"Prosím tě, Rue, sedni si, všechno je v pořádku," šeptal mi konějšivě Leo do ucha, už nějakou dobu jsem se nedokázala pohnout, cítila jsem nechutný pach krve, točila se mi hlava, sledovala jsem svého mrtvého otce.

"Co budeme dělat s tím tělem?" optala jsem se chraplavě, Leo se jemně usmál, jenže mně zrovna moc do smíchu nebylo.

"Já se o to postarám, ano? Běž si lehnout, Rue, já přijdu," řekl mi, přišlo mi to tehdy jako fajn nápad, co už, víc si zkurvit život snad nedokážu.

"Slibuješ, že příjdeš?" Naposledy jsem se podívala na tělo mého otce, zítra budu muset tu krev vyčistit, nebo ten koberec rovnou vyhodit, blbá investice.

"Slibuji."