Kuji spal zachumlaný ve své posteli. Ale netrvalo dlouho a probudilo chrání pod ním. Otevřel oči a podíval se na postel pod ním. Byl to Karingo takhle chrápal snad každý den. Kuji slezl z postele vzal si knížku z jeho skříňového stolku a vydal se ke dveřím. Sešel ze schodů. A šel směrem společenská místnost. Sedl si tam a začal si číst. Kapitola která ho zaujala nesla název: Duch Nefiriti. Je to knížka o posvátných míst, duších a bytostech pokrčil rameny a začal číst.
Když se mraky roztrhnou a začne pršet a všechna zvířata jsou někde zalezlá. Tak duch Nefiriti začne žít začne běhat po lese a skákat do různých louží a jezer... To bylo jediné co stačil přečíst než se z horního patra ozvala hlasitá rána a Karingo hlasité ,, au". Kuji zavřel knížku a jako blesk vyrazil na horu do svého pokoje. Vtrhnul do pokoje a jediné co viděl byl Karingo stočený v klubíčku Žunží která stála nad ním s polštářkem v tlapkách. Karingo zvedl oči a podíval se na svého ,, kamaráda"
,, Pomoc..." zakňučel sýpkavím hláskem. Kuji protočil očima v sloup. Vzal Žužu polštář z tlapek a pomohl Karingovi pomoc vstát.
,, Děkuji" poděkoval mu když znovu stál na svých tlapkách.
,, Jak tě sakra mohla přeprat Žužu vždyť je z tohodle pokoje nejmladší !?" řekl a hodil polštář na jednu ze 4 postelí. Karingo jen pokrčil rameny.
,, Kluci a Žunží už je snídaně" řekla Sisi která vešla do pokoje. Karingo na nic nečekal a z pokoje se vyřítil jako neřízená střela. Sisi jenom pokrčila rameny. Jídelna se nenachází v hlavní budově ale na zahradě je takový větší domek kde všechny děti jedli pospolu. Zem byla celá promáčené z toho jak včera celou noc pršelo ale i teď trochu poprchávalo. Kuji a jeho dvě společnice šli rychlím krokem. Ale měli stejnak tak trochu mokrý kožíšek. Vešli dovnitř do ,,jídelny". Sundali si bundy a šli jsi pro snídani. Dnes byli toustový chleba s máslem a šunkou, a kdyby si přivstali měli by i sýr. Sedli si ke Karingovi. Tenhle den by začínal dobře kdyby si k nim nepřisednul Zhipr.
,, Ahoj te" řekne posměšným tónem a sedne si k nim.
,, Ahoj Ziphre" řekne s plnou pusou jídlem. Sisi se jenom na svého bratra podívala pohledem který mu asi řekl něco jako ,, buď už z ticha" nebo ,, už se nedožiješ rána". Kuji se rozhlédnul okolo sebe ale jediný volný stůl byl ten kde seděl Robin. Zvednul se a šel k Robinovi. Sednul si k němu a začal jíst.
,, Ahoj" pozdravil ho přátelským tónem. Kuji se na něho otočil.
,, Ahoj" řekl a dál se věnovala své snídani.
,, Kuji že" řekne a má stále veselou náladu.
,, Jo" řekne teď fakt otráveně. Po té si už moc neřekli ale jedno se Kuji od Robina dozvěděl a to že když včera odešel Zhipr a Sisi se začali hádat a neskončilo to dost příjemně. Po snídani se všechny zvířata odebrala do hlavní budovy a někteřé děti si došli nahoru do s vích pokojů a připravila si věci do školy a Kuji musel taky.
,, Jak já nesnáším školu" zaštěžoval si Karingo když si připravoval věci do školy. Sisi jenom přitočila očíma v sloup a ze skříně si vyndala krásné tmavě modré tričko a černou sukni.
,, Já nikam chodit nemusím" přišla do pokoje Žunží a sedla si na svou postel.
,, Počkat cože !? Ty dneska nemáš školu ?" Podíval se na ní Kuji tázavým pohledem.
,, Ne" řekla jednoduše Žunží.
,, Ty se máš" znovu si zastěžoval Karingo.
,, A Kuji ty si nebudeš připravovat do školy ?" podívá se na něho Žnunží.
,, Já narozdíl od tihle ctich dvou mám připraveno ze včerejška" řekne a ukáže na tašku s připravenými věcmi do školy. Slezl z postele a šel si do koupelny udělat raní hygienu. Převlíkne se do připraveného oblečení a šel znovu do pokoje kde už stála Sisi v tom tmavě modrém tričku a černé sukni ale Karingo byl ještě stále v pižamu.
,, Karingo zachvíli vyrážíme" řekl trochu naštvaně.
,, Cože !?" řekl a vyskočil z postele. A jako blesk zmizel někde za rohem.
,, Žužnží můžeš mu potom říct že na něj čekáme dole" řekla Sisi a s taškou na zádech vyšla z pokoje. Kuji si také vzal svou tašku a vyšel z pokoje. Sešel po schodech dolů a zastavil se u Sisi před dveřmi. Chvilku tam jen tak stáli až přiběhl Karingo a nemohl popadnout dech.
,, Tak jdem ?" zeptala se Sisi a otevřela dveře. Kluci přikývli a vyšli z domu měli štěstí už nepršelo ani nepoprchávalo svítilo krásné sluníčko. Kuji sice neměl moc rád jaro ani léto ale aspoň že bylo vidět a tehdy si mohl číst jak dlouho chtěl. Kuji se nadechl a šel za svými kamarády do školy...
--------------Pokračování příště----------------
Už jsem tu zase zpět a to snovou kapitolou. A já vím že ta před poslední věta je trochu nesmlná ale proč ne alespoň už trochu znáte hlavního hrdinu ^^

To je pro dnešek vše tak se s vámi loučí

~Váš autor ♥️🐧