Tohle už je v současnosti a Disharmony je tady asi čtrnáct let.

Vyletěla jsem z postele s radostným křikem, že jdu do nové školy. Zjistila jsem že je teprve šest hodin, ale já nechtěla přijít pozdě. Dneska jdu totiž poprvé na střední školu. Já se tak těším!!! Běžela jsem do kuchyně. Táta mě naučil, jak dupnout kopýtkem a způsobit, že se na stole objeví jídlo. Hodí se mi to když zaspím, protože si nemusím připravovat snídani. Shutterfly si myslí, že jsem líná, ale já vždycky odpovím, že to říká ta pravá, která se nechá mámou obskakovat. Dupla jsem tedy kopýtkem a na stole se objevily cereálie s mlékem. Pustila jsem se do jídla. Po chvíli do kuchyně přišla Shutterfly, která vyndala z ledničky jogurt, který měla ke snídani. Potom do kuchyně vletěla máma s otázkou, zda Shutterfly něco nepotřebuje. Shutterfly ji ujistila, že ne, a máma šla obstarat zvířata. Po chvilce do kuchyně přišel i táta. „Dobré ráno.“ Zívl.
„Dobré ráno.“ Řekla jsem a dala jsem si do pusy další lžičku cereálií.
„Dobré ráno, tati.“ Řekla Shutterfly.
Táta si sedl vedle mě na židli.
Já jsem dupla kopýtkem a před ním se objevil kus jeho oblíbené bábovky.
„Díky, Disharmony.“ Řekl a pohladil mě po hřívě.
Jen tak jsem se podívala na hodiny. Už bylo půl osmé.
„Musím běžet!“ Popadla jsem tašku, která byla hozená v rohu. „Ahoj!“
Vydala jsem se do nové školy. Letěla jsem tak rychle, že jsem nestihla zabrzdit a narazila jsem do zdi. Dvě jednorožčí klisny opodál se zasmály.
V tu chvíli se otevřely dveře do školy a já jsem vešla dovnitř. První ročník jsem našla snadno. Našla jsem si místo v zadní lavici a tam jsem se usadila. Chvíli jsem tam jen tak seděla s podepřenou hlavou a nudila se. Ty dvě jednorožčí klisny si něco šeptaly, a občas se podívaly na mě. Bylo mi jasné, že mluví o mě. Nedávala jsem nic najevo a pokusila jsem se zaslechnout něco z jejich rozhovoru. Moc jsem toho neslyšela, protože za chvíli se třída začala plnit poníky, kteří dělali rámus a nic nebylo slyšet. Pak zazvonilo. Se zvoněním do třídy vešla učitelka.
„Navzájem se neznáte, takže teď se nám každý z vás představí.“ To bylo to první, co řekla. Pozdrav jaksi vypustila. „První ty.“ Ukázala na jednu z těch klisen, které mě pomlouvaly.
„Jmenuji se Sparkle Flash a moje matka představuje element magie a je princezna přátelství.“ Oznámila.
Pak se postupně představila celá třída. Pamatovala jsem si jen pár jmen – Sparkle Flash, Glitter Grace, Applecake, Cupcake a Rainbow Storm. Byly to dcery všech máminých nejlepších kamarádek. Do mojí třídy chodila i Shutterfly, která řekla, že její matka představuje element laskavosti. O tom, že je její otec pán chaosu ale nic neřekla a mě to trochu naštvalo. Rozhodla jsem se, že jí to oplatím.
Pak přišla řada na mě.
„Já jsem Disharmony a můj táta je Discord. Pán všeho chaosu a nesouladu!“
Celá třída si začala o něčem šeptat.
„Ona kecá!“ Prohlásil nakonec jeden hřebec.
Dupla jsem kopýtkem a všechny lavice kromě té mojí začaly levitovat a poletovat různě po třídě.
„Mám pokračovat?“ Ušklíbla jsem se.
„Ne!“ Zařvala učitelka. „Okamžitě s tím přestaň!“
„Tak dobře.“ souhlasila jsem. Dupla jsem znovu kopýtkem.
Všechny lavice spadly na zem.
„Koukej ty lavice okamžitě vrátit tak, jak byly!“ Zakřičela učitelka.
Potřetí jsem dupla kopýtkem a lavice vypadaly jako by se nic nestalo.
„Už mi věříte!?“ Zeptala jsem se se zlomyslným úšklebkem.
Poníci horlivě kývali hlavami.
Sedla jsem si zase na svoji židli. Ještě se představilo několik poníků. A pak už zazvonilo. První den jsme měli jen jednu hodinu a tak jsem hned letěla domů.
„Co ve škole, Disharmony?“ Zeptal se mě táta.
„Tak normálně, ale úča mě nemá asi zrovna v lásce.“ Odpověděla jsem.
„Že tys něco provedla?“
„Néé,  vůbec nic. Jen jsem trošku přiměla lavice aby levitovaly.“ Řekla jsem.
Čekala jsem, že se táta bude zlobit, nebo že mi řekne, ať to příště nedělám, ale táta se rozesmál.
„Přesně to jsem první den na střední udělal já.“ Řekl.
„Vážně?“ Zasmála jsem se.
„Jo. Úplně všichni mě obdivovali, celá třída.“ Zavzpomínal táta.
„Mě se spíš bojí.“ Řekla jsem.
„To proto, že já jsem dvakrát napadl Equestrii.“ Řekl táta.
„Proč?“ Zeptala jsem se.
„Sám nevím, poprvé mi bylo patnáct. Asi jsem byl nadšený z magie chaosu, jako teď ty.“
„A myslíš, že já bych taky mohla napadnout Equestrii?“ Zeptala jsem se.
„Mocná jsi na to dost…“ Zauvažoval táta.
„Všechno jsi mě naučil ty. Tak proč tě porazili?“ Nechápala jsem.
„To byl vtip.“ Vysvětlil táta.
„Ohromně vtipné.“ Obrátila oči v sloup máma, která sem právě přišla i s se Shutterfly.
„Jéé… Ahoj. Co potřebujete?“ Zeptal se táta.
„Chci si promluvit s Disharmony. Hned teď.“ Oznámila máma.
Šla jsem k mámě.
„Co to mělo znamenat!!?“ Zařvala máma.
„O čem to mluvíš?“ Nechápala jsem.
„Ty to víš moc dobře.“ Ujistila mě máma. „Paní učitelka si na tebe stěžovala!!!“
Došlo mi, o čem je řeč.
„Chtěla jsem jim dokázat, že jsem opravdu Discordova dcera.“ Řekla jsem.
„To by došlo každému, podle toho jak vypadáš.“ Zavrčela máma.
„Máš s tím nějaký problém!?“ Rozzlobila jsem se.
„Ne.“ Řekla máma.
„Tak to máš štěstí, protože tamhle je táta.“ Ukázala jsem na židli, na které seděl táta.
„Proč jsi to teda udělala!?“
„Vždyť jsem ti to říkala.“
„To není důvod. Došlo by to každému, kdo má mozek.“
„Tati, víš že celá moje nová třída nemá mozek?“ otočila jsem se na tátu.
Táta se zasmál. Já jsem se taky začala smát a máma se naštvala.
„S vámi prostě vůbec není rozumná řeč!“ informovala nás máma a rozběhla se pryč. Mě to rozesmálo ještě víc a začala jsem se válet po zemi smíchy.

Další kapitola je na světě! Tak přemýšlím, že ty dvě části, co jsem zatím napsala končily tím, že se Fluttershy naštve a Disharmony a Discord se tomu začnou smát. No to je jedno. Budu ráda za každý vote a komentář.

Zatím ahoj!

Disharmony