Bylo kousek po poledni, když se vysloužilý voják rozhodl, že si zajde pro něco k jídlu. Psychicky se připravil na davy lidí. Se špatnou náladou, která se ho držela už od rána, kdy se probudil v posteli sám, se vydal do ulic velkoměsta. 

Dával si pozor, aby na ulici do nikoho nevrazil. Vyhýbal se očním kontaktům, ale přesto se neustále rozhlížel kolem sebe a hledal nebezpečí. Pořád se musel vnitřně uklidňoval, že mu nic nehrozí. Přesto si nemohl pomoct. Byl na to až moc zvyklý.

Dorazil do obchodu a přemýšlel, pro co sem vůbec šel. Jen tak se procházel mezi potravinami, dokud nedošel k polici, na které byl vystaven alkohol. Chvilku váhal. Snažil se donutit sám sebe, aby odešel. Ale ať se snažil jakkoliv, nakonec přeci jen pevně svíral lahev vína. Ani nevěděl jak, ale brzy měl celé tři flašky v košíku. Sám za sebe se styděl, proto rychle odešel k dalším regálům. Zatočil za roh a do někoho narazil. Už chtěl jít dál, když uslyšel povědomý hlas.

"Steve? Jsi to ty?!" Ztuhl a začal panikařit. Mohl jít dál, ale nedokázal to. Místo toho se celý zmatený otočil a díval se přímo na zrzku nižšího vzrůstu. Připadal mu povědomá, ale nedokázal si vzpomenout, kdo to je.

"Jsi to ty, že jo? Já jsem si nebyla jistá. Omlouvám se, že jsem do tebe narazila. Jen jsem se zamyslela a-"

"Nat?!" vykřikl zmateně. Konečně v této ženě viděl svoji kamarádku, kterou neviděl už tolik let.

"A koho jsi čekal?" zasmála se a než se nadála, voják ji drtil v pevném objetí. Zaskočeně ho objala zpět a ani netušila, jak moc rád ji Steve vidí.

"Jak dlouho jsi zpět?" zeptala se ho, jakmile od ní o krok ustoupil. Přesto ji jemně držel za ramena a celý šťastný si prohlížel její obličej.

"Asi tak tři týdny?" zamyslel se voják a opravdu si odpovědí nebyl moc jistý. 

"Já jsem zpět třetím dnem. Jak ses měl? Ty jo, já jsem tě neviděla už hrozně dlouho," povzdechla si zrzka a znovu svého znovu nalezeného kamaráda objala.

"Asi bych to nerad probíral v obchodě. Nechceš někam zajít? Bydlím na hotelu, tak můžeme jít tam. Stejně jsem si chtěl otevřít víno, alespoň nebudu sám," navrhl voják a doufal, že špionka bude mít čas.

"Ani nevíš, jak ráda. Musíme toho tak hrozně moc probrat! Chci vědět úplně o všem, co jsi celou tu dobu dělal a pak čekám obrovskou omluvu za to, že ses neozval," zatvářila se vážně, ale hned na to světu ukázala svůj perfektní úsměv. Steve se trochu ošil. Rozhodně neplánoval říct své kamarádce všechno. 

"Výborně. Jo a jen tak mimochodem, ty ses mi taky neozvala," ušklíbl se voják a spolu se zrzkou vedle sebe se vydal k pokladnám.

"A jak asi? Vždyť já ani nevěděla, v jakém státě jsi. Natož abych věděla třeba pluk. Neměla jsem tě jak zkontaktovat. Zkoušela jsem to. My-my všichni jsme to zkoušeli," nervózně se uculila. Steve se na ni zmateně otočil. Vůbec nevěděl, že někomu chyběl. Myslel si, že ho všichni nenávidí. Vždyť tu všechny nechal a... Zakroutil hlavou, aby zahnal všechny myšlenky.

"Já ti to všechno vysvětlím," povzdychl si blonďák a zaplatil za svůj nákup. Čekal, než i špionka bude moc od kasy odejít.

