Nový domov
Neznámý hlas : Hej prober se!
Elis : Kde to jsem?! A kdo jsi ty?!!
Chvíli jsem nevnímala a myslela jsem si, že to je jen sen,ale pak jsem otevřela oči..
Ayato : To je dost, že si se probrala...
Máš moc tvrdý spánek..
Elis : Já ?! A vůbec, kde to jsem ?!
Začala jsem panikařit
Ayato : Si v cizím domě, tak se chovej slušně!!!
Elis : Ne! Kde jsem !!!!
Ayato : Dost ! Nemáš vůbec vychování!
Elis : Tak asi, když se probudím jinde než u sebe doma, tak se mi nediv!!!!
Ayato chvíli přemýšlel, co má říci.
Ayato : Tak pojď sem ! Už to nevydržím!
Elis : Co ?!
Ayato : Chci tvou krev!!!
V tu chvíli mi vlastně došlo, že to je upír!
Ayato mě chytil za ruku a chtěl mě kousnout. V té chvíli ho zastavil...
Reiji : Ayato ! Ještě ne....
Zapomněl si snad na vychování ?
Ayato : Aa Reiji nepruď! Bude to zajímavé
Reiji : Nejdříve se představ !
A kouknul na mě....
Elis : Aa já?!
Reiji : Jistě ty hloupá ! Náš už znáš ne?!
Elis : N-no....
Ayato : Leze to z ní jak z chlupaté deky. Je úplně na nic !!
Elis : Hej!! Hned mě nemusíš urážet!
V tom se náhle objevil Subaru
Subaru : Nekřič tak ! Kdo to má poslouchat?!
A bouchl do zdi....
Poté se tam objevil další.
Laito : Ale ale Subaru ! Prostě je trochu vyděšená....
Subaru : Sklapni Laito !!
Poté se tam objevil Kanato...
Kanato : Nekřičte tak, vždyť se vás Teddy bojí.
Teddy je jeho plyšový medvídek.
Nakonec se tam objevil Shu
Shu : Rušíte mě při poslechu hudby!
Reiji : Ty jsi nám tu zrovna nechyběl !!!!
Shu : Nezajímáte mě!
Reiji : Tak už dost a sklapněte! A ty se představ!
Všichni se otočili na mě....
Elis : Já jsem Elis...
Reiji.: To je vše ? Víc nic?!
Laito : Tak už naší kořist nenapínej a ven s tím....
Laito se otočil na mě a pousmál...
Reiji : Dobrá !
Strnula jsem hrůzou!
Reiji : Byla si vybrána jako oběť, kterou přivoláme duše mrtvých
Úplně jsem se zděsila!
Elis : M- mrtvých?!
Reiji : Si snad hluchá?!
Elis : Ale...to snad....ne
Nezlobte se musím si zavolat...
A vytáhla jsem mobil z kapsy.
Subaru mi ho poté vytrhl z rukou
Subaru : Ale ale...Kdepak!!!
Elis : Vrať mi to !
Subaru : Buď zticha!
Podal můj mobil Ayatovi.....
Kanato : Nikdy od nás neutečeš!
V té chvíli jsem si řekla. Co až se to dozví mamka nebo Teri?! Budu jim chybět! A ukápla mi slza..
Kanato : Ale neplakej! Budeš mít kamarády. Jsou v mém pokoji s voskovými figurýnami.
Ty slova mi úplně drtila srdce....
Poté mě dali ze začátku do pokoje, kde mě provizorně zamkli...
Pokračování příště!
Bạn đang đọc truyện trên: Truyen247.Pro