Hope se zvedl žaludek. Teleportace byla nečekaná. Mercury jí prostě jen pevněji stiskl ruku a zing! Náhle se ocitla v povědomé místnosti. Když se vzpamatovala z šoku, poznala svůj obývák.

„Proč tohle děláš?" vytrhla se Mercurymu a couvla od něj.

„Promiň, chtěl jsem co nejrychleji někam do soukromí," povzdychl si.

„Proč? Co tak hoří?" nechápala.

Mlčky se na ni díval. Prohlížel si jí, jako kdyby byla nějaké zvířátko. Když nějakou dobu nic neřekl, Hope začalo divoce bít srdce. Cítila, jak se jí energie začínala z hrudníku přelívat do rukou.

„Vlastně je to prkotina," uhnul jí pohledem.

„Prkotina?" vybuchla a její hlas se rozlehl místností. „Ty mě odtáhneš pryč kvůli prkotině?! Mercu víš, jak dlouho jsem s Janusem nemluvila? Víš to vůbec? Pochybuju, že ano... A ty tam prostě jen vkráčíš s tím, že se něco děje a já ti na to hned skočím."

„Laine, uklidni se," udělal k ní krok, „měl jsem určitý důvod, proč jsem tě potřeboval vidět. Jen mě mrzí, že je to strašně sobecký důvod."

„To to teda je sobecký!" vykřikla.

Prudce přitom rozmáchla rukama a z prstů jí vystřelilo několik menších blesků. Polekaně vyjekla a několik kroků couvla vzad.

„Lorelaine, prosím," naléhal, „povím ti ten důvod, pokud se uklidníš."

Hope se podívala na své ruce a pak na něj. Celé její tělo rázem zaplavil strach a panika. Rychle si založila ruce na prsou a horlivě potřásla hlavou. Nechtěla mu ublížit.

„Jdi pryč," vyhrkla.

„Nikam nejdu," zamítl Mercury, „podej mi ruku."

„Ne," vběhla do svého pokoje a žuchla na postel.

Do očí se jí nahrnuly slzy.

K čemu jsou všechny ty tréninky?! K čemu....

„Nebojím se tě," posel se pozastavil ve dveřích do pokoje, „a nikdy nebudu, kdy už to pochopíš? Tyhle ty tvoje občasné výbuchy jsou vcelku neškodné."

„Neškodné?" popotáhla. „Mohlo by tě to..."

Náhle se objevil před ní. Seděl u ní na posteli, ke rtům jí tiskl prsty a koutky rtů měl pozdvižené v úsměvu.

„Myslíš, že už s tebou můžu normálně mluvit?" naklonil hlavu k rameni.

„Nejspíš už ano," začervenala se a posunula se na posteli dál, aby mu udělala víc prostoru, „jen ti nechci ublížit, já..."

„Apollo mi ráno něco prozradil," přerušil jí.

Hope na něj překvapeně zamrkala a zpozorněla.

„Co ti prozradil?" zajímala se.

„Bylo to tak mezi řečí, ale v tvé souvislosti tam padlo jméno Aaron," Mercury se k ní posunul blíž a pohladil jí po vlasech, „jen mě zajímalo, kdo..."

„Je to jen kamarád," šeptla, „seznámili jsme se v knihovně. Občas spolu prohodíme nějaké slovo."

Odmlčela se a podívala se stranou. Tváře jí hořely, když se na posla znovu podívala: „Vážně jsi mě kvůli tomuhle odvedl od Januse?"

„Bál jsem se o tebe," sklonil se k ní a otřel nos o její, „copak já vím, co se kolem tebe motá za chlapy?"

„Žárlil jsi," uchechtla se, „prostě a jednoduše jsi žárlil."

„Dobrá, přiznávám," ušklíbl se, „mrzí mě, že jsem ti překazil společný čas s papá."

Usmála se a natáhla ruku, aby ho mohla pohladit po zátylku.

„Možná," přitáhla si ho blíž, „možná ti to nebudu tolik vyčítat, když mi to nějak vynahradíš."

„Už se nebojíš, že mi ublížíš?" otřel rty o její.

