Když film skončil, tak jsem překecala, jak kluky, tak i kamarádky, aby jsme šli ven.

,,Promiň Thomasi, ale musíš tu zůstat. Budeš to tu mít na starosti, ano?" optala jsem se kocourka, který byl na mém klíně.

,,Mňau," to byl nejspíš souhlas.

,,Tak jo jdeme," zavelel Kou a než jsme odešli, tak jsem dala Thomasovi jídlo.

Pak jsme se vydali ke kostelu, kde byla záhadně zase ta limuzína, co byla včera u obchodu.

Naštěstí už před kostelem stála Terka a Simča.

Přišla jsem k Terce a řekla ji. ,,Ahoj méďo."

,,Ahoj, můj anděli strážný," pozdravila nazpět.

Ehm, Terka je celou svoji přezdívkou Perverzní medvídek, neptejte se jak to vzniklo....

Pak jsem objala Simču.

,,Čau pejsku," a koukla se na ni.

,,Čau kotě," řekla a přitom zadržovala smích.

,,Já vím, že jsem malá, ale Terka je nejmenší a... Jsem tu nejmladší," až teď mi došlo proč to kotě.

Jsem nejmladší a kdybych se měla s někým prát, tak jsem bezbranná jako kotě.

Když mě Simča uviděla můj výraz, tak se trochu zasmála.

,,Zlobiví pejsek!" vynadala jsem Simče a zasmála jsem se nad tím oslovením.

Když jsem se koukla na Rukiho a Koua, tak ti by asi nejradši dělali, že nás neznají.

,,Tak lidi, tohle je Kou a vedle něho Ruki. Tohle je Terka a Simča," představila jsem je a přitom ukazovala, kdo je kdo.

Oni si jenom řekli ahoj a pak jsme se rozhodli jít do lesa.

Já s holkami jsme šli před nimi a oni za námi.

Zrovna jsme si dávali bobříka mlčení a chození potichu.

Najednou pár metrů před námi přeběhla srnka a já se ji lekla tak, že jsem poodstoupila trochu dozadu a do někoho jsem narazila.

,,V pořádku?" optal se mě Ruki. ,,Jo, jen jsem se trochu lekla."

,,Ty se lekneš i svého bráchy," zasmála se Simča.

,,Jo, tak to se mi jednou stalo. Ale bylo to kvůli tomu, že jsem měla na sobě sluchátka," přiznala jsem se a zasmála se nad tou vzpomínkou.

Stála jsem už zas u holek a pokračovali jsme dál.

Po pár hodinách procházení po lese:

,,Tak, kam půjdeme teď?" zeptala se Terka, když jsme byli u kostela.

,,Já bych šla už domů se naobědvat," a zrovna mi zakručelo v břiše.

,,Dobře, tak ahoj," a než jsme odešli každá svojí cestou, tak jsme se objali a kluci jim zamávali.

,,Vy jste byli vždycky tak retardované?" optal se mě s úsměvem Kou.

,,Vždycky ne, spíš od té doby, co jsem se sem přistěhovala a pak jsem dala naši tří člennou partu dohromady," odpověděla jsem mu.

,,Hmm, takže jsi přistěhovalec. A co tě donutilo se sem přistěhovat?" optal se pro tentokrát Ruki.

,,To tě nemusí zajímat!" smutně jsem na něho při tom vyjela.

,,Promiň asi jsem se neměl ptát," omluvil se mi.

,,To je v pohodě, jen to teď nechci říkat," pověděla jsem mu.

Šla jsem udělat těstoviny s kuřecím masem.

,,Dáte si?" zeptala jsem se jich a oni přikývli na souhlas.

Po jídle se mi chtělo strašně smrkat a tak jsem se šla vysmrkat.

Když jsem se vysmrkala, tak mi hned začala téct krev z nosu.

Jo, na tohle jsem zapomněla, tohle se mi někdy stává.

,,Doháje!" zanadávala jsem si potichu a vběhla do koupelny.

,,Eli? Jsi v pohodě? nestalo se nic?" optal se mě se starostí Kou, který byl ještě v jídelně.

,,Ne! Jo, sakra ať už mi přestane téct krev!" říkala jsem mu narychlo a krev pomalu přestávala téct.

,,Jdu za tebou," ohlásil Kou a než jsem stihla něco říct, tak už otevíral dveře od koupelny.

Myla jsem kapesník od krve a z nosu mi už jen trochu tekla.

,,Co se ti stalo?" optal se Kou a když jsem se na něho koukla, tak vypadal trochu nesvůj.

,,To se mi někdy stane, už to mám od mala a zvykla jsem si, že se mi to jednou za čas stane," odpověděla jsem mu.

,,Jestli ti je špatně z krve tak jdi za dveře," nevypadal zrovna dobře, byl bledý a byl jako v transu, protože se pořád koukal na krev.

,,Jo, pak řekni," řekl Kou a vydal se za dveře.

,,Ano," odpověděla jsem mu, naštěstí už mi přestala téct a já to tu pak utřela.

,,Už je to dobrý Kou," oznámila jsem celá vysílená.

Kou vešel, strašně mě rozbolela hlava a viděla jsem rozmazaně.

Moje tělo mi právě vypovědělo službu a spadlo na Koua.

,,Myslím, že nejsi v pořádku. Odnesu tě do postele," a rozešel se se mnou v náruči do pokoje.

,,Uhm," jediné na co jsem se v tu chvíli zmohla.

V pokoji mě položil na postel a přikryl mě.

,,Děkuju," poděkovala jsem mu a zachumlala jsem se do peřiny.

,,Nemáš zač. Budu když tak s Rukim v obýváku a prospi se," poručil mi Kou.

,,Uhm," odešel a já po chvilce usla.

Tak a pokračování příště :)

11. 2. 2021

Vaše Elis.