"Stevie... No tak. Klid. Pojedeme nahoru a já ti udělám čaj, co ty na to?" šeptal brunet do ucha vyššího muže. Stále ho pevně objímal a trhalo mu srdce, že voják pláče. Přesto se neubránil a musel se slabě usmívat. Stále nevěděl, co se stalo. Ale bylo mu jasné, že za to může Bucky Barnes. Nesnášel toho člověka už z principu. O to víc, že blonďatému anděli znovu ublížil.

Steve pouze přikývl a opatrně se od playboye odtáhl. Pokusil se o slabý úsměv, ale nepovedlo se mu to. Tony to však poznal a jemně vojáka jednou rukou objal. Vzal mu z rozklepaných prstů kufr a mírně zatlačil na blonďákova záda. Oba se rozešli k výtahu. 

Během cesty do vyšších pater spolu nemluvili. Tony se chtěl zeptat, co se stalo. Zároveň mu bylo jasné, že mu to Steve sám řekne, až bude připravený.

"Takže čaj, ano? Nebo chceš raději kafe?" zeptal se brunet, jakmile se výtah zastavil. Steve si nejdřív odkašlal, aby se zbavil nepříjemného knedlíku v krku. Poté až mohl promluvit.

"Čaj bude stačit," odpověděl Steve chraplavým hlasem a znovu si odkašlal. Vzlyky mu rozdráždily krk více, než si myslel.

"Zelený?" pousmál se Tony. Voják pouze jemně přikývl. Mluvení bylo náročné.

"Tak jo. Jdi si sednout na gauč a já jsem hned u tebe. Hlavně nesmutni a nikam mi neutíkej," řekl brunet s mírným úsměvem na rtech. Blonďák se bez dalšího slova rozešel posadit na určené místo. Sundal si teplou bundu i mikinu a snažil se na příjemném gauči najít pohodlí. Playboy se mezitím dal do rychlé přípravy nápoje. Pro sebe si udělal kafe, protože cítil, že potřebuje posilnění.

"Tak, tady to je. Chceš si o tom promluvit, nebo se chceš raději podívat na nějaký film?" ptal se Tony, jakmile položil oba hrníčky na malý konferenční stolek.

"Já-já nevím," zašeptal blonďák a rychle mrkal, aby zahnal další slzy.

"Tak dobře. Ale jakmile budeš chtít, tak jsem tady pro tebe," usmál se playboy a posadil se vedle vyklepaného vojáka. 

"Jarivisi! Pusť tam něco-"

"Možná bych chtěl něco zkusit," přerušil ho Steve a upřel na Tonyho své uplakané modré oči. 

"A co?" nadzvedl brunet jedno obočí. Voják se nadechoval, že něco řekne, ale nakonec jen chytil playboye za zátylek a přitáhl si ho do jemného polibku.

Tony byl opravdu překvapený. Ale nenechal se dvakrát pobízet. Okamžitě se zapojil a přitáhl si k sobě blonďáka ještě blíž. Přesně tohle potřeboval. Tohle bylo mnohem lepší a příjemnější posilnění než kafe. Ani mu nevadilo, že celá pusa chutnala kvůli slzám slaně.

Netrvalo dlouho a Steve začal žádat o víc. Přejel jazykem po Tonyho perfektně bílých zubech. Playboy byl znovu překvapený, ale více než ochotně se připojil do malé války jazyků. Voják se zničeho nic přemístil na brunetův klín. V tu chvíli se playboy odtrhl.

"Puso? Jsi si tím jistý? Já chápu, že jsi na svého přítele naštvaný, ale nechci, abys toho potom litoval," povzdychl si Tony a pohladil uplakanou tvář. Steve si skousl ret a uhnul pohledem.

"Prosím, Tony. Já-já si potřebuji ně-něco zjistit," dostal ze sebe blonďák, který se znovu začal klepat strachy. Měl hrozný strach, že je s ním něco špatně. 