Sotva znatelně zavrtěla hlavou. Mercury se k ní sklonil a dlouze ji políbil. Zavřela oči a prsty volné ruky mu zajela do vlasů. Jeho rty byly horké, líbal ji pomalu. Začínala se ztrácet v realitě, když ji objal a přivinul si ji k sobě. Když sjel rty na její krk a k lícním kostem, srdce se jí divoce rozbušilo. Tep měla rychlý jako maratónští běžci. Jediné, co si v ten moment přála, bylo, aby Mercury nepřestával.

„Miluju tě," vydechl jí do ucha roztřeseným hlasem.

„Miluju tě," odpověděla mu sotva slyšitelně.

Jejich rty se znovu spojily v polibek a rozpojily se jen v momentě, aby se zbavily vrchní části oblečení. Pak už se od sebe neodtrhly. Jejich těla se k sobě tiskla a čas začal plynout rychleji než pro všechny ostatní. Pro ně nebylo žádné tady a teď. Pro ně bylo jen ty, já a jedno láskyplné my.

Apollo se posunul blíž k Lily. Seděli na kopci na druhé straně ostrova, než byla univerzita. Bůh slunce tiše drnkal na lyru a díval se na svou dívku sedící vedle něho.

„Zazpíváš mi ještě?" zeptala se ho a namotala si pramen vlasů na prst. „Ta první se mi moc líbila."

„Ta první?" zamrkal na ní a zahrál několik rychlejších tónů. „Ta byla složená jen pro tebe, víš. Skládal jsem jí několik dní, Lily."

„Byla krásná," natáhla ruku a prsty mu vjela do vlasů, „strašně se mi líbí, když zpíváš. Vážně to... Umíš."

Zasmál se a přivřel oči, když mu vlasy rozcuchala. Nikomu jinému by to v životě nedovolil. Většinou nesnášel, když mu někdo sahal na vlasy. Jenže, když to byla Lily, miloval to.

„Momentálně bych ocenil kytaru, ale snad to zvládnu zahrát i na lyru," zamumlal a nervózně se ošil, „myslím, že tu písničku znáš. Ale není moje."

„Není tvoje? A čí je?" chichtla se Lily.

„No tak, to snad poznáš," ušklíbl se.

Podíval se jí do očí. Jeho prsty klouzaly po strunách. Srdce mu bušilo rychleji.

Nadechl se a začal zpívat: „Never made it as a wise man, I couldn't cut it as a poor man stealing. Tired of livin' like a blind man, I'm sick inside without a sense of feelin. And this is how you remind me.... This is how you remind me of who I really am. This is how you remind me of what I really am...."

Některé pasáže písně nešly zahrát tak rockově, jak byl originál. O to víc to ale vyznělo romantičtěji a bohovi se u jeho dívky načítaly plusové body.

„Nickelback," vydechla, když dohrál, „to byli Nickelback."

„Takže to nebylo zas tak špatné, hádám," usmál se.

„Špatné?" pozdvihla obočí. „Špatné?"

Vzala mu lyru a odložila ji stranou: „Bylo to neskutečně úžasný."

Přivinula se k němu, pověsila se mu rukama kolem krku a dlouze ho políbila. Přitáhl si jí k sobě a pohladil jí po tváři. Prsty jí pak vjel do vlasů. Políbil jí naléhavěji a prsty volné ruky jí vjel pod tričko.

„Noo, tohle vypadá zajímavě," vyrušil je ostrý smích, „snad tohle nemyslíte vážně?! Je mi z té romantiky špatně."

Apollo vnímal, jak Lily strnula. Pomalu se od ní odtáhnul a zadíval se za ní, po hlase. Podíval se do tmavých očí Ary. Zamračil se, vtiskl Lily polibek na čelo a urovnal jí tričko.

„Co tady chceš?" vyštěkl ostře. „Nemáš nic lepšího na práci?!"

„Sháním svého milence," uculila se na něj ďábelsky, „neviděl jsi ho? O, promiň. To jsi ty."

Bůh slunce shlédl na Lily. Její tváře byly červené a on nevěděl, jestli studem nebo vztekem. Měl chuť si jí k sobě přivinout a zmizet s ní pryč.