"Ale já nepotřebuji, abys mi něco vysvětloval. Já tě chápu. Vím přesně, proč jsi to udělal," vysvětlovala Natasha a také zaplatila. Společně se vydali na hotel.

"Chápeš? Tak to jsi asi jediná... Dost o mně. Jak ses měla ty? Co jsi celou tu dobu dělala?" zavedl raději téma jinam. Nechtěl se bavit o té době, na kterou se neúspěšně snažil zapomenout.

"První dva roky jsme s-s Brucem cestovali po světě. Pak jsme se vrátili sem, nastěhovali jsme se k sobě a... No každý jsme si našel práci. Čtyři roky utekly a... Musela jsem odjet do Ruska. Vrátila jsem se až teď," špionka se smutně pousmála, ale slzy v očích ji prozradily. Blonďák se soucitně podíval na svoji kamarádku.

"To mě mrzí. Jsem rád, žes mi to řekla. Takže už s Brucem nechodíš?" opatrně se zeptal. Bylo mu jasné, že to je citlivá a dost osobní otázka.

"Já bych to raději probrala až nad tím vínem," navrhla zrzka a Steve musel souhlasit. Také bez posilnění nechtěl mluvit. V hlavě se neustále ptal sám sebe. Bude to takhle napořád? Budu se muset pokaždé ožrat, abych byl schopný mluvit o svém životě?

Netrvalo dlouho a dorazili na hotel. Natasha následovala svého kamaráda až do bytu, který zaváněl samotou. Nijak to nekomentovala a raději prošla na konec krátké chodby, kde už Steve naléval dvě sklenice vína. Potichu si sedla k malému stolečku a čekala, než se konečně rozpovídají.

"Tak, tady se to nese. Chceš i něco k jídlu. Možná bych měl mít v ledničce něco od včera," zamyslel se Steve a už se šel podívat, když ho zastavil laskavý tón špiónky.

"Ne, děkuji. Já teď poslední dny moc nejím," falešně se na blonďáka usmála a sledovala ho, jak si s lehce zamračeným pohledem sedá naproti ní.

"Nervy?" zeptal se jen a Natasha se sklopenou hlavou přikývla, "taky to tak mám. Jsou dny, kdy třeba vůbec nejím." Ochutnal víno a užíval si jeho trpkou chuť na jazyku.

"Od kdy ty v poledne piješ alkohol?" zatvářila se mírně šokovaná zrzka. Steve se nervózně podrbal na zátylku a pohled sklopil k dřevěné podlaze.

"Hodně jsem se za těch několik let změnil," přiznal se Blonďák a líčka se mu trochu zabarvila dorůžova. Občas se styděl, jak hrozný slušňáček dřív byl. Válka z kluka vychovala muže.

"Já jsem tamtoho Steva měla ráda. Tak snad v tobě pořád někde je," řekla Nat a soucitně chytla vojákovu ruku do své. Ten se slabě na svoji kamarádku pousmál a znovu se napil.

"Ehm... Pořád-pořád se bavíš s-s někým ze školy?" zeptal se Steve na něco, co ho celou dobu svědilo na jazyku. Teď to byla agentka, kdo si přiložil skleničku ke rtům. Pořádně si lokla a chvilku rozmýšlela odpověď.

"Víš, oni moc nepochopili, proč jsem musela odejít. A vzhledem k tomu, že už jsi je tady nechal ty, tak to nesli mnohonásobně hůř. Tony... Mi dost jasně vysvětlil, že pokud odejdu, tak jsem pro něj mrtvá. No a Bruce... Ten se mnou přestal mluvit, jakmile jsem mu to řekla. Neřekl mi nic. Vůbec nic... No a vzhledem k tomu, že Tony se baví s Pepper a ta zase s Lokim, tak je na mě naštvaný i Thor. Takže ne, Steve. Nebavím se s nikým z nich. Tedy jen s Clintem, ale ten zůstal v Budapešti," povzdychla si Nat. Blonďák upřeně zíral na zeď před sebou od chvíle, co padlo jméno jeho bývalého přítele. To je poprvé, co se od té doby baví s někým, kdo byl se Starkem v přímém kontaktu.

