Tony si pořádně zívl a u toho hledal klíče od vily na kraji města. Jako vždy zapomněl, kde je má. Dost si ulevil, když je v kapse u kalhot nahmatal. Zvonit se mu nechtělo. Stále ho bolela hlava a nechtěl poslouchat uřvaný hlas, kterému se nakonec stejně nevyhne.

Dostal se dovnitř a co nejrychleji zabouchl dveře. Sundal si sluneční brýle a promnul si oči. Nebyla to ani půl hodina, co utekl od Steva, který stále klidně odpočíval.

"Jsem doma!" křikl do ticha a raději se chytl za hlavu. Stále mu bylo poměrně špatně, i když značně vystřízlivěl. Rozvážným krokem se vydal do moderní kuchyně, kde v šuplíku vedle lednice našel prášky na bolest. Hned si jeden vzal a zapil ho vodou ze sklenice, která na něj čekala na tmavé lince.

"No to je dost! Už jsem se o tebe bála," ozval se hlas a jeho majitelka seběhla schody, které vedly z druhého patra do kuchyně. Brunet stáhl obličej do bolestné grimasy, ale i přesto se falešně usmál na černovlásku, která běžela přímo k němu. Zastavila se až přímo před Tonym, kterého pořádně objala. Playboy se ale rychle vykroutil. Než dívka stihla něco říct, dravě ji políbil. Začal ji tlačit směrem k chodbě, na jejímž konci se nacházela ložnice.

"Miláčku? Co se děje?" zeptala se černovláska mezi polibky, ale ničemu se nebránila a nechala se od miliardáře vést.

"Nic," odpověděl jí a vyhoupl si drobnou ženu do náruče. Rychlým krokem zdolával metry, které ho dělily od jediného místa, kde mohl na chvilku zapomenout. Samozřejmě, že lhal. Nebyl vůbec v pohodě. Právě prožil noc se svým expřítelem se kterým se málem vyspal. A i když si to nechtěl připustit, byl celou noc nadržený.

V ložnici se vše seběhlo až moc rychle. V jednu chvíli se na zemi válelo ženské oblečení, v druhé mužské a nakonec spolu obě osoby skončili v posteli. Jejich pohlavní styk trval poměrně krátce, ale i na tu chvíli dokázal Tony přestat myslet na svalnaté tělo blonďáka, které se na něj v noci tisklo.

Udýchaní se svalil na postel. Každý byl myšlenkami někde jinde, přesto se nazí objímali a snažili se popadnout dech.

"To-to bylo-"

"Skvělé. Já vím, Carol. Říkáš mi to pokaždé," uchechtl se brunet a hodil přes ně oba deku. Už začínal chladnout a nebylo to nic příjemného.

"Co že tu jsi tak brzy? Čekala jsem tě až někdy k večeru," vyptávala se černovláska a položila ruku na Tonyho odhalený hrudník.

"Nevím. Nemohl jsem dospat a těšil jsem se na tebe," zalhal playboy a políbil Carol na hlavě.

"Já stejně nechápu, proč už spolu nebydlíme. Vždyť co nevidět budeme svoji. Na co čekáme?" zamračila se a nakrčila nos.

"Už jsem ti to vysvětloval. Mám to blíž do práce a navíc na tebe nemám čas. Víš moc dobře, jak furt pracuji," Tony dál lhal. Už na to byl zvyklý. Nedokázal Carol přiznat, že je s ní jen kvůli otci. Až moc by jí ublížil a to nechtěl.

"Jo, když zrovna nelítáš někde venku po barech," protočila očima a odfrkla si. 

"Nikde jsem nebyl. A vůbec... Jak to víš? To mě jako špehuješ nebo-"

"Ne, Pep mi to řekla. Už zase to děláš? Zase mě po nocích podvádíš?" začal dělat scénu a hraně popotáhla.

"To už jsem ti taky říkal. Nejsem na vztah, chápeš? Prostě se s tím smiř. Jedna mi prostě nestačí. Ale tebe mám nejraději. Proto si tě budu brát," vysvětloval playboy. Lhal jen z části. Rozhodně mu jen Carol nestačila. Stejně jako Ashley, Sussie, Jack, Ben ani nikdo jiný, s kým kdy spal. Přesto věděl, že s někým chodit dokáže. Zvládne být věrný a milovat celým srdcem, ale to už je minulost. Teď žije takhle a vyhovuje mu to. Nikdo už mu nemohl tak strašně ublížit.

"Takhle jsem si to nepředstavovala," řekla Carol ubrečeným hlasem a spodní ret se jí roztřásl. Brunet protočil očima a povzdechl si. Už svojí snoubenku znal až moc dobře.

