Z pohledu Elišky:

Když jsem se vzbudila bylo ráno.

Byla jsem pořád v nemocnici.

A to jsem si myslela, že to byl jenom sen s tou nemocnicí.

Zkusila jsem si sednout a zvládla jsem to.

Sice mě bok docela hodně bolel, ale už mě prostě nebavilo ležet.

Když jsem seděla, tak jsem zahlédla Terku.

Ještě spala a Simča taky.

Rozhodla jsem se, že si půjdu opláchnout obličej.

Po pár krocích mě bok docela dost bolel, ale to už jsem byla naštěstí u umyvadla v tomhle pokoji.

Nad umyvadlem bylo i zrcadlo, když jsem se podívala do zrcadla, tak jsem se lekla.

Vždyť vypadám, jak chodící mrtvola!

Pustila jsem si vodu a opláchla si obličej.

Když jsem si ho pak utírala, tak jsem ucítila něčí ruku na mém rameni.

Lekla jsem se a otočila jsem se, ale tam nikdo nebyl.

Tak jo, to bylo divný.

Jsem si naprosto jistá, že to byla něčí ruka, ale čí?

Nejak jsem to zatím neřešila a šla si sednout pod okno.

No dobře, moc velký výhled tam zrovna nebyl, ale když jsem koukla dolů z okna na silnici, tak uviděla tu černou kočku jak je u stromu a kouká se na nemocnici.

Až mě pustí z nemocnice, tak se na ni musím jít podívat jestli je opravdu v pořádku, protože to z dálky nepoznám.

Po chvilce jsem slyšela jak se někdo z holek začal převalovat ze strany na stranu.

Když jsem se koukla, tak Simča spinkala jak andílek, ale když jsem se koukla na Terku, tak ta se převalovala.

Vstala jsem a šla k ní.

,,Teri?" Řekla jsem ji a po chvilce otevřela oči.

,,Teri." Řekla jsem s radostí a opatrně ji objala.

,,Ahoj." Řekla s námahou.

,,Je tady někde pití?" Zeptala se mě a já kývla hlavou na souhlas.

Vstala jsem a šla pro skleňičku s vodou.

Když se Terka napila, tak se začala vyptávat co se stalo.

Řekla jsem ji jenom to co mi řekla Simča a taky jsem ji řekla o tom snu.

Chvilku jsme kecali, ale pak mi Terka řekla, že je unavená a pude spát.

Popřála jsem ji dobrou a když usla, tak se probudila Simča.

,,Jako fakt Simi? Nemohla ses probudit trochu dřív?" Zeptala jsem se ji.

,,Hmm? Co se stalo?" Zeptala se mě rozespale.

,,Terka se probudila." Řekla jsem ji.

,,A Síma to celý zaspala." Řekla a trochu jsme se na tím zasmáli.

Poté jsem se přesunula zpět na postel kde jsem si lehla.

,,Simi?" Zeptala jsem se ji.

,,Noo?" Řekla a koukla na mě.

,,Nemáš tu knížku?" Zeptala jsem se ji.

,,Jo." Řekla a podala mi knížku s názvem Společenství Safírového Sredce.

Byla trochu tlustá, jako ta knížka, alespoň se tu nebudu nudit.

Četla jsem si a přitom prohodila se Simčou docela hodně slov.

Po obědě jsem šla spát, vymluvila jsem se na to, že mi není moc dobře i když pravda je taková, že jsem cítila na sobě něčí pohled.

Jako zázrakem jsem usnula a probrala se až na večeři.

Než nám přinesli večeři, tak jsem si povídali i s Terkou, která se před chvilkou probrala.

K večeři jsme měli toasty a když odešla sestřička co nám přinesla večeři, tak jsem se musela Simči zeptat.

,,Simi?" Zeptala jsem se ji a Terka se na ni koukla.

,,Noo?" Řekla Síma.

,,Co se stalo po tom co jsem omdlela?" Zeptala jsem se ji.

Bylo vidět, že se ji o tom zrovna stokrát nechce mluvit, ale neměla na výběr.

,,No podle toho co vim, tak za tebou pak běžela Terka.... no a nevšimla si auta, takže skončila stejně jako ty." Řekla smutně.

,,Aha, tak tohle se stalo." Řekla Terka, která do teď skoro mlčela.

Pak jsme si povídali, vyčistili zuby a šli spát.

Á tady se probudila Tomoka2004 a konečně jim někdo vysvětlil co se stalo.

Přeji hezké počteníčko, už musím, tak papa u další kapitolky.