|. kapitola

Povyprávím vám o mých osudech, tímhle to vše začíná.

Jednou zamilovaný muž a zamilovaná žena, čekali děťátko. Bla bla bla všichni to známe, žena nosí dítě 9 měsíců a pak musí do nemocnice. Stejné to bylo i tady, jen žádná nemocnice, ale spousta nějakých bab. No a to dítě jsem já, kdo jinej, že jo.
To je můj první osud, narodila jsem se. Jmenuji ji se Anita, říkají mi An.

Vypadám asi nějak takhle ↓

Je mi 17 let.
Jsem docela malá, ale to mi dává větší mrštnost.
Máma už nežije a proto chodím na hodiny "sebeobrany". Tátu nám ráda, je jako můj nejlepší kámoš.Děláme spolu v podstatě všechno. Přejdeme k oblečení, většinu času mám na sobě stejné oblečení↓

Tady se to neřeší.

Ano, můj první osud bylo to že jsem se narodila. Zní to divně, já vím, ale tohle byl podle věštkyně teprve začátek. Moje matka umřela když mi bylo deset, nebyla jsem zas tak malá, ale vnímala jsem to víc. Odmítala jsem jíst a že začátku i vycházet z pokoje, byly to těžký časy. Jak pro mě tak i pro mého otce.

A protože nevím co ještě říct, tak vám řeknu o té slavné věštbě.
Táta se poslední dobu věnuje obchodu, takže je často pryč se svým pojízdným vozíkem. A jeden den mě poprosil, jestli bych mohla jet s ním, že toho má moc, samozřejmě, že jsem řekla ano. Jeli jsme na trh, kde právě probíhala pouť. Tam kde měl stát náš vůz, stál stan věštkyně. Vešli jsme dovnitř a bychom se přesvědčili, že její stan stojí našpatném místě, taky že stál našpatném místě. Paní nám jako omluvu nabídla, že mi předpoví osud a jak se tak na mě dívala, řekla že ten osud nebude jeden.
Tak baba spustila, že můj první osud bylo to že jsem se narodila a druhý osud to, že jsem byla na té pouti a takové kraviny bylo toho dost a
dost mě to vyčerpalo. Bába mi řekla že když se mi tom bude zdát ( o tom co mi řekla, o osudech) tak druhý den se to prý má stát. Řekla mi něco ve smyslu toho, že jsem něco jako vyvolená. První musím usmířit obry a lidi a to jako co má znamenat.
Byla jsem z toho nesvá, hodně jsem o tom přemýšlela.
Naštěstí jsem mi podařilo za pár týdnů na to zapomenout, až do teď.

První kapitola trochu kratší, na to si budete muset zvykat. Jinak nevím co sem psát. Každopádně budu ráda za každé přečtení, každou ⭐ a každý 💬

Anežka
(421 slov)