"Co ti mám koupit tentokrát?" poraženecky se zeptal a vyčkával, jak moc peněženka zapláče tentokrát.

"Jsem ráda, že se ptáš. Docela bych potřebovala novou kabelku. Od Gucciho, tu novou kolekci. Pak bych ještě potřebovala nové boty, tamty už jsem měla dvakrát venku a lidi už se koukali. No a pak už bych konečně chtěla naplánovat datum svatby. Rodiče čekají. Už několik let," vyjmenovala černovláska a veškerý pláč zmizel do neznáma.

"Dobře. Pošlu s tebou Happyho a on ti to všechno koupí, když to tak moc potřebuješ. A vašim pošlu nějaký zájezd na Floridu. Ještě se necítím na žádné plánovaní," povzdechl si Tony. Spíš než o plánování šlo o to, že se mu do svatby nechtělo. Věděl moc dobře, co bude následovat. Jakmile bude mít děti, tak se jeho veškeré šance na šťastný život rozplynou.

"Miláčku, já tě tak hrozně miluju," rozzářila se Carol a v duchu si dělala seznam věcí, které si nutně potřebuje koupit. Playboy mlčel a vůbec se nezdálo, že by na něj slova zapůsobila.

"Budeš mi to někdy schopen říct zpět?" zase začínala být naštvaná. Ani po těch několika letech nedokázala pochopit, jak může existovat někdo, kdo je tak moc nečitelný.

"Už jsem ti říkal několikrát, že takovýhle emoční sračky já prostě nedělám. Můžu tě vzít do restaurace, poslat ti kytku, ale milovat tě nikdy nebudu. Láska je zbytečná věc, která člověka akorát tak zničí," snažil se vysvětlit Tony. Vnitřně to tak cítil a bylo mu jedno, že těmito slovy možná zraňuje křehké ženské srdce.

"Jo, taky tě miluju Carol. Víš jak hezky to zní? Měl bys to začít říkat. I když tomu nevěříš. Alespoň když jsme mezi lidma. Víš, že chceme vyhrát ten nejlepší pár roku," naléhala černovláska a v hlavě se na takový titul těšila.

"Nemám rád, když se o nás mluví veřejně. Rozhodně ti seru na nějaký pár roku. Chci žít někde v klidu a nemuset se starat, jestli mám skvělý účes," procedil skrz zuby Tony a už teď se netěšil, kde příště potká vlezlé fotografy. Už několik let za ním běhají, ale ani tak si na ně nezvykl.

"Co máš zase za mindrák? Nezačínej s tou hloupostí, že chceš mít dům na vesnici-"

"Chci mít dům na vesnici. Chci mít děti a chci tam mít manžel-manželku. Stejně tak jako tam chci mít psa a nepříjemného souseda."

"Tak o tom sni dál. Naše děti nebudou vyrůstat na... Na vesnici," poslední slovo Carol skoro vyplivla, "budou tady v New Yorku a budou mít všechno, co si budou přát."

"Jo, to bude fajn. Ukradneme jim dětství a dáme jim Louis Vuitton tepláky. Tím určitě docílíme toho, že budou mít šťastný život," pronesl brunet ironicky a vysloužil si tím naštvaný pohled od své snoubenky.

"Jsi dneska protivný jako prdel. Nechápu, co ti přelítlo přes nos. Najednou ti značkové věci nepřijdou důležité-"

"Protože nejsou důležité. V životě jde o víc než jen o ocenění a fotky v časopisech-"

"To je pěkná hloupost. Naše děti budou spokojený-"

"Stejně, jako jsem byl spokojený já? Peníze tě šťastným neudělají, to je-"

"Říkáš blbosti. Samozřejmě, že tě peníze udělají šťastným. To, že si je neumíš užít je věc druhá. Co já bych dala za to, abych měla dětství jako jsi měl ty," povzdychla si černovláska.

"Já bych si to klidně zopakoval," řekl Tony jak nejvíce ironicky mohl a pro dramatičnost zakoulel očima.

"Fakt jsi nevděčnej parchant. Tvůj táta s mámou se tak snažili-"

"Jak se opovažuješ srovnávat mamku a otce? S tebou jsem pro dnešek skončil," prskl brunet, vstal a co nejrychleji se začal oblékat.

"Ty mi něco říkej o mámě! Kdy jsi u ní naposledy byl? Kytky tam chodím zalívat já. Vždyť ty snad ani nevíš, kde je," vysmívala se Carol a v playboyovi vřela krev. Tony bez jediného dalšího slova opustil vilu a co nejrychleji nasedl do svého auta. Věděl moc dobře, kam má namířeno.