"Když myslíš," pousmál se brunet a znovu spojil jejich rty v jedny. Čím déle se líbali, tím intenzivnější to bylo. Nakonec to Tony nevydržel a opatrně vojáka položil na záda. Tentokrát mu nevadilo, že je iniciativa více méně v jeho rukách. Steve byl zase rád, že se může nechat opečovávat. Nedokázal myslet dominantně. Ne, když celé jeho tělo ovládal strach.

Blonďák rozklepanými prsty začal brunetovi sundavat propocené tričko z dílny. Playboy naštěstí rychle pochopil, o co se vyšší muž snažil. Sám si černý kus oblečení sundal a hodil někam za sebe. Začínal být opravdu nedočkavý a těsno v kalhotách to dokazovalo. 

Tony se odtrhl od mírně opuchlých rtů a začal líbat sametový krk. Cítil, že by tu jemnou kůži mohl jemně kousat do konce svých dnů. Naprosto si to užíval a dle trhaného nepravidelného dechu se to líbilo i vojákovi.

"Já myslel, že jsi s tím ubožákem nespal," zamračil se playboy, jakmile si všiml hezky vybarveného cucfleku. Steve se vystrašeně díval do hnědých očí.

"Teď-teď ne... Prosím," šeptl a vydechl všechen vzduch ze svých plic. Tony pár vteřin váhal, ale nakonec si jen povzdychl a znovu se začal náležitě starat o svého blonďatého anděla. 

Opatrně mu přetáhl triko přes hlavu a musel si skousnout ret. Vojákovi se opravdu povedlo dostat se znovu do formy. Alespoň částečně. Na nic nečekal a přesunul se na vypracované prsní svaly. Celou dobu měl na paměti, že po něm nesmí zůstat žádné značky. Štvalo ho to, ale nevěděl, jak moc je polonahý blonďák rozhádaný se svým přítelem. Nechtěl, aby si Steve pokazil vztah. Vlastně chtěl, ale nechtěl být tím, kdo ho rozvrátí. Doufal, že si voják všechno uvědomí sám a pak ho bude moct mít jen pro sebe.

Tonymu už začínalo být opravdu těsno. Jednou rukou se přidržoval vedle blonďaté hlavy, aby svalovce nezalehl. Druhou rukou si začal sundavat tepláky. Pochopil, že mu s tím dnes voják nepomůže. 

"Steve, jsi si určitě jistý, že-"

"Jsem. Pře-přestaň už prosím mluvit," zoufal si Steve, který sice cítil stejně velké vzrušení, jako vždycky, přesto to s jeho tělem nic nedělalo. Panikařil každou vteřinou víc a víc.

Brunet pochopil a raději vojáka znovu políbil. Během dravého, a přesto ze Stevovy strany nejistého, polibku Tony jednou rukou sjel po vypracovaném těle až k pásku u vojákových kalhot. Okamžitě cítil, jak se Steve napnul. Rozhodl se, že to nebude ignorovat a za stálého líbání pásek rozepnul. Už se chystal pomoci svalovci dostat nepotřebný kus oblečení pryč, když ho mírný tlak na hrudi zastavil. 

"Puso? Je všechno v pořádku? Jestli nechceš, tak se nic neděje. Byl to tvůj nápad, do ničeho tě tlačit nebudu," dostal ze sebe playboy na jeden nádech. Díval se do vystrašených modrých očí a stále cítil horkou dlaň na hrudi.

"Já-já se omlouvám. Nevím, co to se mnou je," šeptl voják a z očí se mu začaly kutálet slzy.

"Ne, ne puso! Tak jsem to nemyslel. Jestli chceš, budu pokračovat, ano?" okamžitě začal panikařit Tony, který palcem začal stírat slanou vodu z nádherného obličeje. Steve jen přikývl a opatrně se přitiskl na brunetovy rty. 

