Když jsme měli jídlo snězené, tak jsme se pak vydali do obchodů.

Ten kluk, co mě pozoroval se za námi nenápadně vydal.

Terku a a Rukiho oslovil obchod s knížkami a tak se tam vydali.

Mi ostatní jsme šli za oblečením.

Se Simčou jsme si koupili něco co jsme chtěli už hodně dlouho udělat.

Koupili jsme si stejné oblečení.

Bílé kraťasy a překecala jsem ji ještě na modré crop-top tričko.

,,Hele? Nejste vy dvě sestry? Protože v tom oblečení vypadáte skoro úplně stejně," řekl Kou, který nás pozoroval od hlavy až k patě.

,,Kdo ví? Tohle pako a být moje sestra? Né, ona je moje všechno i Terka. Bez nich by byl život na nic...," po tom, co jsem to dořekla mě Simča objala se slovy. ,,Bez tebe a Terky by byl tenhle svět na houby. Koho bych pak mohla fláknout?" zděsila se Simča a zasmála se.

,,Hele! Já nejsem tvůj boxovací pytel, ten máš doma. Víš, že to bolí?" zasměju se a pohladím si ramínko, jako náznak toho, že to fakt bolelo.

Jo bolelo, ale dalo se to vydržet.

,,Tak nemáš mít ty kecy," zasmála se Simča.

,,No jo furt, já nemůžu za to, že jsem originální a mám své názory," řekla jsem a Kou se na mě díval.

Ten kluk, co nás asi sledoval se někam vypařil.

,,Máš vlastně ještě nějaké sourozence?" kouknu na Koua a jdeme za Terkou a Rukim.

,,Jo. Ehm Yumu, Azusu a Rukiho, toho už znáš," vysoukal ze sebe Kou.

,,Já mám taky tři sourozence, dvě sestry a jednoho bratra," zrovna jsme došli k Terce a Rukimu.

,,O čem se bavíte?" vyzvídala Terka a mezitím jsme se vydali k vlakovému nádraží.

,,O tom, že máme stejný počet sourozenců," odpověděla jsem ji.

,,Hej Kou? V jakém měsíci ses narodil?" zeptala jsem se ho, když jsme odcházeli z obchodního centra?

(Nevím, jak to mám nazvat, ale dejme tomu, že to tak je XD)

,,V Lednu, proč?" optal se.

,,Moje mladší sestra taky," zasmála jsem se, je to jen náhoda.

,,Já jsem v Dubnu," řekl Ruki a já se trošku zarazila překvapením, to samé i Simča.

,,Tohle pako a já taky," Simča mě za to pako jemně bouchla do ramene.

Ruki se jakoby na chvilku pozastavil a vypadalo to, že se zapřemýšlel.

,,Yuma je v Červenci a Azusa v Říjnu," vysvětlil Ruki.

,,Brácha je taky v Červenci a ségra je v Září," už jsem si myslela, že jsme všichni ve stejném měsíci.

Už jsme byli u nádraží a zrovna přijel náš vlak.

Když jsme přijeli, bylo kolem půl páté a tak jsme se vydali domů.

Kluci šli se mnou a byli u mě do šesti.

Byla jsem tu sama s Thomasem, který byl....?

Ani nevím, kde je.

Vydala jsem se do pokoje a cestou jsem pozhasínala.

V pokoji nebyl asi byl na gauči a já ho přehlédla.

Vysprchovala jsem se a pak jsem dostala ještě hlad.

Takže jsem zas šla do kuchyně a dala si rohlík s másle se salámem a ještě se sýrem.

Potom, co jsem to měla snězené jsem zas vše pozhasínala a šla do postele si pustit film.

No, nevěděla jsem jaký, ale strašně mě lákal ten Labyrint.

Takže jsem si ho pustila, byla jsem u nějakých scének vystrašená.

Jo jsem poseroutka, no a?

Když jsem to pak dokoukala, tak jsem chtěla usnout, ale nešlo mi to.

Převalovala jsem se ze strany na stranu a tak jsem zůstala ležet na pravé straně.

Bála jsem se a přitom usínala, když v tom se za mnou prohnula postel.

Ten někdo si obmotal ruku kolem mě se slovy. ,,Neboj se, neublížím ti."

Jak se doháje nemám bát, když je za mnou cizí člověk?!

Byla jsem unavená, takže mi nezbývalo nic než mu tak nějak uvěřit.

Zajímalo by mě, kdo ležel vedle mě a jak se dostal do domu.

Po chvilce jsem byla v klidu a spala jak zabitá.

Slíbené pokračování na tento týden je zde.

Můžete hádat, kdo je asi ten pan tajemný...

Doufám, že se líbila kapča a těšíte se na pokračování.

6. 3. 2021 20:35

Vaše Elis.