Jedeme do školy. Lépe řečeno do noční školy. Sedím ve velké limuzíně a poslouchám, jak se všichni bratři Sakamaki hádají.

Subaru : Přestaňte mi říkat, abych se uklidnil !!!

Laito : Ale Subaru nebuď takový.. Chichi

Kanato : Nechte toho! Děsíte Taddyho !!!!

Shu : Buďte zticha! Neslyším hudbu!!!!

Reiji : Nikdy se nezměníš!

Ayato : Už všichni zavřete hubu!!!

Nedalo se to poslouchat, ale nemohla jsem nic dělat. Dívala jsem se z okénka a snažila se chvíli myslet na něco jiného......

Ayato : Hej ty!!!

Mluvil na mě....

Elis : C-co?

Ayato : Už jsem dlouho nepil.
             Mám žízeň!

Reiji : Ayato nech si to na doma!
            A opovaž se pít ve škole!

Ayato : Co se do toho pleteš!

Naštěstí jsme akorát dojeli do školy, kde jsme se rozdělili do tříd. Já jsem šla s Subarem a Shuem...

Ve třídě nikdo moc nebyl, kdo by taky chodil do noční školy ! Já jsem si sedla sama do lavice, ale přisedl si ke mně Shu. Mé oči poté směřovaly k oknu.

Shu : Na co se koukáš?!

Elis : N-na nic !

A odvrátila jsem hlavu....

Shu : Pojď na chodbu!

Elis : Co?!

Chytil mě za ruku...

Shu : Prostě pojď!

Elis : Au to bolí!!!

Ale on to ignoroval. Prostě mě za ruku  odvlekl.

Na chodbě mě pustil a řekl mi jen ať jdu za ním. Došli jsme na střechu školy.

Shu : Dej mi napít!

Elis : Co?

Shu : Slyšíš dobře !

Elis : Ale tady ne!!!
           Říkal to Reiji!

Shu : Mě je Reiji ukradený!

Chytil mě a přitiskl ke stěně. Odhrnul mi uniformu pouze ve výši ramen a zakousl se.

Elis : Au ! Dost!

Shu : Tiše !

Elis : Prosím! Už přestaň!

Náhle se tam objevil Reiji.

Pozoroval nás a koukal Shua, jak na nějakou bestii....

Reiji : Co to tu má znamenat?!
            Když neposlechne Ayato, tak musíš pravidlo porušit ty ?!

Shu : Dej mi pokoj ! Stejně nás nikdo nevidí...

Reiji : Tak to ne ! Vy dva jedete okamžitě domů!

Elis : Co?!

Reiji : Auto čeká dole !

Tak jsme odjeli zpět do sídla Sakamaki....
Cítila jsem, že už mě Reiji nikdy do školy nepustí!

Když jsme dorazili, tak nikdo nebyl doma...
Shu mi řekl, nebo spíš přikázal, ať se jdeme projít. Já tedy šla.
Jejich zahrada byla obrovská a pokračovala takovým lesem. Šli jsme tedy tam. Během cesty mi něco málo řekl o své minulosti. Popravdě mi ho bylo líto, když jsem to slyšela. Říkal mi o Edgarovi, o jeho hrozném bratrovi Reijimu a o zbytku rodiny.
Došli jsme k nějaké ,, mohyle " a mě se na první pohled místo nelíbilo. Vešli jsme dovnitř. V tu chvíli se nedalo čekat nic jiného než to, že se bude chtít Shu napít. Chytil mě za ruku a položil na zem.....

Elis : Shu ! Tady ne!

Shu : Jen kapku krve chci!

Poté se zakousl do krku a sál jako piavice. Vysál už ze mě tolik krve, že to mé tělo nevydrželo.

Pokračování příště!