Běžel, co mu síly stačily. Spolu s tolik potřebným kyslíkem vdechoval i rozvířený písek. Píchalo ho v boku, ale nepřestával. Musel utíkat, jinak by přišel o život.

Ozvalo se hvízdnutí a následná rána, jak bomba dopadla několik metrů od Steva. Tlaková vlna ho odhodila na nejbližší dům. V hrudníku mu hlasitě křuplo. Zadržel v sobě bolestný sten. Začal kašlat a písek před ním se postupně zbarvil do červena. Vyděšeně sledoval vlastní krev a panikařil. Pokusil se zvednout, ale přes bolest v žebrech to nedokázal. Pohled se mu začínal rozostřovat, ale moc dobře věděl, že nesmí spát. Jinak se už nikdy neprobudí. 

"Hej! Vstávej!"

Do zorného pole mu vešla jeho jednotka. Snažil se zvednout, nemohl. Pokusil se jim zamávat, nemohl. Křičel na ně, ale žádné zvuky z něj nevycházely.

"Steve! Kurva vstávej!"

"Kde je Rogers? Kapitáne!" volali ho jeho vojáci. Procházeli kolem něj a on na sebe nemohl nijak upozornit. Bylo mu jasné, že ho tady nenajdou. Umře teď a tady na tom písku. Zavřel oči a doufal, že jeho smrt bude rychlá.

"Steve! Tohle už není vtipný!" uslyšel hlas a oči znovu otevřel. Zmateně zamrkal, když spatřil vyděšené hnědé duhovky. Poplašně se rozhlédl kolem sebe. Nacházel se v ložnici v hotelovém pokoji. Znovu se podíval na bruneta, který vedle něj klečel na matraci a málem nedýchal.

"Steve? Promiň, že jsem tě vzbudil. Jen jsi mě vyděsil. Křičel jsi ze spaní a neznělo to moc hezky, navíc-" víc Tony nedořekl, protože ho Steve objal. Znovu mu začal smáčet tričko slanou vodou. Playboy ho hladil po zádech a snažil se ignorovat neskutečnou bolest srdce. I když bylo ráno a značně vystřízlivěl, stále nemohl pochopit, že opravdu objímá Steva. Ale musel mu pomoct. Musel poslat své ego na dovolenou a zachránit muže, který ho zničil.

"No tak, to bude dobrý," šeptal mu do ucha a nevědomky tím uklidňoval i sám sebe. Doufal, že se všechno vyřeší. Že konečně bude moct uzavřít jednu kapitolu života, která ho až moc poznamenala.

"Ede, oni tam pořád umírají," vzlykl Steve a ještě pevněji Tonyho objal. Brunet nevěděl, co na to má říct. Nikdy v podobné situaci nebyl. Nikdy neutěšoval bývalého vojáka. Vlastně už roky neutěšoval nikoho.

"Umírají za správnou věc," řekl Tony po chvíli ticha přerušovaného pouze tichými vzlyky.

"To není pravda. Umírají zbytečně. Celá ta válka je zbytečná," kroutil hlavou Steve a konečně se mu podařilo zahnat slzy. Nesnášel, jak pořád brečel. Jak se z něho stal slaboch.

Tony se trochu zamračil a bolest na srdci se ještě zvětšila. Jsem rád, že sis to uvědomil až tak pozdě, když jsem ti to celou dobu říkal.

"Nechceš si jít dát snídani? Já pak budu muset odejít do práce," navrhl Tony, který se opravdu potřeboval jít co nejdřív opít. Už nezvládal Stevovu přítomnost. Až moc ho to bolelo.

"Jdeš pracovat? Vždyť je víkend," nechápal blonďák. Tony se jen falešně usmál.

"No to víš, práce nikdy nespí," pokrčil playboy rameny a vylezl z postele.

"Říkáš to špatně. Zlo nikdy nespí," pousmál se voják a také vstal.

"No vždyť! Práce je zlo," vysvětlil Tony a vydal se do kuchyně. Mezitím něco nenápadně napsal do mobilu.

Steve se k němu během chvilky připojil. Začal jim připravovat snídani, když se místností ozvala písnička od kapely AC-DC. Tony se vítězně pousmál, ale hned na to se falešně zamračil a příchozí hovor zvedl.

"Dobrý den! Počítám s tím... Ano... Mám tam být až za dvě hodiny! Ne... Hmm... Vždyť nemám na výběr... Sbohem," ukončil Tony hovor a tvářil se jako smutné štěně.

"Ede, co se stalo?" zeptal se Steve, kterému Tonyho pohled neunikl.

"Budu muset jít. V práci mě potřebují. Moc se ti omlouvám," falešně si povzdechl brunet, kterému plán vyšel přímo ukázkově.

"To je mi líto... Ale do práce jít musíš. Ale... Hmm... Třeba by ses tady mohl stavit někdy odpoledne?" navrhl Steve. Brunet už teď věděl, že odpoledne nebude umět chodit a počítat do deseti.