Po nekonečně dlouhé době to konečně našel. Zaparkoval na prvním příhodném místě a s arogantním úšklebkem vystoupil z drahého vozu. Rozhlédl se na všechny strany. Dost si oddychl, jelikož za ním nikdo neběžel s foťákem. Pro jistou si nasadil sluneční brýle a vydal se k velké železné bráně.

Chvíli chodil mezi hroby a hledal ten, kvůli kterému sem přišel. Netrvalo dlouho a kroky ho zavedli k místu, kde několik měsíců nebyl. Černá mramorová deska, která na sobě nesla jméno jeho matky, vyčnívala mezi šedými náhrobními kameny. Tony si nelámal hlavu s tím, jaký by měl průser, kdyby ho někdo vyfotil. Sedl si na posekanou trávu a snažil se uklidnit své splašené srdce.

"Ahoj mami," promluvil po chvíli. Předtím se několikrát ujistil, že tu není nikdo, kdo by ho mohl odposlouchávat.

"Vím, že jsem tady dlouho nebyl a omlouvám se ti za to. Měl jsem toho moc a... A zase ti lžu. Omlouvám se. Vím, jak to nesnášíš. Abych byl upřímný, tak jsem srab a-a bál jsem se... Podívat se sem za tebou," pokračoval a hlas se mu mírně klepal. Přesto cítil, jak se postupně uvolňuje.

"Asi si myslíš, že už na tebe ani nepomyslím. Ale to se mýlíš. Chybíš mi tady... Ale to není to, proč jsem tady," zhluboka se nadechl a pro jistotu se rozhlédl kolem sebe. Nikdo nepřišel, takže mohl pokračovat.

"Vždycky jsi mi pomohla. Byla jsi tu pro mě a já tě tu potřebuji. Odešla jsi moc brzy a nechala jsi mě tady samotného. Potřebuji od tebe radu. Musíš mi pomoct. Já už nevím, co mám dělat se životem. Sama se tam nahoře v nebi musíš hrozit, jaká jsem troska. Omlouvám se ti za to, ale já jsem nebyl připravený na to, že mě opustíš," přestal, aby si mohl utřít neposednou slzu. Sám sobě se zasmál.

"Vidíš, jaká jsem troska? Vždyť já sedím před tvým hrobem a čekám od tebe něco, co není v tvých silách. Možná mě ani neslyšíš a o to víc vypadám jako naprostý hlupák," znovu se uchechtl a u toho popotáhl. Kroutil hlavou nad svým zkaženým životem.

"Co je u tebe nového? Hraješ si s anděli? To je dobře. Patříš k nim... U mě je pořád všechno stejné. Carol ze mě vysává peníze, ale je mi to jedno. Mám jich dost a dokud mi toleruje mé večerní známosti, tak je to asi v pohodě. Táta je furt stejný debil. Neboj, určitě nepůjde do nebe za tebou. Ostatně já taky ne. Potkal jsem Steva. Pamatuješ na něj? Samozřejmě, jak bys nemohla. Vždyť jsi mě z toho rozchodu dostávala ty. Alespoň dokud jsi tu byla... Moc se ti to nepovedlo, protože i po tolika letech na mě má až moc velký vliv. Jinak žije. Je zdravý," usmál se a setřel si další slzy. Rychle se rozhlédl kolem sebe a poté pokračoval.

"Přesto potřebuje pomoct. A já nevím, jestli na to mám. Sám si musím dát svý sračky dohromady. Vždyť on byl vždycky ten, kdo mě usměrňoval. Já nedokážu být tak silný, jako je on... Ničí mě být v jeho přítomnosti. Vidět, co jsem mohl mít. Šťastný život, který mi nebyl dopřán... Ale ať se snažím jakkoliv, nedokážu ho opustit. Nikoho nemá. Já taky ne, ale já jsem na to zvyklý. Vtipné je, že neví, kdo jsem. Myslí si, že jsem Edward. Měl bych mu to říct, já vím. Ale takhle to je lehčí. Nevím, jak by na to reagoval. Jedno vím jistě, rozhodně by mě odehnal. Ale já mu musím pomoct. Jsem zrůda, protože i přes všechno, co mi udělal... Čím mi ublížil... I přes to všechno ho chci objímat a líbat. Ale nejde to. Vím, že by to nikdy nefungovalo. Takže se vlastně ničím vlastní blbostí. Vidíš, jaký je to zkurvený klišé? Měl jsem ho poslat někam ve chvíli, kdy jsem ho poznal. Ale jak říkám, jsem slaboch a nedokážu to. Potřebuji ho mít u sebe a ujistit se, že se mu nic nestane.  A i když to zní absurdně... I po těch letech k němu možná něco cítím. A mám strach, že mě to zničí."