,,Řekni mi něco o sobě." Hned jak skončí film,rozhodnu se o něm něco zjistit.
Sednu si do tureckého sedu a upřu na něj oči.
,,Co třeba?" ,,Já nevím.Cokoliv."

,,Tak jo...Bude mi dvacet.Pracuju a budu pracovat jako intruktor a trenér pro náš klub.Žiju s tetou a strejdou.Mám rád horory, sem tam se opiju.Nejsem,ale žádný alkoholik! Momentálně hlídám malou světlušku,která si myslí,že se o sebe postará a opak je pravdou. Je to malá světluška,které život ublížíl natolik,že už nechce ani svítit.Přitom je to škoda, protože když svítí je ještě krásnější než normálně." Zastrčí mi pramen vlasů za ucho. ,,Miluje svojí rodinu,ale bojí se,že zůstane sama.Ačkoliv o tom nemluví,to že nemůže vidět svojí mámu,ani na pět minut bez souhlasu druhého rodiče, jí ubližuje víc,než když se její brácha vypařil jako pára nad hrncem."

Byl tak blízko.Až moc,ale já ho chtěla mít ještě blíž.

,,Usmíváš se, i když uvnitř pláčeš. Bolí tě to,ale nic nedáš najevo. Tvůj táta,který by to měl vidět je natolik slepý a cítí se topik ublíženě,že ti ani nedává dopisy od mámy."

Dřív než udělám tu blbost,která mě napadla,si uvědomím co řekl. ,,Cože?To není pravda!" Chci se odtáhnout.Ovšem on mě chytne za ruku a mou dlaň si položí na hruď do míst kde je srdce. ,,Když někdo lže,jeho tluče mu rychle srdce.
Tvoje máma ti posílá každý měsíc dopis. Jenom tvůj táta ti je nedává." Měla jsem tolik námitek.Tolik otázek..
,,Jak to víš? Jak si tím můžeš být tak jistý?"
,,Prostě to vím..."
,,Ale-"
,,Mlč!"
,,Mebo co?"
,,Nebo tě umlčím!"
,,To by mě zajímalo jak?!"
,,Chceš to vidět?"
,,Jo?!"

Opravdu mě umlčel.
Umlčel mě svými ústy.