"Ehm... Tak to-to mě mrzí," dostal ze sebe stále mimo. Upil ze sklenky, ale stále si v hlavě opakoval věty, které špionka o Anthonym řekla.

"Hej Steve? Jsi v pohodě? Úplně jsi zbledl a-"

"Jak se má?" přerušil ji voják a podíval se na Nat se slzami v očích. Ta zmateně zamrkala a snažila se přijít na důvod, proč její kamarád vypadá, že se každou chvilku sesype.

"Kdo?"

"Anthony," šeptl Steve a rychle zamrkal. Srdce mu bilo jako splašené. Celou dobu na něj nechtěl myslet. Mohl si ho najít na internetu, ale nechtěl. Nepřál si otevírat staré rány. Snažil se na Starka zapomenout. Ale když tu před ním seděla žena, která tu s ním celou dobu byla... Už nedokázal odolat. Potřeboval o Tonym slyšet alespoň něco. I když si to vůbec nepřál, srdce po tom toužilo.

"Já-já nevím, Steve. Teď jsem ti řekla, že jsem se s nimi už několik let neviděla a-" 

"Jak se měl? Po-po tom... Co jsem odešel?" zeptal se se slzami v očích a upřeně se díval na zcela vykolejenou Natashu.

"Jsi si jistý, že to chceš slyšet?" nervózně se usmála zrzka. Viděla, že je Stark i po tolika letech citlivé téma. Ale chápala ho. Také se jí stále stýskalo po Brucovi. Steve pouze přikývl. Přes obrovský knedlík v krku nedokázal mluvit. Až moc se bál, co uslyší.

"Já nevím, jak ti to říct nějak hezky, protože to nejde říct hezky. Nechal jsi ho tady, Steve. Moc si z těch dob nepamatuji. Ale vím, že zkolaboval. Hned na letišti. Byl v nemocnici nějakou dobu a pak začal trpět depresemi. Říkal, že to je kvůli jeho mámě, ale já mu to nevěřila. Bylo mi jasné že je to... Kvůli tvému odchodu. Každopádně se změnil. Hodně. Vsadím se, že bys ho teď ani nepoznal. Nějak si v hlavě vsugeroval, že nemá právo na štěstí. A když si tohle řekne člověk s tak pochroumanou psychikou, jakou Tony vždycky měl... Asi si to dokážeš představit. Podle mě měl nějakou psychickou nemoc, ale nenechal si od nikoho pomoct. Zavřel se do sebe a rozhodl se, že prostě bude trpět. Začal si sám ze života dělat peklo. Ale on za to nemohl. Doufal, že když ucítí jinou bolest, než tu v srdci, tak na tebe zapomene. Jak moc se mu to podařilo nevím. Začal na své okolí hrát, že mu nic není. Ale v jeho očích je vidět, jak moc zlomený muž to je," dovyprávěla špionka a podívala se na svého kamaráda, který vzlykal do dlaní. Rychle ho objala a bylo jí jedno, že bude mít úplně mokrou blůzu.

"Stevie, no tak... Neplakej. Prosím... Už je to dávno. Určitě je v pohodě a má se dobře. Někde jsem viděla, že je dokonce i ženatý. Nebo něco takového. Má veřejnou známost. Už tě nechal jít a je v pohodě," šeptala mu do ucha. Jenže tím blonďákovi vůbec nepomohla. Bodla ho žárlivost. Nedokázal si představit svého Tonyho jako ženatého muže. Prostě mu to nešlo do hlavy.

"Mů-můžu za to já-já. Já-já jsem ho zničil," dostal ze sebe Steve mezi vzlyky. Splnily se mu ty nejhorší scénáře. Naivně doufal, že ho Stark bude spíš nenávidět. Vždyť mu řekl něco tak hnusného... 

"Je to jen akademie."

