Šla jsem tak smutně do zahrady. Pořád mi v hlavě probýhaly Shuovi poslední slova...
Sedla jsem si na nedalekou lavičku, dívala se do oblak a zároveň poslouchala ptačí zpěv.

Poslouchala jsem a poslouchala...
Najednou někdo řekl..

Někdo: A teď už neutečeš.

Vylekala jsem se, protože ten hlas nebyl ani zdaleka nikoho od Sakamaki.

Vstala jsem a prohlédla si okolí. 

Někdo: Hledáš mě? Já jsem tady !

Elis : Kdo si ?!!

Někdo : Tak se otoč!

Sice jsem se bála, ale i přes to jsem se otočila.

Někdo: Tak už mě vidíš Maličká..

Pousmál se, ale já se od něho pomalu vzdalovala...
Po chvíli jsem do někoho narazila.

Někdo: Hej! Dávej pozor !

Otočila jsem se a stál tam někdo úplně jiný..
Když jsem na chvíli odvrátila zrak, objevil se třetí.

Začala jsem utíkat.
Po chvíli mě zadržel čtvrtý a jediný, co řekl, bylo...

Někdo: Jdeme si pro tebe...

Začala jsem křičet, ale marně. Nikdo mě neslyšel.

Poté mě jeden z nich chytil za rameno a já omdlela...