zavřela oči a soustředila se. Pomalu se odlepovala od postele. Už levitovala ve vzduchu koukla se kolem a uvědomila si že ještě zvedla gumový míček, který měla její kočka na hraní. Svojí kočičku se rozhodla pojmenovat Luna. Po chvíli zase spadla na postel. Sedla si a zkoušela zvednout míček ze země. Vždy ho kousek nadzvedla ale zase jí spadl na zem. Začínala jí přemáhat únava. Lehla si a po chvíli usnula.
‌