Bylo už pozdě večer, když se brunet v tichosti vplížil do mrakodrapu. Dostal se do něho oknem, které si nechal pootevřené. Nacházel se ve své dílně v desátém patře. Opatrně prozkoumal místnost rentgenovým pohledem a jakmile si byl jistý, že je zde sám, vystoupil z kouřícího se brnění. 

"Jarvisi? Proveď sken!" rozkázal a stále fascinovaně sledoval dílo, které během odpoledne dokončil. Bylo to něco, co měl v plánu už nějakou dobu a vždy, když měl čas, pracoval právě na tomto projektu. Jednalo se o jakéhosi robota. Brnění se lišilo tím, že si do něj playboy mohl vlézt a ovládat ho.

"Spodní tryska G6 je nabitá na 20%, zatímco G5 je nabitá na 5%. Pohyblivost prstů je velmi nepřizpůsobivá a vaše vidění není dobře zkalibrováno," začala umělá inteligence vyjmenovávat veškeré nedostatky. Tony byl i přes to všechno spokojený.

"A?! Jak se ti to líbilo?! Já jsem letěl, chápeš to? Normálně jsem letěl," žasl brunet a musel se jít posadit na svoji oblíbenou otočnou židli.

"Byl to velký úspěch, Pane," odpověděl Jarvis svým robotickým hlasem bez emocí.

"To je... Ale nikomu o tom říkat nebudeme. Stále to nech jako tajnou složku," rozkázal Tony a pravou rukou si prohrábl zpocené vlasy. 

"Mám to i nadále schovávat před vaší firmou?" ujišťovala se umělá inteligence. Brunet se ještě spokojeněji usmál. 

"Samozřejmě. Teď tu všechno vypni a zařiď, ať Ňouma uklidí oblek," řekl playboy a už trochu váhavějším krokem došel k výtahu. Pár vteřin váhal, jestli je opravdu připravený vrátit se do svého patra.

Se Stevem se od ranní hádky neviděl. Nedokázal to. Celé dopoledne byl zavřený ve své dílně a snažil se dodělat svůj projekt. Když se mu to konečně podařilo, alespoň na chvíli se odreagoval. Létání z něho dokázalo dostat veškerý vztek i strach a obavy. Cítil se volně jako pták a věděl, že si na něj nikdo nic nedovolí. Ještě ke všemu, když měl v obleku zabudované lasery. Ovšem teď, když stál pevně na zemi, se do něj znovu vrátily pochyby. 

Nakonec se přeci jen odhodlal a zanedlouho dojel do svého patra. Rozhlédl se kolem sebe a s úlevou zjistil, že zde blonďák není. Po prvotním oddychnutí se však zasekl. Kde je?

Trochu se oklepal a rozhodl se, že to nebude řešit. Přesto měl v srdci zaseté zrníčko strachu. Nechtěl si dělat starosti, ale nemohl si pomoct. Proto si jen povzdechl a došel si do ložnice pro notebook, se kterým se následně vrátil zpět do velké místnosti. Sedl si na gauč a dal se do práce, kterou mu Pepper poslala. Moc se na to nesoustředil, ale naštěstí to nevadilo. Byl ve svém oboru mistr, takže stejně odváděl výbornou práci. Ani si neuvědomil, že je dávno čas spánku. 

Došlo mu to až ve chvíli, kdy se ozval zvonek výtahu a do místnosti vešel blonďák, který měl kolem krku hozený ručník. Z mokrých vlasů mu stále odkapávala voda, ale netrápil se tím. Byl oblečený ve volném tílku a teplácích – měl na sobě svůj úbor na cvičení.

"Tony? Proč nespíš?" zeptal se zmateně a zastavil se v půlce kroku. Nechápavě sledoval rozšířené hnědé zorničky a snažil se v nich neutopit.

"Proč bych měl spát?" nadzvedl brunet jedno obočí, které zvedl ještě více, jakmile se voják uchechtl.

