Z pohledu Měsíčnice
Probrala jsem se na ošetřovně. Co se stalo? Kde jsem? Na stole vedle postele, na který jsem ležela byl položený papírek, za ním prášek, a sklenice s vodou. Natáhla jsem se po sklenici a vypila její obsah. Pak jsem vzala papírek a četla.
Měla si záchvat, byla jsi mimo, pokud si se probudila, ještě jsem na misi. Za pár chvil přijde můj kamarád, ten tě začne učit ovládat ničivou magii. Neutíkej, a uč se. Neboj se o nás, my to tady bez tebe zvládneme. Endy.
Naštvaně jsem papírek zmuchlala a hodila do koše. Z čeho jsem mohla mít záchvat. Sedla jsem si do tureckého sedu na posteli. Snažila jsem se zamyslet. V hlavě se mi vynořila další vzpomínka. Byla podobná té první. Moje vzpomínky z dětství. Mám teprv dvě, ale vzpomenu si. A asi bych se brzy nechala přejmenovat na Emilii. Jako v té vzpomínce. Tak jsem se jmenovala jako malá. Je to hezké jméno. Kolik je hodin? Za pět minut začíná mise. ,,Sakra! Já přijdu pozdě!" Stoupla jsem si na nohy. Jak se dostat na měsíc. Jak? Jak? Jak? Chodila jsem po místnosti dokolečka, jak magor. ,,Mám to! Tunely!" Natáhla jsem ruce. Dveře se prudce rozrazily. Vyplašeně jsem rozhodila rukama a otočila jsem se na toho, kdo mě vyhodil z koncentrace. Stál tam asi Endyho kamarád. Jak mu zdrhnout. Aha, teť nebo nikdy. ,,Teď!" Vykřikla jsem a povedlo se mi vlítnout do tunelů. Ale on asi letí za mnou. ,,Stůj! Měsícnice!" Jo, letí za mnou. A jak zmizet? Snažila jsem se letět co nejrychleji. Za chvíli mě ale chytila něčí ruka za zápěstí. Zastavily jsme se. ,,Pusť mě!" Snažila jsem se mu vykroutit. Zesílil stisk. Napadlo mě jediný. Snažila jsem se naplnit ničivou magii, použít jí k dostání se na měsíc. Jely jsme mojí trasou. Vytrhla jsem se mu. Ale jelikož jsem ho táhla, teťka jsem se rychlostí blesku rozlítla k radnici, kam jsem měla namířeno.

A pak bum!!! Vzala jsem to přímou čarou do písku pod pódiem u radnice. A obličejem do písku. Vstala jsem a očistila jsem si obličej. Anola zrovna čarovala kouzlo dočasný nepozornosti. Ingrid mi ukázala směr, kudy mám běžet. Rozeběhla jsem se tím směrem. Proběhla jsem kolem nepozorných stráží. V patách mi běžel Endyho kamarád. Doběhl mě, ale nezastavil mě. ,,Tak jaký je plán?" ,,Zachránit ostatní a dostat se s nimi do jeskyně." Potkaly jsme dva hvězdný. Pustily jsme se do boje. Schovala jsem se za bednu. Jeden z nich napodobil moje gesto a začaly jsme po sobě střílet. Zrovna když jsem mému protivníkovy zničila bednu, ta moje bouchla. Odhodilo mě to ke zdi. Hvězdný se během sekundy objevil u mě. Zvedl mě na nohy a opřel mě o zeď. Hnedka se rukou napřáhl za sebe, chtěl mi dát pěstí. Uhla jsem a dala jsem mu kolínkem. Chytl se za postiženě místo. Skopla jsem ho na zem a střelila jsem mu mrazivé kouzlo do hlavy. Zamrzl. Můj společník mu střelil do hlavy černou šipku. Led se rozpadl a roztál. ,,Ohhh." On svého společníka uvrhl do bezvědomí. Střelila jsem ho mrazivou šipkou a on tou ničivou. A je o dva škůdce méně. Rozběhly jsme se dál. Až jsme doběhly ke dveřím. Ty jsem bez rozmyšlení otevřela. Endy ležel na zemi, a nad ním se tyčily dva hvězdný, chtěly ho dodělat. To nesmím dovolit. Sakra! ,,Endy!" Vypískla