Ztrácím naději
Už jsem týden uvězněná u žíznivých upírů. Pomalu ztrácím naději, že se odsud dostanu. Shu mi mobil nevrátil a tak se nemohu spojit s Teri.
Nevím jestli mě vůbec někdo hledá!
Bratři Sakamaki mě nepustí ani nakrok ven, můžu chodit pouze v domě.....
Asi předevčírem jsem se chtěla jít jen podívat na zahradu. Z okna mě viděl Subaru a hned si pro mne přišel. Teď jsem v pokoji a jen čekám zoufale až se nějaký upír přijde napít mé prý ,, výborné " krve. V té chvíli někdo otevřel dveře. Byl to Reiji. Zděšená jsem si stoupla naproti jemu a poslouchala...
Reiji : Dobrá rozhodli jsme se, aby si tu nebyla pořád zavřená , že tě vezmeme s námi do školy!
A podal mi uniformu.....
Elis : D-do školy?!
Řekla jsem chvějícím se hlasem...
Reiji : Jsi snad hluchá?!
Elis : N-nejsem, ale v tuhle hodinu?!
Reiji : No a! Přizpůsobuješ se ty nám! Chceš snad tady tvrdnout pořád?!
Elis : Ne.....
Reiji : Tak vidíš!!! Převlékni se a pojď do haly. Tam ti řekneme více pravidel.....
Elis : Pravidel ?!
No co mezitím odešel. Rychle jsem se převlékla a šla do haly. Tam na mne čekali ostatní.
Laito : Ale naše nová žákyně.
Laito se pousmál....
Chtěla jsem ho ignorovat, ale moc to nešlo....
Reiji : Dost Laito nebo zustaneš doma!
Laito : Ale Reiji nehraj si zase na toho ,, důležitého"....
Reiji se zamračil a podíval se na mě...
Reiji : Tak k věci! Ve škole budeš ve třídě s Shuem a Subarem. Pokud cekneš tak tě to přijde draho rozumíš?!
Subaru : Řekni jí to narovinu, že jí zabijeme.
Když to řekli, vůbec jsem ani neuvažovala o útěku. Alespoň jsem mohla být chvíli někde jinde.....
Pokračování příště!
Bạn đang đọc truyện trên: Truyen247.Pro