Z pohledu Elišky:

Ráno jsem se vzbudila a začala přemýšlet, kdo mě držel okolo pasu.

Otočila jsem se na černého kocourka a ten si spokojeně pochrupkoval.

Koukla jsem se na mobil s úmyslem zjistit kolik je hodin.

A bylo půl devété.

Otočila jsem se zas na kocourka.

,,Thomasi, vstávat." Řekla jsem mu a on se probral.

,,Dnes by měla přijít nějaká chůva." Řekla jsem smutně a Thomas si sedl ke mě do klína začal vrňet.

,,Tak se jdem nasnídat." Řekla jsem a vzala ho do náruče.

Když jsme přišli do kuchyně, tak jsem mu dala mlíčko a sobě si dala rohlík s máslem a salámem.

Než jsme odešli z pokoje, tak jsem se rychle převlékla.

Jedla jsem si svoji snídani, když v tom někdo zazvonil.

Koukla jsem na hodiny a bylo už devět.

Šla jsem teda ke dveřím a když jsem je otevřela, tak tam stáli dva kluci.

Byli přibližně o dva roky starší než já.

,,Emm, potřebujete něco?" Zeptala jsem se zdvořile.

,,No... Přišli jsme tě hlídat." Řekl kluk s blond vlasy a modrýma očima.

Ten druhý kluk přikývl.

Měl takový modročerný vlasy a modrošedé oči.

,,Dobře, tak pojďte dál." Řekla jsem jim a oni šli dovnitř.

Oni vešli dovnitř a kocourek byl hned u mých nohou.

Když je viděl tak začal syčet ani nevím proč.

Vzala jsem si ho do rukou a při tom ho hladila.

,,Co se děje Thomasi?" Zeptala jsem se ho.

Nic mi neřekl, taky proč by měl když je to kocour, jenom se na ně vražedně koukal.

,,Já myslela, že mě bude hlídat jeden člověk a né dva." Řekla jsem a koukala směrem na ně.

,,Nó, Kou byl pořád zelezlej doma a nechtěl jít ven, tak jsem ho s sebou vzal." Řekl modrovlásek.

,,Aha, takže ty jsi Kou?" Zeptala jsem se blonďáčka.

,,Jo a tohle je Ruki." Řekl a já se zarazila.

Ta jména jsem už někde slyšela.

,,Děje se něco?" Zeptal se Ruki.

,,Ne nic se neděje." Řekla jsem hned.

Thomas byl už v klidu, naštěstí a jen se na ně koukal.

,,Jmenuju se Eliška." Řekla jsem jim a pak se vydala s Thomasem na gauč k telce.

Zajímalo by mě proč na ně syčel.

Kluci si sedli ke mě na gauč.

,,Hmm?" Začala jsem přemýšlet co si pustím.

,,Děje se něco?" Zeptal se mě Kou.

,,Jo, přemýšlím." Řekla jsem mu a trochu se zasmála a on se mnou.

Jen Ruki byl trochu divnej, ale no co asi nikdy nebyl v jiném domě, stane se.

Na konec jsem se rozhodla, že půjdu ven.

,,Jdu se projít." Řekla jsem a tak trochu doufala, že se mnou nepůjdou.

,,My jdem taky, přece tě musíme hlídat." Řekl Ruki.

Skvělý, naprosto skvělý.

Venku byl s námi i Thomas.

Dostala jsem chuť na zmrzlinu, tak jsme se vydali na náměstí ke stánku se zmrzlinou.

Já si koupila citónovou a Kou si vzal šmoulí a Ruki jahodovou.

Sedla jsem si na lavičku a Thomas mi zasedl nohy.

Když jsem lízala zmrzku, tak Thomas mi drknul do ruky, tak že se kousek citónové zmrzky ocitl na mém nose.

Thomas mi pak slízal můj (na chvilku) citónový nos.

Kou nás celou dobu sledoval.

A já se trošku chechtala, protože mě lochtalo to jak mi Thomas lízal nos.

,,Taky bych chtěl ochutnat." Řekl Kou a když to řekl, tak si asi uvědomil, že to řekl nahlas.

,,Tak jo a já zas ochutnám šmoulíka." Řekla jsem a ukázala na jeho šmoulí zmrzlinu.

Vyměnili jsme si na chvilku zmrzliny a musím říct, že ta šmoulí je dobrá, ale lepší je stejně citrónová.

,,Tak jo a teď bych ráda zpátky citrónovou." Řekla jsem mu a natáhla ruku na náznak výměny zmrzlin.

On si místo toho stoupnul a hravě se na mě podíval a usmál.

Co máš v plánu neplánovaná chůvičko?

,,Co za to?" Zeptal se s úsměvem na tváři.

Tak a teď vás asi naštvu, ale mě to nějak nevadí.

Ne, fakt sorry, ale momentálně mi to teď nemyslí.

Budu moc ráda když zanecháte hvězdičku a zatím papá.