jsem a zasáhla jsem jednoho protivníka mrazivou střelou do hlavy. Endy ho zasáhl černou šipkou. Endy a jeho parťák se vrhly na zbylého. Já jsem si stoupla a uvolnila jsem se. Natáhla jsem ruce a od nich se začala odvíjet bílá mlha. Pomalu zmražovala zámky. Endy je pak ničivou magii zničil. Pak se naštvaně otočil ke mě a jeho parťákovy. ,,Co tady děláte?" ,,Zachraňujeme ti krk a pomáháme na misi. Málem si umřel, měl bys nám poděkovat. A nebo na nás alespoň nekřičet." Oplatila jsem mu pohled. ,,Jdeme to vyřešit na klidnější místo." ,,Souhlasím." Všechny jsem dopravily do kola. Bylo jich devatenáct. ,,Tak." Začal Endy a rychle něco počítal. ,,Já a Andrewem si vezmeme každý sedm lidí a Měsíčnice si bere zbytek." Endy dorozdal úkoly a sám se chopil čtyř nejbližších a zmizel. Andrew (jeho kamarád) udělal to a to samé. Vzala jsem tři a přemístila jsem je do jeskyně. Pak jsem se ještě vrátila pro dva, co na mě zbyly. Odnesla jsem je taky do jeskyně. Lítání v tunelech už mi nedělalo problémy. No neučím se rychle?

Když jsem dokončila úkol, opřela jsem se o zeď. Byla jsem unavená. Točila se mi hlava. Kolem pravého zápěstí se mi začala točit jako kouř černá magie. To snad ne. Zase? Snažila jsem se jí uzavřít, ale nešlo to. Andrew na mě zkoumavě stočil pohled z druhé strany jeskyně. Mírně jsem klepala rukou, ale černá magie si zase stála na svým a nechtěla se stáhnout. ,,Sakra." Potichu jsem zaklela. Magie už mi sahala po loket. Andrew se mi objevil po boku. ,,Co se děje?" Zeptal se a zkoumavě mi koukal na ruku. ,,Se koukni!" Otočila jsem se k němu a ukázala jsem mu mojí pravou ruku, u který se motala magie. ,,Tak jí uzavři." Plácl se do čela, jako bych já byla ta hloupá. ,,Kdybych věděla jak, tak jsem to udělala. Ale ta magie zlobí, já jí neumím převychovat." Chytl mě za pravý zápěstí. Magie ho nespálila. Úponky začaly mizet, až zmizely úplně. ,,Děkuji." Vydechla jsem překvapeně a skenovala jsem mojí ruku. ,,Jak si to udělal?" Koukala jsem na něj jak na boží obrázek. On znal odpověď. ,,To musíš umět." Pokrčil ledabyle rameny a šel za Endym. Otevřela jsem pusu a sledovala ho jak odchází. Zamávala jsem rukama, tak různě do stran. Pak jsem se otočila a protočila nad jeho chováním očima. Většina šla spát. Taky bych se měla uložit na kutě, ale tady to nebude. Vyhledala jsem v davu Endyho. Prošla jsem za ním. ,,Co bude dál?" ,,Teďka se vyspíme a zítra složím tým, z poloviny měsíčních a půjdeme do boje. Po jeho boku stál Wenad a Andrew. ,,Aha, jo tak já du taky spát." Otočila jsem se, ale on mě chytil za zápěstí. ,,Tentokrát nechoď ven." Zasmála jsem se a zakroutila jsem hlavou. ,,To ti nemůžu slíbit." ,,Wenade? Postarej se tady o to, já ohlídám náš problém." Otočila jsem se. ,,To jako vážně?" ,,Jo, a abys věděla, tentokrát nepůjdu spát, dokud ty neusneš." Založila jsem si ruce na hrudi. ,,No tak moc dík." Zabrblala jsem a skenovala jsem jeskyni. Hledala jsem místo na spaní. Konečně jsem ho našla. Tam se prozatím uložím. Vesele jsem si tam dohopkala a lehla jsem si. ,,Dobrou." Lehla jsem si. Lehl si o kousek dál. ,,Taky dobrou." Teďka už jen čekat, na vhodnou chvíli.