"Tony? Kdy-kdy jsi mi to chtěl říct?"

Stark otevřel ústa a snažil se najít správná slova. Jenže na žádná nepřicházel. Jako paralyzovaný sledoval modré oči, které v sobě měly až moc bolesti. Steve zakroutil hlavou a postavil se. Potřeboval se odsud dostat co nejdříve. Rychle si oblékl tričko a do ruky si vzal kalhoty. Sedl si na kraj postele a začal si oblékat i je.

"Steve já-" začal brunet, který totálně zmatkoval. Nevěděl, co má dělat. Všechno se stalo tak rychle a nečekaně, takže neměl vymyšlený žádný plán.

"Nech si to pro sebe. Nechci nic slyšet," přerušil ho Steve chladným hlasem. Postavil se a začal si zapínat pásek u kalhot. Bez jediného dalšího slova se vydal pryč z místnosti. To už Tony věděl, že musí zasáhnout.

"Steve počkej! Já-já ti to vysvětlím!" volal na odcházejícího svalovce. Jenže voják se nezastavil. Rychlým krokem mířil přímo k výtahu. Zastavil se, až když si ho Tony za rameno zatáhl k sobě.

"Co mi chceš vysvětlit? Proč jsi mi to neřekl? Děláš si prdel? Na tom není nic k vysvětlení!" kroutil hlavou Steve a ruku ze svého ramene odstrčil.

"Měl jsem k tomu pádný důvod! Chtěl jsem ti to říct, ale nemohl jsem," panikařil Tony. Bál se, kam má Steve namířeno. Nechtěl, aby si přivodil otravu krve, nebo aby si ublížil.

"Jaký? Jaký jsi k tomu měl do háje důvod?!" nechápal blonďák, kterému stále tekly slzy proudem. Samozřejmě už v tomto muži viděl tu podobu. Nechápal, že tak hnusnou lež neprokoul dříve.

"Bál jsem se, že utečeš. Jako utíkáš teď a-a jako jsi utekl tenkrát," řekl Tony, kterého bolelo každé slovo. Přál si, aby slzy zmizely z andělského obličeje. Až moc ho to trhalo na kousky.

"Proč se mi musí v životě dít takové věci?!" šeptl si Steve spíš pro sebe. Znovu se otočil a začal se rychle blížit k výtahu. Brunet byl pohotový a vojáka pevně chytil za ruku. Ten se na něj naštvaně a ublíženě zároveň zadíval.

"Pusť. Mě," procedil skrz zuby. Nechtěl Starkovi ublížit. I přes všechno mu na něm až moc záleželo.

"Nepustím. Ne, když jsi v takovémhle stavu. Klidně tu na mě křič, nebo mi dej pěstí. Udělám cokoliv, aby se ti ulevilo. Klidně tě tu teď nechám a odejdu. Ale nepustím tě ožrat se do nejbližšího baru," vysvětloval Tony se slzami v očích. Nehodlal blonďáka nechat odejít. Kdyby došlo k nejhoršímu, klidně by Jarvisovi nakázal, aby uzavřel celý mrakodrap.

"Proč?" nechápal blonďák, který se stále třásl. Slanou vodu si už ani neutíral. Nemělo to cenu. Alespoň odnášela část jeho bolesti.

"Protože mi na tobě záleží a ničí mě vidět, jak zapíjíš bolest alkoholem. Tak do toho. Křič na mě. Dej mi pěstí. Cokoliv... Jen ať ti je lépe," kývl hlavou brunet a zavřel oči. Očekával bolest, ale věděl, že si ji zaslouží. Rozhodně nečekal, že ho voják obejme. Vykolejeně otevřel oči a snažil se pochopit, co se děje. Pevně blonďáka objal zpět a pomalu ho hladil po zádech. Cítil horké slzy na holé kůži, ale nestěžoval si. Pokud to má Stevovi pomoct, tak klidně umrzne k smrti.

Po čase se blonďák uklidnil. Alespoň částečně. Ze všech emocí se mu začala točit hlava a cítil nehorázný tlak na hrudi. Blbě se mu dýchalo a k tomu všemu cítil, že mu přestávají fungovat všechny svaly v těle. Zavřel oči a cítil, jak ztrácí kontrolu nad vlastním tělem. Začal padat, ale Tony si toho včas všiml. Vystrašeně držel kolem pasu Steva, který byl bílý jako stěna. S veškerým vypětím sil si vypracované tělo vyzvedl do náručí a vydal se ke gauči, který od něj byl jen pár kroků. Opatrně na něj blonďáka položil a ustaraně si prohlížel kapky potu na bledém čele.

"Steve? Co se děje? Mám-mám zavolat doktora?" staral se Tony, který si klekl na zem. V ruce držel studenou ruku a pevně ji svíral. Měl o svého vojáčka strach.

"Ne... Po-potřebuju se napít," dostal ze sebe voják, kterému třeštila hlava. Brunet chvilku váhal, jestli má nechat Steva samotného, ale nakonec se přeci jen zvedl a rozběhl se k baru, který byl na druhé straně velké místnosti. Zmatkoval, takže úplně zapomněl, kde jsou nějaké skleničky. Otevíral všechny skřínky, dokud nenašel tu správnou. Se sklenicí vody se rychle vydal zpět do rohu místnosti, který sloužil jako obývák. 

"Steve, tady máš vodu. Opatrně se posaď, ano? Ať ti nezaskočí," naváděl Tony a byl připravený vojákovi kdykoliv pomoct. Jenže Steve se ani nehnul.

"Ne-nechci vodu. Po-potřebuji al-alkohol. Prosím. To-Tony prosím," zoufal si blonďák a poslepu našel brunetovu ruku. Chytil ji do své a silně ji zmáčkl. Myslel si, že každou chvíli umře. Bylo mu neskutečně špatně od žaludku a jediné, na co mohl myslet, byla kapka něčeho opravdu silného.