"Pokusím se to stihnout," usmál se Tony a šel si do ložnice pro mikinu. Vrátil se do kuchyně, kde značně smutného Steva pořádně objal. I když se na blonďáka zlobil (vlastně ho nesnášel), stále byl neskutečně rád, že je živý a už mu nehrozí žádné nebezpečí. Ještě se rozloučili a brunet pospíchal z hotelového pokoje ven. Na chodbě si znovu nandal sluneční brýle, stáhl si kapuci do obličeje a vyběhl z hotelu ven, kde už na něj čekal taxík. Už se nemohl dočkat, až se opije do němoty.

Slunce se stáčelo k západu a zbarvovalo oblohu rudým odstínem, který všechny upozornil, že brzy nastane tma. Anthony Stark stál na balkóně ve svém mrakodrapu a pozoroval výhled, který mu ani dnes nezapomněl vzít dech. V jedné ruce měl poloprázdnou flašku whisky, zatímco ve druhé držel skoro dokouřenou cigaretu. Obličej měl od pláče opuchlý, ale už nebrečel. Jen tak postával a litoval sám sebe.

"Pane, měl byste se jít obléct. Venku fouká studený podzimní vítr a mohl byste nastydnout," káravě se ozval robotický hlas. Brunet si popotáhl z cigarety a nijak na to nereagoval.

"Pane, Vaše životní funkce hlásí-"

"Jdi do prdele s nějakýma funkcema! Když chci stát venku, tak kurva budu stát venku. Mám v píči, jestli tady umrznu, nebo chcípnu jinak," zavrčel Tony a pořádně si lokl z flašky, kterou celý den nepustil z ruky.

"Pane, vzhledem k vašemu slovníku je mi jasné, že jste opilý. Volám paní Lauf-"

"Nikoho volat nebudeš! Já jsem tě vyrobil a já ti taky jako jediný můžu rozkazovat! Nemluv. Nechci tě teď vůbec slyšet! Nechci slyšet ani vidět nikoho!" dál si vylíval vztek na svojí umělou inteligenci. Hřbetem ruky si setřel nové slzy a zvedl si klepající ruku k ústům. Zhluboka si popotáhl, ale necítil žádnou úlevu. Naopak se mu vybavovaly staré vzpomínky, na které už dávno zapomněl.

"Kurva," zoufal si brunet a Stevovi poskočilo srdce.

"Co je?!"

"Cigára mi zmokly," odpověděl Tony smutně. Blonďáka to bolelo snad víc, než kdyby jeho příteli opravdu něco bylo. Vytrhl se z objetí a natočil se k němu zády. Tak moc naštvaný byl.

"Vojáčku?" zeptal se brunet a pokusil se svého přítele obejmout alespoň zezadu. Ale to se mu nepodařilo, jelikož mu Steve ruce odstrčil.

"Já myslel, že jsi přestal," šeptal blonďák zhnuseně. Tak moc ho bolelo, jak si jeho milovaná osoba ubližuje.

"To není jen tak. Nemůžu přestat ze dne na den," ospravedlňoval se Tony a také se částečně vymlouval.

"Nedám ti pusu, dokud nepřestaneš," zahuhlal Steve.

"Ale vojáčku, já se snažím."

"Tak ne dost."

"Co si myslíš, že děláš?!"

"Jdu ti dát omluvnou masáž."

"Nechci. Chci, abys přestal s tím svinstvem. Dostaneš rakovinu. Ale když chceš, tak si dělej, co uznáš za vhodné."

Tony odhodil nedopalek od cigarety na zem a nezapomněl jej zašlápnout. Cítil, jak se mu znovu chvějí kolena a jak se mu obrací žaludek. Věděl moc dobře, co bude následovat. S flaškou v ruce vyběhl z balkónu a zamířil do nejbližší koupelny, kde nechal v záchodě včerejší večeři. Nic jiného od té doby nejedl. 

Opláchl si obličej a raději vypadl z místnosti, kde to moc vábně nevonělo. Po cestě na balkón znovu ochutnal silný alkohol. Jakmile byl na čerstvém vzduchu, bylo mu o mnoho lépe. Sedl si na zem a záda si opřel o plechovou stěnu mrakodrapu. Podíval se na hvězdy a znovu začal plakat.

"Proč já? Proč zrovna mně se musí dít takové sračky?!" vyčítal obloze a spolu s alkoholem polykal i vlastní vzlyky. Cítil se tak moc zlomený. Posledních jedenáct let se snažil zapomenout a teď, když se mu konečně daří a na onoho blonďáka si zakázal myslet, vrátí se ještě ke všemu zničený válkou?

"Pane, paní Lauf-"

"Já jsem ti řekl, ať jí nevoláš!" vřískl Tony a odhodil flašku alkoholu na skleněné zábradlí. Naštěstí bylo ono sklo neprůstřelné, takže se rozbila pouze prázdná flaška whisky.

"Proboha Tony! To je horší, než jsem si myslela!" uslyšel boháč ženský hlas. Rychle si utřel slzy a zvedl pohled. Ve dveřích stála vyděšená blondýna a nevěřícně si svého kamaráda prohlížela.

