"Co se děje, tati?" vyhrkla jsem překvapeně, když jsem spatřila svého otce. Skoro už spal, měl velké kruhy pod očima, vypadal jak mrtvola, ani můj příchod do kavárny vůbec nezaregistroval.

"Tati, kdo ti to udělal?" dotírala jsem na něho, roztřeseně jsem si sedla na židli naproti jemu. Konečně si mě všiml, najednou se v jeho očích rozžhavil oheň.

"To ten zkurvený idiot, týdny ho už chytáme. Ještě k tomu napomáhají ty ženské, které toho idiota totálně žerou, naletí mu, a pak ho skrývají, husy pitomé," domluvil rozhořčeně. Chvilku jsem ho jen sledovala s otevřenou pusou, tváře mi začaly červenat z toho, jak moc jsem se začala za sebe stydět.

"Uhm, kdy naposledy něco ukradl?" optala jsem se chraplavě, pokrčil rameny.

"Pokud vím, tak něco včera, akorát jsme ho ztratili ve tvé ulici," odpověděl, a tehdy jsem doslova zírala. Vždyť byl se mnou, jak to dělal? Chtělo se mi ze mě plakat, byla jsem pěkně naivní.