,,Dobré ráno..." Táta se držel za hlavu. ,,Dobré.Na stole máš snídani a prášek.Já musím do školy." Normálně bych v sobotu do školy ani patou nevlezla,ale chci zjistit co byl ten kluk zač.Taky úplně nechápu,co dělali zrovna u nás ve škole....
,,Co ve škole?" ,,Mám konzultaci s panem profesorem, ohledně té přihlášky na vysokou.." Není to lež.Opravdu s ním tu konzultaci mám.Jen,když už budu v té škole,proč toho nevyužít.
,,Tak to jo...." ,,Co jste včera slavili?" Zeptám se,když si obouvám boty. ,,Vyřešili jsme jeden zapeklitý příklad." Když tohle řekne,je mi jasné,že na víc se ptát nemám. Tahle fráze ,,zapeklitý případ" znamená jem jedno. Drogy. Především pak drogy u mladistvých jako já.
,,Dobře,tak já jdu!" ,,Hlavně opatrně,Devil!"

Můj tatarje fajn.Ačkoliv se snaží sám vychovat mě,což není úplně jednoduché. Jen já a on.Takhle je to už tři roky. Od mých patnáctin.
Stepovala jsem na autobus a hřála jsem si ruce v kabátu. Autobus přijel do dvou minut a mně se sevřel žaludek. Z naprosto neznámého důvodu....

Nádech, výdech. Klepu na dveře pana profesora v naději,že hned otevře.Nic, žádná odezva.Zkusím tedy znovu zaklepat.
Nic...
Beztak zase kouří venku.Sednu si na chladnou zem a jen naslouchám.Tikání hodin, pokřikování, zvonek...Pokřikování?
Zvedla jsem se na nohy a zamířila chodbou k tělocvičně.
Má zvědavost tomu nedala...Už jsem tiskla kliku dveří když...
,,Hledáš něco?" Div mi nevyskočí srdce z hrudi.
,,Ale...Devil." Upírá na mne své očí a skenuje mě pohledem. ,,Od kud znáš mé jméno?"
Usmál se.
,,Vím ho dlouho.." Byl těsně u mě.Cítila jsem jeho dech.Byla jsem přesně pod bradu.
,,Stejně jako vím to, že máš ráda fialovou barvu.Miluješ léto.Si alergická na lilie a nemáš ráda růže." Zrychlil se mi dech a ještě víc když si vzal do ruky pramen mých vlasů. ,,Taky vím,že sis nikdy nebarvila vlasy.Tohle je tvá přírodní barva.Černá jako noc,kterou doplňují dva měsíce v podobě tvým očí,Devil."
,,Jak tohle sakra víš?!"
,,Vím toho mnohem víc.Mnohem víc, Devil Rose Alexandro O'Dell.."