Playboy chvíli čekal, ale nakonec se přeci jen pokusil svému společníkovi sundat kalhoty. Tentokrát se voják nechal. Ovšem dával si velký pozor, aby se svým klínem zbytečně nedotýkal toho Tonyho. Líbali se čím dál tím vášnivěji a občas jeden z nich neuhlídal nějaké to slastné zasténání. Brunet už začínal být opravdu netrpělivý a přestávalo ho bavit, že se stále nic neděje. Až po chvíli mu došlo, že tentokrát musí začít on. 

Ruku znovu přesunul na spodní část vypracovaného těla. Ignoroval veškerou elektřinu, kterou z dotyku cítil. Netrvalo dlouho a rukou chtěl začít dráždit Stevovy partie přes látku spodního prádla. Hned po prvním dotyku se ovšem zarazil. Voják si toho samozřejmě všiml a zmateného playboye od sebe odstrčil. Dostal se zpod jeho těla a rozběhl se směrem ke koupelně, která se nacházela na konci místnosti. Tentokrát nebyl připravený něco vysvětlovat. Byl až moc raněný na duši a moc se bál. 

V koupelně se zamkl a ignoroval hlasité volání jeho jména i bušení na dveře. Prostě spadl na studené kachličky moderní koupelny a naplno se rozvzlykal. Cítil se hrozně. Za jeden den zklamal hned dvě osoby. A to nejhorší – jeho předtucha se vyplnila. Opravdu byl nemocný a bál se svého vlastního těla.

Ani nevěděl, jak dlouho seděl na zemi a nechal se ovládat emocemi. Bylo mu jasné, že nakonec bude muset vyjít ven a dost možná se bude muset pustit do vysvětlování. Rozhodl se, že už to nebude déle odkládat. V porcelánovém umyvadle si opláchl obličej. Do zrcadla se raději nedíval. Bylo mu jasné, že se lekne. Opatrně došel ke dveřím a rozklepanou rukou je odemkl. Zhluboka se nadechl a znovu vydechl.

Ani se nestihl rozhlédnout kolem sebe, když byl uvězněn v silném objetí. Podle voňavky okamžitě poznal, že je to Tony. Byl opravdu překvapený, protože takovouhle reakci nečekal. Nakonec přeci jen položil své ruce na brunetova záda a opřel si hlavu o jeho rameno.

"TOHLE mi už NIKDY nedělej!" šeptl playboy a ještě více svalovce stiskl. Steve měl znovu v očích slzy a chtěl se odtáhnout.

"Ne! Takhle jsem to nemyslel! Už nikdy mi takhle neutíkej a nezamykej se někde, kam za tebou nemůžu. Měl jsem o tebe strach," svěřoval se Tony a byl opravdu rád, že je blonďák v pořádku. Celou tu dobu seděl na zemi vedle dveří a mohl se samým strachem zbláznit.

"Promiň," dostal ze sebe Steve, kterého to dojalo. Zhluboka vdechoval příjemnou vůni brunetovy kůže a po čase se uklidnil. Uvědomil si, že přesně tohle potřeboval. Pořádné objetí a žádné otázky.

"Pojď se prosím obléct. Ještě mi nastydneš," ozval se po chvíli playboy a o krok od svého společníka ustoupil. Voják sklopil pohled k zemi a nepatrně přikývl. Obešel Starka a došel si obléct alespoň mikinu. Tony ho následoval a nasoukal se alespoň do svého trička.

"Tony já-"

"Puso, nemusíš mi nic říkat, pokud nejsi připravený," povzdechl si brunet a posadil se na pohovku. Voják ještě chvíli váhal, ale nakonec si přisedl tak, že se jejich těla dotýkala. Začal se třást, ale zimou to nebylo. Tony to tušil, ale pro jistotu přes ně přehodil deku, která byla hozená na druhé straně gauče.

