Po škole jsem se v sídle Mukami nudila.
Snažila jsem se zabavit, ale neměla jsem nic. Šla jsem proto hledat ostatní.
Cestou po chodbě jsem mihla obrovské dveře, které byly otevřené. Místnost za nimi byla černá, jak noc.  Šla jsem se tam podívat.
Prohlížela jsem si obrazy na stěnách.
Celkově styl toho pokoje odpovídal minulému století.
Na stole byla malinkatá krabička. Byla opravdu tak malinká, že se mi vešla do kapsy. Na jednom obraze seděla žena s dítětem na klíně. To dítě se neskutečně podobalo Rukimu.  A jak jsem to řekla, tak se objevil v pokoji.

Ruki : Co tu hledáš?! Tohle je soukromé místo. Sem normálně ani bratry nepustím.

Elis : Omlouvám se, ale dveře byly odemčené. Ale proč,když to jsou bratři??

Ruki : Nejsme vlastní! Tohle je místnost zasvěcená mé matce.

Elis : Aha.

Ruki se na mě podíval a řekl.

Ruki: Na střeše školy jsi mi slíbila svou krev. Dej mi napít.

Dělala jsem, jako že o ničem nevím, ale nezabralo to.

Elis: Ruki já....

Ruki : Tady jsi podřízená. Dej mi napít!

Nic jiného mi nezbývalo. V tu ránu jsem ležela na zemi s Rukim,který se mi zakousl do krku.

Ruki : Máš doopravdy vynikající krev.

A olíznul si koutek rtu.

Potom,co se napil řekl, abych to té místnosti vícekrát nechodila. Odešla jsem k sobě do pokoje a otevřela krabičku.

Pokračování příště.