„Lily," oslovil jí.

„Apollo," přerušila ho Ara, „já čekám. Copak té holce nevadí, že někomu přebírá kluka?"

„On není tvůj kluk," vykřikla náhle Lily a vyšvihla se na nohy. „On není tvůj! Není ničí, ty jedna malá pavoučí mrcho."

„Ty mi nebudeš říkat mrcho," zasyčela Ara a v očích se jí blýsklo.

„Luk a šípy, hned!" zvolala Lily a pozvedla ruku do vzduchu.

V rozevřené dlani se jí náhle objevil zlatý luk a na zádech toulec s šípy s peřím černých vran. Lily pro jeden ze šípů sáhla a nasadila ho na luk. Natáhla zbraň a namířila ji proti Aře.

„Promiň," pohodila hlavou, aby si zpřed obličeje odstranila vlasy, „nějak mi uniklo, proč, že jsi sem přišla."

Ara couvla. Pohledem těkala mezi Lily a Apollem.

„Najdu si způsob, jak si tě podmanit," zavrčela, „ty máš být můj."

„Smůla," Lily se široce usmála, „zřejmě dává přednost blondýnkám."

Apollo jí zezadu objal a přitáhl si jí k sobě. Vnímal, jak jí divoce bušilo srdce a celá se chvěla. Ara se otočila na podpatku a postupně se jim ztratila z dohledu. Lily sklonila luk a hlasitě vydechla. Zády se o boha slunce opřela a krátce se zasmála.

„Nemůžu tomu uvěřit," vydechla spokojeně, „vážně jsem to udělala, já..."

Upustila luk na zem a otočila se k Apollovi čelem. Podívala se mu do očí a pohladila ho po tváři. Sklonil se k ní a opřel čelo o její.

„Děkuju," šeptl, „jsi strašně statečná a já... Jsem jenom tvůj, slibuju."

„Fajn, ale," promnula si rty, „chci další písničky od Nickelback."

„Dobře," zasmál se, „natrénuju další."

„A taky od Imagine Dragons a od Coldplay," uculila se.

Nepatrně kývl a dlouze jí políbil na rty.

„Ano, ano, ano," zahuhlal, „každou kapelu, kterou miluješ."

„Nejde o kapely," odtáhla se od něj a zadívala se mu do očí, „jde o to, kdo ty písně zpívá."

Na ta slova ho dlouze políbila a přitulila se k němu.

Hope se znovu ocitla u mayské pyramidy. Zmateně se rozhlédla a vystoupala schody na vrchol. Pršelo a ona byla během chvíle mokrá na kost.

„Chaacu!" vykřikla. „Jsi tady?"

„Jistě, moje malá, jinak bys tu nebyla," objevil se za ní.

„Proč prší?" objala se pažemi a potřásla hlavou, aby si mokré vlasy odstranila zpřed obličeje. „Vždycky svítilo sluníčko."

„Ach, promiň," bůh luskl prsty a v ten moment déšť ustal, „neměl jsem dnes nejlepší den a nenapadlo mě, že nejsi vůči dešti ještě imunní."

„Imunní?" nechápala Hope a nastavila tvář slunci, které vykouklo z mraků. „Jak imunní?"

„Déšť je tvůj přítel, Hope. Je to tvůj element, tvůj život," vysvětlil v krátkosti, „naučíš se ovládat víc než blesky a hromy, ale také intenzitu deště, místo. Budeš ho využívat k zahnání únavy, nebude to tvůj nepřítel."

„Hm," povzdychla si, „proč jsi mě sem vzal?"

„Protože tě v tvých snech netrápím jen já," přistoupil k ní a vzal jí za ramena, „je to tak, že?"

Zadíval se jí do očí a ona v těch jeho poznala, že ví o jejím trápení. Slíbila však, že o tom přeci nebude mluvit.

„Nesmím o tom mluvit," uhnula mu pohledem, „slíbila jsem to. Pokud bych něco řekla, nemuselo by to dopadnout dobře..."