"To podle mě není dobrý nápad, měl-"

"Anthony, dej mi kurva nějaký alkohol, jinak odsud odcházím" procedil Steve mezi zuby, které k sobě až bolestně moc tiskl. Brunet znovu váhal, ale nakonec přeci jen odběhl pro panáka vodky.

"Dostaneš jen jeden a je to naposledy," řekl Tony pevným hlasem, jakmile pomáhal blonďákovi do sedu. Jednou rukou ho podepíral a druhou mu nabízel pití. Steve do sebe panáka kopl a slastně vydechl. Stále k sobě pevně tiskl víčka, ale hned se cítil mnohem lépe. Hlavu si opřel o koženou opěrku gauče a ani nevnímal, že ho vystrašený brunet jednou rukou objímal.

"Co se ti to stalo?" ptal se šeptem Tony sám sebe a ztrápeně sledoval zlomeného blonďáka. Nevěděl, co má dělat. Panikařil, ale snažil se to nedat najevo. Teď bylo nejdůležitější, aby se Steve dal co nejrychleji do pořádku.

"Steve? Mů-můžu pro tebe něco udělat?" šeptl brunet a u toho si prohlížel andělskou tvář plnou slz.

"Dej mi alkohol a vypadni," odpověděl mu voják. Stále měl zavřené oči a cítil, jak bolest hlavy postupně odchází.

"Nebudu ti dávat chlast," mračil se Tony a zvedl se k odchodu. Přestal objímat Steva, který stále nic nepostřehl.

"Tak jsi udělal dost," zahuhlal blonďák. Po čele mu tekla kapka potu a znovu se mu vrátila bílá barva do propadlého obličeje.

"Pojď. Musíš se vyspat," povzdychl si playboy a jemně chytil vojáka za ruce. Steve otevřel oči a snažil se ignorovat vystřelující bolest ze spánků.

"Nechci od tebe pomoct," mračil se svalovec a oči znovu zavřel. Byl rozhodnutý usnout klidně i v sedě, pokud mu Stark nedovolí nikam jít.

"Ale potřebuješ ji," zakroutil hlavou Tony. Opatrně vzal vyššího muže do náruče a vydal se s ním k ložnici. Všechny jeho svaly pracovaly, ale to ho netrápilo. Hlavní bylo udělat Stevovi pohodlí.

Blonďák skoro ani nezaregistroval, že ho někam playboy nesl. Bylo mu špatně a napůl spal. Přesto cítil, jak ho někdo pokládá do pohodlné postele a přikrývá ho dekou. Trochu se pousmál, když ucítil jemný polibek na čele. Hned poté usnul hlubokým a ničím nerušeným spánkem.

Tony většinu noci nespal. Jen ležel na gauči a tupě sledoval strop. Hrozně moc si přál být ve vedlejší místnosti a ujistit se, že je jeho vojáček v pořádku. Jenže nemohl. Steve si to nepřál a brunet to musel akceptovat. Nad ránem už na něj přeci jen padla únava a díky tomu brzy usnul.

Ve stejný čas blonďák otevřel oči. Rozhlédl se kolem sebe a trvalo mu pár vteřin, než mu došlo, kde se nachází. Začal mrkat, aby zahnal slzy, a u toho se postavil na slabé nohy. Málem spadl, protože se mu točila hlava a měl neskutečné závratě.

Po pár vteřinách mu bylo trochu lépe. Potichu se vydal ke dveřím a opatrně je otevřel. Nakoukl do velké místnosti a zjišťoval, jestli je v budově sám. Pohled zastavil na tmavém fleku, který ležel na gauči. I když nechtěl, musel se pousmát nad Starkovou obětavostí.

Neobtěžoval se zanechávat žádný vzkaz a co nejrychleji se dostal z budovy ven. Nehodlal se s tímto mužem znovu vidět. Nestál o to. Hnusil se sám sobě, že se s ním večer málem vyspal. Ale na druhou stranu byl rád, že se do takové situace dostal. Alespoň věděl pravdu.

Jakmile vyšel ven, ovanula ho nepříjemná zima. Začal se třást, ale dovnitř se vrátit nechtěl. Chytil si taxík a nadiktoval mu adresu svého hotelu. Auto se dalo do pohybu a Steve se naposledy podíval na mrakodrap. Nasucho polkl. Nevěřil tomu, že by něco takového Stark vlastnil.

"Nat? Mohla-mohla bys jít za mnou? Prosím? Po-potřebuji někoho. Alespoň jednoho člověka, který mi nebude lhát a nebude mě podvádět. Prosím," řekl Steve, jakmile mu jeho kamarádka zvedla telefon.

"Teď? Vždyť je pět ráno! Co blbneš?" zeptala se ospalá špionka a pořádně si zívla.

"Víš jak jsem ti říkal o Edovi?" šeptl blonďák, který měl znovu tvář plnou slz. Taxikář se na svého zákazníka otráveně podíval, ale raději svoji pozornost přesunul na silnici.

"Jak jsi do něj zamilovaný?" ujišťovala se zrzka. Už zněla trochu více při vědomí, ale stejně napůl spala.

"Ukázalo se, že je to Ant-Anthony," dostal ze sebe Steve a popotáhl. Rukávem mikiny si setřel slzy, ale stejně to moc nepomohlo.

"Cože?! Hned jsem tam!" křikla už plně probraná Natasha. 

Netrvalo dlouho a Steve dojel před hotel. Zde už čekala promrzlá agentka. Rychle se rozběhla k svému kamarádovi a pořádně ho objala. Blonďák v sobě nedokázal držet další slzy, proto se naplno rozplakal a přál si zapomenout.