Lhala bych, kdybych řekla, že jsem se nebála, proto jsem byla už několik dní zavřená ve svém domě, nehodlala jsem vylézt, dokud neuslyším, že skončil za mřížemi. Prohrábla jsem si nervózně vlasy a povzdechla si. Takhle jsem si to nikdy nepředstavovala. Představa znamenala pro mě, že se to nikdy nestane, ale ono se to stalo, akorát trochu jinak. Ani jsem si nebyla na sto procent jistá, že to byl vážně on. Co když to byl prostě někdo jiný?

Vyrušilo mě zaklepání na mé dveře, nadskočila jsem, žaludek mi udělal kotrmelec a já se začala třást. Kurva, nelíbilo se mi to.

"Otevři mi!" zakřičel známy hlas, můj otec. Rychle jsem vstala a šla pomalu otevřít dveře, otevřela jsem dveře a překvapeně sledovala svého otce.

"Co chc-"

"Zapomněla jsi snad, že musíš jít do banky?" A tak skončilo mé ukrývání v mém bytě.