Elis: Kde to jsem?

Kino: V mém sídle

Otevřela jsem oči....

Elis: Kdo jsi?! A kde je Shu?

Neznámý člověk vstal a šel ke mě...

Kino: Jmenuji se Kino Sakamaki a jsem Shuův bratranec.

Odvrátila jsem od něho zrak...

Elis: Proč nejsem na svatbě!

Kino: Přestaň si stěžovat! Teď jsi můj rukojmí.

Elis: Ale proč?!

Kino se na mě vážně podíval a řekl.

Kino: Zeptej se Shua, jestli tě přijde zachránit.

Pak najednou Kino zmizel. Rozhlížela jsem se kolem sebe a připadala si jako v nějaké noře. 

Otevřela jsem dveře do další místnosti a tam byla černo černá tma.  V mém pokoji byla zapálená svíčka, a tak jsem si s ní posvítila na cestu. Byla to doopravdy díra v zemi pod stromem.

Trošku dál jsem viděla zřejmě východ ven a šla k němu. Připadala jsem si jak Alenka v říši divů,která spadla do králíčí nory.

Šla jsem dál a přemýšlela.

Bála jsem se, aby si Shu nemyslel, že jsem třeba utekla. Už jsem byla po třetí unesená. Najednou jsem za sebou uslyšela hlas.

Kino: Kam jdeš?!

Otočila jsem se...

Elis: Nezlob se. Hledala jsem tě.

Kino: Vím, že jsi chtěla utéci.

Elis: Jak to můžeš vědět ?!

Kino: Vím vše!

Docházeli mi slova a přivíraly se mi oči. Naposledy jsem pocítila tesáky.

Pak jsem omdlela.

Pokračování příště