"Protože jsou tak čtyři ráno? To ty vždycky spíš," vysvětlil blonďák s jemným úsměvem na rtech.

"Aha... A proč nespíš ty?" vyptával se playboy, který opravdu nechápal, jak mohl nad prací ztratit tolik času.

"Protože jsem nemohl usnout, tak jsem si šel zacvičit. No a teď jsem tady, abych se ti omluvil," pokrčil svalovec rameny a opatrně se rozešel směrem k pohodlnému gauči, "je mi líto, že jsem se to dozvěděl takhle. Vím, že jsem ti to měl říct dřív, ale já nevěděl, jak... Každopádně se tě na to nebudu nikdy ptát a nechám tu informaci plavat, dobře?" Steve se znovu pousmál a s naději v očích hleděl do oříškových duhovek.

"Dobře," přikývl playboy a také se slabě usmál. Poté svoji pozornost raději přesunul na monitor počítače. Pohled na vojáka mu začal dělat neplechu v dolních částech těla.

"No? Teď je ta chvíle, kdy se omluvíš ty," řekl Steve netrpělivě a založil si ruce na hrudi. Úsměv nahradil přísný výraz.

"Za co? Já nic neudělal," pokrčil milionář rameny. Ignoroval naštvané zavrčení.

"Co třeba za tvoji přehnanou reakci?" procedil voják mezi zuby.

"Přehnanou reakci?! To nemyslíš vážně! Ty to přede mnou celou dobu tajíš a teď se divíš, že se mi to nelíbí?!" vybuchl Tony, který doslova pěnil vztekem.

"Ty mi něco povídej o tajení! Kdo mi na začátku lhal? Vydával ses za dementního Edwarda! A teď budeš obviňovat mě?!" začal se Steve okamžitě bránit. Nevědomky stiskl svoji dlaň v pěst.

"Už jsem ti to říkal! Nenechal by sis pomoct, kdybych ti řekl pravdu," povzdychl si playboy. Už z toho všeho byl unavený.

"Očividně pravdu vím a stejně tu s tebou jsem," protočil svalovec očima. Tony pár vteřin přemýšlel, jak hádku znovu vyhrát.

"To nic nemění na tom, že jsem na to měl právo! Mohl jsem ti lhát a víš co? Já jsem ti i chtěl lhát. Opravdu jsem ti chtěl zlomit srdce. Tak, jako si to ty udělal mně. Ještě pořád by ses mi měl omlouvat. Ne tu na mě křičet, když ti pomáhám!" vztekal se brunet. Viděl rudě, takže moc nepřemýšlel nad tím, co vypustí z úst.

"Měl si na to právo?! Co to meleš?! A jak mi tady pomáháš? Vždyť se neustále hádáme a pořád mezi nás musíš tahat minulost. Já jsem si myslel, že jsme si to ujasnili! Nic mezi námi nebude. Ta láska je pryč," pokračoval Steve, který také moc nepřemýšlel.

"Co to zase povídáš? Já jsem nic o našem vztahu neříkal," zatvářil se Tony zmateně. V tu chvíli si i voják uvědomil, že přestřelil.

"No já... Uhm... Já taky ne," dostal ze sebe blonďák a zabodl pohled do podlahy. Tváře se mu jemně zabarvily do ruda.

"Ty se mnou něco chceš mít?!" zeptal se playboy opatrně. Srdce mu vynechalo víc jak jeden úder.

"Ehm... Ne... Já... Ehm... Ne, nechci. Chceš snad ty?" nadzvedl Steve jedno obočí a provrtával milionáře tázavým pohledem.

"Um... Ne. Samozřejmě, že ne," odpověděl Tony, který si svojí odpovědí nebyl moc jistý. Pomalu si začal přiznávat, že je v tom zase až po uši. A vůbec se mu to nelíbilo. Láska pro něj znamenala jen další bolest a problémy.

