Ploužila jsem se domů a chtěla asi na všechno zapomenout.Moc to nešlo co si budeme povídat...
Vyšlapala jsem všechny ty schody a doufala,že doma nikdo nebude.No,spletla jsem se.
U našeho jídelního stolu seděla doopravdy pohledná černošská žena. ,,Dobrý den?" Div se neudusila na kávě. Měla na sobě tátovu košili..Jen jeho košili.

,,Oh.Ahoj ty jsi Devil,že?" Snažila se stáhnout si ten jediný kus oblečení trochu víc dolů. ,,No to sem no.A vy?" ,,Jsem Melody.Těší mě,Devil." Natáhla ke mně ruku. ,,Táta mi o tobě hodně říkal.Jak ses měla kamarádky?"

,,Fajn.Bylo to fajn.Vy ste taková...." Nechala jsem větu doznít. ,,Přítelkyně.Je mi trochu trapně.." Zasmála se. ,,A táta je?" ,,Šel na nákup.Prý tu není nic."Jen kývnu hlavou.

Je celkem hezká.Dlouhé černé vlasy v afro stylu má svázané do neposedného drdolu. Zvláštní kakaova barva očí dokonale splývá s její pokožkou. Krásná,štíhlá a nejspíš i milá.

,,Otec říkal,že můžeš do pokoje.Nevím jak to myslel ale-" Nenchala jsem jí to doříct.Vyrazila jsem tam.
Byl skoro prázdný.Polovina pokoje kde byli krabice byla úplně prázdná. Moje polovina byla tak jako předtím.
,,Kde sou ty krabice?" ,,Myslím,že je dával někam do své kanceláře." Jistě,to mě mohlo napadnout. ,,Kam přesně nevíš?" ,,Do té místnosti kde má věci ohledně práce." Takže zamčena místnost plná papíru.Tenhle byt se zdá malý,ale malý rozhodně není.
,,Neříkej mu prosím,že jsem se na to ptala." Zaskočeně na mě koukala,ale kývla na souhlas.