Nemyslel to vážně. Jen doufal, že ho Tony nechá jít a nebude se tím trápit. Vůbec netušil, že ho to zničí až takhle. Kdyby to věděl, tak by nikdy neodcházel. Nebo by se s ním alespoň rozešel lepším způsobem. Takhle trpěli oba dva a to on nikdy nechtěl.

"Ne, zničil se sám. Možná, že ještě není pozdě," Nat dál uklidňovala svého plačícího kamaráda.

"Je. Už je to pryč. Je ženatý a já... Já mám taky přítele. Takhle to je nejlepší," řekl Steve a odtáhl se z objetí. Rychle si setřel slzy a pořádně se napil z lahve vína.

"Stejně si myslím, že by ses s ním měl vidět a měli byste si to vyříkat. Oba si to táhnete s sebou až moc dlouho. Není to zdravé. Ani pro jednoho," povzdychla si zrzka a raději vojákovi flašku sebrala, jelikož nepřestával s pitím jejího obsahu.

"Ne. Já ho nechci vidět. Alespoň teď na to nejsem připravený," Steve kroutil hlavou, ale ta myšlenka se mu přeci jen zasekla v hlavě.

Venku už kralovala noc, ale špionka s vojákem se ke spánku nechystali. Seděli spolu na studené dlažbě v koupelně, zády se opírali o stěnu a upřeně se dívali na umyvadlo. Měli už dost připito, to byl možná i důvod, proč se nacházeli na tak netypickém místě.

"Říkala jsi, že jsi jela do Francie za Clintem?" vzpomněl si zničeho nic Steve a zmateně se podíval na svoji kamarádku. Ta se začala smát a plácla se do čela.

"Do Ruska, ne do Francie," Natasha ho opravila a snažila se zaostřit pohled na své prsty u ruky.

"To je od sebe kousek," pokrčil blonďák rameny a znovu nechápal, proč se zrzka neskutečně směje. Nakonec to nevydržel a začal se smát s ní. Bylo přeci lepší trochu se falešně zasmát, než se trápit svým zlomeným srdcem.

"To teda není. Je to od sebe tak dva a půl tisíce kilometrů! Vůbec se ve světě nevyznáš," kroutila hlavou agentka, jakmile se přestali smát.

"To je jedno, proč jsi tam byla s Bartonem? Vy se bavíte? Vždyť to je debil ne?" nechápal Steve. Nat se na svého kamaráda trochu zmateně podívala.

"Takže už i nadáváš? To se mi k tobě nehodí," povzdechla si, ale dál sprosté slovo nekomentovala, "je to komplikované. Ano, bavíme se. A ne, není debil. Alespoň teď už ne. Spíš mě zajímá, co ty a vztahy? Říkal jsi, že někoho máš?" Blonďák uhnul pohledem směrem ke dveřím, které měl po své pravici a chvilku přemýšlel.

"No možná si mi líbí jeden člověk. Jmenuje se Ed a je... Já nevím, jak to mám popsat. Cítím se s ním tak hrozně moc v bezpečí. Když jsem s ním, tak nemusím myslet na všechny ty hrůzy, co jsem zažil. Navíc mi už několikrát pomohl a nevím... Asi ho mám rád víc, než jen jako kamaráda," vysvětloval Steve. Během vyprávění se mu líčka zbarvila dorůžova.

"Tak proč to s ním nezkusíš?" řekla zrzka a u během toho se snažila ani jednou nezašišlat. Povedlo se jí to, ale i tak věděla, že jí následující den bude neskutečně špatně.

"Protože mám přítele, kterého miluji," šeptl voják, jakoby tomu ani on sám nevěřil. Nyní měl tváře sytě rudé a pohled sklopený k zemi.

A/N

Zdravím!

Dnes taková delší kapitola, tak snad jsem vám udělala radost ♥ Jenom tak pro zajímavost, jsou zde mezi vámi i nějací kluci? Klidně se mi můžete napsat do zpráv, pokud nechcete psát koment ♥♥♥

Love you all 3000 ♥

Marvel_corn ♥