Byl to strašný pohled.Když opominu zápach téhle díry,tak ti dva se mlátili hlava nehlava. Tohle snad ani nebyl box! Měla jsem dlaně před očima a snažila se nekoukat.Jenže...Já jsem já...

To je konec? Dvě hodiny a konec? Jo,konec je možná s tím chudákem co tam leží v kaluži krve. Chtělo se mi zvracet.Absolutně jsem nevnímala dění kolem mě. Dívala jsem se na dost poničený obličej toho chudáka. Měl natekle oko.Z úst mu tekla krev a jeho lícní kost byla nelidsky zkřivená. Sípal tak nahlas,že jsem to slyšela i přes tu vzdálenost. Bylo mi ho tak líto! Tomu klukovi mohlo být nanejvýš patnáct! Vypadal,jako by měl každou chvíli umřít na všechny následky...
Budu zvracet...

Stihla jsem to k odpadkovému koši. Fuj...
,,Devil! Co tu děláš?" Ten has mi vůbec nic neříkal.Až, když sem vzhledla,poznala jsem Caluma. Co dělá sakra třídní šprt v tady? ,,Můžu se ptát na to samé!" A nebo zase strčím hlavu do koše.
,,Já tady...Moment! Neříkej mi,že ty si ta Zerova holka! " ,,Nejsem jeho holka!" ,,Máš problém?!" Zero stál,jíž oblečený, ani ne metr od nás. Na tvářích měl stále trochu krve a já jen doufala,že je jeho.

,,Ne..Já...Zero ještě před chvílí si byl v -"
,,Drž hubu!" Začínala jsem z něj mít opravdu stach.
Bez toho,aby řekl další slovo mě vzal za zápěstí a táhl pryč z toho pajzlu.
,,Au!Zero! To bolí!" V tmavé uličce,kde klidně mohl můj život skončit, se zastavil.

,,Promiň..."
,,Co ti je? O čem to mluvil,Calum?"
,,To je jedno...Slíbil jsem ti překvapení."