"Pepper? Co tu děláš?" snažil se hrát střízlivého, ale očividně mu to moc nešlo. Žena si k němu klekla a snažila se mu pomoct vstát. On se jí však vytrhl.

"Chci být tady a chci být sám! Co na tom kurva nemůžete pochopit?!" křičel Tony a Pepper na něj jen nevěřícně kulila oči.

"Ty teď musíš jít do postele a vypsat se. Jsi hrozně ožralý, takže si asi ani neuvědomuješ, jaká je tady zima. Nastydneš," snažila se domluvit svému kamarádovi. Ten se na ní nenávistivě podíval.

"Chci. Být. Tady! Bez tebe! Bez Jarvise! Bez kohokoliv! Nemusíš mě kurva zachraňovat. Nejsem ten tvůj ubožák Loki!"

"Tak tohle jsi přehnal! Jsem zvyklá, že jsi na všechny hnusnej. I na mě, která jsem tu pro tebe byla od začátku. Už jsem si zvykla na to, jak moc sobeckej a nepřející parchant jsi, ale tohle už fakt přeháníš!"

"Díky. Taky tě mám rád, kráv-"

"A dost. Tady já nemám potřebu být. Takovýhle debil jsi byl naposledy když-" zasekla se. Věděla moc dobře, že nemá vytahovat tu dobu, na kterou se celé ty roky snažil zapomenout. Věděla, že i když jí Tony říká tohle všechno, mluví za něj bolest a alkohol. Ale vytahovat tamtu dobu neměla. Tím překročila všechny meze.

"Když mě opustil Rogers? To jsi chtěl říct? Směle do toho. Je to jen zasranej debil, nemusíš se ho bát," sarkasticky se smál a u toho mu z očí tekly nové a nové slzy. Ani se je nesnažil setřít. Už dávno to vzdal.

"Jeho-jeho jméno jsi neřekl už dlouho," podotkla vykolejená Pepper a znovu si ke svému kamarádovi klekla.

"No vidíš. A teď jsem s ním dokonce spal. Teda sex neproběhl, protože je pořád stejná panna, jako býval," ušklíbl se Tony, kterého bolelo každé slovo, které řekl. Rychle se postavil, takže se mu zatočila hlava. Pohotová blondýna ho zachytila. Jemně jí od sebe odstrčil a vrávoravou chůzí se vydal ke svému baru.

"Počkat! Cože? Co jsi říkal? Jak jako, že jsi s ním spal? Ty ho zase vídáš? Tony, řekni mi, že jsi znovu nespadl do té fáze, kdy jsi měl halucinace. Víš, že ti z toho pomohly prášky. Možná bys je zase mohl začít brát. Pomáhaly ti," říkala stále překvapená Pepper, která svého kamaráda následovala. Měla o něj hrozný strach. Už dlouho ho neviděla takhle zničeného.

"Ne, Pep. Nemám halucinace. Je zpět a ze všech zkurvených lidí, co žijí v tomhle zkurveným městě, ho musím potkat zrovna já!" křičel Tony a u toho si otevřel další flašku alkoholu, ze které se pořádně napil. Chtěl zapomenout, co mu Rogers udělal. Nechtěl dál vnímat tu neskutečnou bolest, která ho užírala za živa.

"Já-já to nechápu," vydechla blondýna a se strachem v očích pozorovala, jak se její kamarád snaží opít do bezvědomí.

"Já taky ne," šeptl brunet a spadl na kolena. Flašku pustil na zem, kde se rozbila a zbylý alkohol začal téct po podlaze. Pepper si klekla za svým kamarádem a pevně ho objala. Stále tomu nerozuměla. Nebyla si jistá, jestli se Tony nezbláznil. Bála se, že trpí halucinacemi. Tentokrát mnohem horšími. Ale věděla, že mu musí pomoct. Ať už je nemocný, nebo mluví pravdu.

"Ššššš. Neboj, nepustím ho k tobě, ano? Už ti neublíží. Už nikdy ti neublíží,"  šeptala mu do ucha. Brunet se jí zhroutil do náruče a dusil se vlastními vzlyky.

"Já-já toho bas-bastarda tak ne-nenávidím," zoufal si a chtěl si vytrhnout srdce. Jeho rána až moc dlouho mokvala a s příchodem staré lásky se ten jed znovu dostal napovrch.

"Já vím, zlato. Já vím. My všichni," políbila ho do vlasů a pevněji ho sevřela. Bylo jí tak moc smutno z toho, jak její kamarád nespravedlivě trpěl. Celý život mu někdo házel klacky pod nohy. Sama se divila, jak dobře to zvládá. I když teď se na vlastní oči přesvědčila, že je Tony stále jen zlomený člověk, který nosí perfektní masku dokonalosti.

"Ale mu-musím mu pomoct," šeptl ještě Tony a konečně se mu podařilo alespoň na chvíli utéct od té nepříjemné bolesti. Usnul v náručí zmatené blondýnky.