"Tak-tak to jsem rád, že jsme si to vyjasnili," vydechl blonďák. Sám nechápal, proč byl najednou tak zklamaný.

Ani jeden z nich už neměl chuť pokračovat v hádce. Oba v tichosti seděli a přemýšleli, co vlastně cítí jeden k druhému. Ani jednomu se výsledek moc nelíbil.

"Nechtěl-nechtěl by sis o tom promluvit? Protože mě už to opravdu nebaví. Nedokážu žít s vědomím, že ti neřeknu pravdu. Proč jsem to tenkrát udělal," prolomil ticho sametový hlas kapitána. Tony mlčel. Chtěl to vědět, ale zároveň na to nebyl připravený. Na druhou stranu si uvědomil, že na to připravený nebude nikdy.

"Tak povídej, jestli ti to udělá dobře," řekl brunet a lhostejně pokrčil rameny. 

"Já-já vím, že jsi chtěl, abych tady zůstal. Nejsem blbej. Všiml jsem si toho. Jak jsi byl na konci toho roku dost často zamlklý i to, jak ses uzavíral do sebe. Ale musíš mě chápat, Tony. Já-já jsem to prostě musel jít zkusit. Víš, že by mě to trápilo, kdybych se vzdal mého snu. Musel jsem si tu armádu alespoň zkusit. Abych se utvrdil v tom, že to není nic pro mě. Že je mi lépe doma v New Yorku s tebou po mém boku... Vždyť dva roky nejsou taková doba. Stačilo mi to. Bohatě..." začal vysvětlovat Steve. V očích měl slzy a ruce se mu klepaly. Druhý muž jen strnule seděl a snažil se vše zpracovat.

"Jo, jenže tys tam nebyl na dva roky, ale na posraných jedenáct let!" obvinil playboy svého společníka, "myslel jsem si, že jsi mrtvý." Tak moc ho za to nesnášel. Čekal na něj. Celé ty dva roky s nikým nic neměl. Jenže se blonďák neukázal a tím ztratil veškeré naděje.

"Já jsem se vrátil! Ale četl  jsem ty články, kde si o mně vyprávěl. Nemohl jsem tu zůstat. Ne, když jsem pro tebe byl jen kluk, který se tě snažil sbalit," pokračoval voják, který se smutně usmál.

"Cože?! Co to je za blbost?! Já nic takového neřekl! Celé tři roky po tvém odchodu jsem neměl téměř žádný kontakt s okolím. Na všechny jsem sral, takže časem odešli. Nebavil jsem se s Pepper, Brucem ani s nikým dalším z party. Byl jsem to jen já a alkohol. Situace ohledně mamky mi taky nepomohla, takže jsem párkrát spadl i do něčeho tvrdšího," řekl nechápavě playboy. Na tvářil měl zamračený výraz a matně vzpomínal na dobu, ze které měl téměř jedno velké okno. Ani si neuvědomil, že prozradil něco, co nechtěl.

"Takže... Ty jsi nic takového neřekl?" ujišťoval se Steve. Byl dost zmatený a také se v myšlenkách vracel několik let zpět. 

"Nikdy... Nikdy bych si to nedovolil," vydechl Tony, který usilovně přemýšlel, "to byl určitě otec! Ten zmrd využil, že jsem byl naprostá troska! Už se nedivím, že mě tak snadno zlákal do firmy!" Playboy položil notebook na konferenční stolek a naštvaně začal chodit po místnosti sem a tam. Voják jen seděl a překvapeně bruneta pozoroval.

"Takže... Můj odjezd byl absolutně zbytečný?" nevěřil svým uším svalovec. V očích začínal mít slzy. Kdyby tady tenkrát zůstal, tak by se nikdy nezúčastnil té mise a nikdy by nemusel udělat tak hrozný čin, který mu narušil veškerou psychiku.

