V tu chvíli, kdy jsem se probudila po mém pádu, jsem se objevila na jiném místě. Probudila jsem se na veliké zahradě a předemnou stál veliký dům. Doslova ohromný! Možná toto bylo oné sídlo bratrů Sakamaki a v tom případě tu musí být i Elis. Měla jsem pocit, jak ve snu. Doslova takový nepochopitelný. Dostala jsem strach, aby mě nikdo neviděl, a tak jsem se schovala za keřem. Myslela jsem si, že dům je prázdný, protože jsem v oknech neviděla ani živáčka. Po chvíli jsem nabrala odvahu a šla blíže k domu. Mé kroky se blížily k těm obrovitánským dveřím a když jsem k nim došla, nebyly zamčené. Trochu jsem se třásla, protože jsem nevěděla jestli tam někdo není. A kdyby tam někdo byl? Inu byl by to velký malér nejen pro mne, ale i pro Elis. Šla jsem tedy dál a pořád jsem se koukala za sebe. Musela jsem dávat pozor, abych o něco nezavadila, protože by to udělalo hluk. Mé kroky dále procházely tou dlouhou chodbou a zatím jsem nikoho nespatřila. Kolem sebe jsem stihla zaznamenat pár fotek na zdi, které patřily pravděpodobně bratrům Sakamaki. Postupovala jsem dál, až jsem došla ke schodišti vedoucí nahoru. Tam jsem se musela rozhodnout, jestli nejdřív půjdu doprava nebo doleva. Rozhodla jsem se ,že doprava a zamířila jsem do prvního pokoje, který mi stál v cestě. Pomalu jsem otevírala dveře, abych nezpůsobila nějaký hluk. Vešla jsem tedy dál. Ze začátku se to zdálo, jako úplně normální pokoj. Chvíli jsem se rozhlížela a když jsem pohleděla na noční stůl vedle velké postele uviděla jsem Elis mobil. Byl to můj další důkaz o tom, kdo jí unesl. Hledala jsem dál v pokoji a ani mě z té radosti nenapadlo hledat vyloženě Elis. A bylo to tu! Slyšela jsem přijet auto, které zaparkovalo. Když jsem se podívala z okna, viděla jsem vystoupit šest mladých kluků a mezi nimi jednu dívku. Ta dívka byla stoprocentně Elis! Musela jsem utéct, protože mě nenapadal žádný plán, jak nás obě odsud dostat. Rychle jsem vzala Elis mobil, jako důkaz o tom, kde se nachází a běžela jsem hledat zadní vchod. V takovém spěchu jsem si nevšimla, že se mi přetrhnul náhrdelník, který mi dala Elis k narozeninám. Zadní vchod jsem našla a bez nějakých potíží jsem se dostala zpět na to místo, kde jsem se probudila. Doufala jsem, že se dokážu teleportnout zpět a tam vymyslet plán, jak zachránit Elis. A byl malér! Došlo mi, že nemám svůj náhrdelník! Zpět jsem se vrátit nemohla, a tak jsem doufala, že jsem ho ztratila na místě, kde by nebyl vidět. V pohodě jsem se dostala zpět a šla jsem domů.
Pokračování příště!