„Ty moje malá hloupá," pohladil jí po tváři, „copak nevíš, že ve snovém setkání zůstanou všechna tajemství skryta? Nikdo neví, že jsi tady a nikdo tak neuslyší, co mi povíš. Pomůžu ti, jen musíš chtít. Ty jsi možná slíbila, že to nikomu nepovíš. Ale když to řekneš mě, nikdo se to nedozví. A když to pak povím já, už to není porušení slibu."

Delší dobu jí trvalo, než si jeho slova srovnala v hlavě. Srdce se jí rozbušilo, hrudník se jí úzkostně stáhnul. Mohla mluvit, mohla křičet. Mohla cokoli, ale jenom teď a tady.

„Chaacu," opřela si čelo o jeho rameno, „udělala jsem to, protože jsem myslela, že to pomůže mě, ale i všem okolo. Jenže čím dál tím víc pochybuji o správnosti mého rozhodnutí."

„A co jsi udělala, dítě?" zeptal se.

„Dohodla... Dohodla jsem se s Hádem na spolupráci. Aaron, syn Lokiho, mi řekl, že mají nějaký stroj, který potřebuje větší energii na rozjezd, a já bych jim tu energii mohla poskytnout. Prý mi to pomůže, že mi nějaká zbyde, ale já... Mám pochyby o tom, k čemu ten stroj vážně slouží," všechna ta slova šla ven snadno.

V očích jí začaly pálit slzy. Cítila se víc než provinile a hloupě.

„Ty malá, malá, hloupá," povzdychl si hlasitě, „dobrá. Neboj se, to všechno spravíme. Povím to Janusovi, všem potřebným. Hlavně na sebe buď opatrná, prosím. Hádes má s tebou určitě větší plány, než jak tvrdí."

Mercury se vzbudil kolem osmé večer. V náručí svíral Hope. Když se vzbudil, pevněji kolem ní ovinul své paže a přitáhl si ji blíž k sobě. Zabořil nos do jejích vlasů a zhluboka nasál její vůni. Byla jenom jeho. Dala mu všechno, to nejcennější, co mohla a on se i přesto stále bál, že ji ztratí. Vybavil si dny, kdy ji vídal v objetí jeho nevlastního bratra. Nesnášel to. Nenáviděl, když se do Apollových očí dívala radši než do jeho.

Ty dny byly pryč. Delší dobu už s ním ani netrénovala hraní na kytaru. Neměla na to čas od té doby, co se začala projevovat její vnitřní síla. Sotva občas mohla probrat s Nickem školu. Věděl to, protože mu to buď sama řekla, nebo se na ní zeptal Nicka. Ale nevedla si prý ve škole špatně. Zlepšily se její bojové vědomosti a uvažování nad válečnou taktikou bylo také na pokroku.

Náhle se mu zavrtěla v náruči a pootočila se na něj, snad aby zjistila, jestli spí.

„Jak dlouho už jsi vzhůru?" zamrkala na něj a otočila se k němu čelem.

„Jen chvíli," šeptl.

Jak dlouhou chvíli? Hodinu? Půl hodiny?

„Děje se něco?" objala ho kolem krku. „Kolik je vůbec hodin?"

„Jen si užívám ten moment, že jsem konečně zase s tebou," políbil jí na tvář, „jak dlouho jsme se neviděli? Měla jsi tolik práce a starostí..."

„Omlouvám se, měla jsem si na tebe udělat čas," přitulila se k němu, „ale všechno to okolo..."

„Už ses rozhodla, s kým budeš trénovat?" zeptal se.

„Ještě ne," zavřela oči, „ráda trénuju sama. Cítím se tak bezpečněji. Vím, že nikomu neublížím."

„Neublížila jsi mi," otřel nos o její, „vidíš, ležíme tu spolu, v těsném objetí. Žádné hromy, blesky."

„Jo," zachichotala se, „prospali jsme půlku dne. Co budeme teď dělat?"

„No, nebylo by od věci najít si nějaký večerní program," uchechtl se.

„Vidím to na horkou sprchu a film," přitiskla rty k jeho.

Opětoval jí polibek a přitáhl si jí k sobě. Umačkal by jí, kdyby utáhl svoje sevření o něco víc. Vjela mu prsty do vlasů a on se usmál.