"Proč jsi mi na sebe nedal žádný kontakt? Nikdy by se to nemuselo stát! Je to tvoje vina, že jsi odešel! Kdybys mi to tenkrát vysvětlil, tak bych se z toho nezhroutil a včas bych otce zarazil! Ten hajzl si musel zjistit, kdy se budeš vracet," křičel Tony a obviňoval všechny okolo. Byl naštvaný. Jak na otce a Steva, tak i na sebe.

"A jak asi? Když jsem byl pořád na misích. Já jsem věděl, že se o mě budeš bát. Proto jsem to udělal. Chtěl jsem, aby ses pohnul dál a zapomněl na mě! Chtěl jsem, aby ses alespoň ty netrápil, když jsem si já zažíval peklo. Vrátil jsem se. Chtěl jsem ti to říct, omluvit se ti. Ale jak jsem mohl, když jsem četl, jak mi nadáváš do buzen?!" začal zvyšovat hlas i blonďák. Začal si uvědomit, že se stal jeden velký omyl, kvůli kterému se z něho stalo to, co je z něj teď.

"No očividně tvůj plán nevyšel! Nechal jsi mě tady. V tu nejhorší chvíli, co jsi mohl! A já jsem o tobě nic neřekl, byl to otec!" vztekal se playboy a nepřestával chodit po místnosti. Alespoň trochu ho to uklidňovalo.

"V tu nejhorší chvíli? Kdy jindy jsem měl odjet? Věděl jsi to dlouho. Řekl jsem ti to dost brzo na to, aby ses s tím srovnal. Kdybys nedělal takové scény, tak bychom spolu pořád mohli chodit. Psali bychom si a já bych se po dvou letech vrátil. Jenže ty jsi to neustále řešil. Byl jsi přímo posedlý tím, abych nejezdil. Musel jsem to ukončit, protože by tě to zničilo," obhajoval se Steve. V očích měl pálivé slzy.

"A jak jsem tě tam asi mohl nechat jít?! Když jsem neustále četl příběhy o tom, jak někomu ve válce umřel někdo blízký? Já tě nechtěl ztratit, chápeš?! Bál jsem se toho, že mi přijde oznámení, že jsi to nezvládl," zoufal si Tony a musel se jít posadit na barovou židli. Točila se mu hlava a nedostatek spánku mu také nepomáhal.

"A tím jsi mě ztratil!" rozhodil svalovec rukama a hlasitě si povzdychl, "počkat... Co? Co jsi říkal? Jaké příběhy jsi četl?" Zpozorněl voják a upřeně se na bruneta díval.

"Nechtěl jsem, abys to věděl. Ale dost často jsem si procházel různé weby. Dokonce jsem si nějakou dobu psal s holkou, které v Íráku umřel snoubenec. Nechtěl jsem si zažít to samé, co ona," šeptal milionář. Pohled měl zabodnutý do země. Teď zpětně věděl, že to byla chyba. Ale nemohl si pomoct.

"Tony, ty jsi hlupák! Proč bys to dělal?" plácl se Steve do čela. Teď už chápal, proč se Tony tak bál. Proč ho za žádnou cenu nechtěl pustit. Také by ho nepustil, kdyby si psal s někým, komu tam umřel snoubenec. 

"Protože jsem slabý a vždycky jsem byl," zamumlal brunet. Lekl se, jakmile byl vtažen do příjemného objetí.

"Nejsi. Jsi ten nejsilnější člověk, kterého znám," starostlivě šeptl voják do playboyova ucha.

V tichosti se objímali a věděli, že si tímto gestem odpouštějí úplně vše, co si za ty roky udělali. Nemělo cenu hádat se, kdo komu způsobil větší bolest. Byli na tom stejně. Ani se nedalo zjistit, kdo z nich udělal větší chybu. Osud si s nimi nehezky zahrál a připletl jim do cesty několik nedorozumění, které je rozdělily.