"Omlouvám se. Ne-nevím, co se se mnou dě-děje," šeptl Steve a opřel si hlavu o příjemné rameno. Brunet se zamračil a usilovně přemýšlel.

"Hlavně se mi prosím neomlouvej. Já-já nevím, co se stalo. Ale tvoje chyba to nebyla," řekl playboy a myslel to vážně. Nastalo ticho a ani jeden z nich nevěděl, co říct. Oba zpracovávali celý zážitek a snažili se pochopit, co se to vůbec stalo.

"Počkej, počkej, počkej! Ono se ti to stalo i s tím debilem, že jo? A vyhodil tě. Mám pravdu?!" křikl zničeho nic Stark. Začal se zvedat, ale velká ruka ho zatlačila zpět do pohovky. 

"Nevyhodil mě," šeptl voják. Mohl lhát a říct, že neví, o čem je řeč. Ale nedokázal to. Rozhodl se, že Tonymu lhát nebude. Stejně mu to nikdy nešlo.

"Ale ublížil ti! Vždyť to na tobě vidím! Já toho zmrda zabiju," procedil playboy skrz zuby a znovu se chtěl zvednout. Byl připravený jít z toho namyšleného debila vymlátit duši.

"Nedělej to, prosím. Odešel jsem sám. Nechci ho teď ani vidět a ani se o něm nechci bavit," dostal ze sebe Steve, kterého to stále bolelo. 

"Ale stejně si to s ním vyřídím," povzdechl si brunet. Jednou rukou vojáka objal a tím si ho trochu natiskl na své tělo. Oba se nevědomky pousmáli. Přesto měli hlavy plné různých myšlenek.

"Já mám pocit, že za to můžou ty prášky," pronesl po chvíli do ticha blonďatý kapitán. Tony okamžitě ztuhl a zadrhl se mu dech.

"Cože? Jaký prášky? Steve? Ty jsi začal brát drogy?" vyděsil se playboy a vyděšeně otočil hlavu, aby se mohl podívat do toho nádherného obličeje. Steve si přestal opírat hlavu u vypracované rameno a uhnul pohledem. Chvíli přemýšlel, jestli říct pravdu. Neskutečně se za sebe styděl, ale nakonec se rozhodl, že je to rozhodně lepší, než aby si milionář myslel, že je na drogách.

"Ne! Já-já jsem začal před týdnem brát antidepresiva," šeptl Steve a začal si prohlížet své prsty. Měl strach podívat se do nádherných hnědých očí. Bál se, co z nich vyčte.

"Steve? Podívej se na mě, prosím," poprosil Tony tichým hlasem. Když se nic nedělo, opatrně položil dlaň na vojákovu tvář. To už se na něj blonďák otočil.

"Nic si z toho nedělej, ano? Spolu to nějak zvládneme. Nenechám tě v tom samotného. Ať už se ti to děje kvůli čemukoli, ty za to nemůžeš. Je to normální, ano? Netrap se tím. A co se týče těch prášků... Jsem rád, že jsi mi to řekl. Doufám, že se ti udělá co nejdříve dobře," řekl playboy jemným hlasem a u toho nepřerušoval intenzivní oční kontakt.

"Děkuji, za všechno," vydechl Steve a se slzami v očích bruneta pevně objal. Byl hrozně vděčný a ta vděčnost zaplnila celé jeho srdce.

"Pan Rogers trpí vedlejšími účinky antidepresiv," ozval se zničeho nic robotický hlas umělé inteligence. Oba dva muži se lekli a málem v sobě neudrželi zděšený výkřik.

"Kapitán," šeptl Steve do ticha.

"Slyšíš? Jarvisi, od teď říkej Stevovi Kapitáne místo Pane," rozkázal Tony a hned na to blonďatého kapitána políbil do vlasů. Ani si to neuvědomil. Za to voják si toho všiml a vykouzlilo mu to velký úsměv na rtech.