"Že toho chlapa ti namluvil tvůj otce?" optal se mě Leo hned, jak otec naštvaně odkráčel zpátky k sobě domů. Zavrtěla jsem horlivě hlavou.

"Ne, tak to není," odpověděla jsem mu a obešla ho. Došla jsem do kuchyně, kde jsem si nalila sklenici čisté vody, napila jsem se.

"Přestaň mi lhát, Rue." Znovu jsem se napila a povzdechla si. Podívala jsem se na něho a odložila sklenici.

"Nelžu ti, fakt se mi líbí," odpověděla jsem mu potichu, neměla jsem na nic náladu, neměla jsem náladu na tohle to. Cítila jsem se unavená, proto jsem se rozhodla, že si půjdu lehnout, jenže Leo mě chytil za ruku a trhl se mnou, podíval se mi znovu do očí, byly rozzuřené.

"Přestaň mi lhát, kurva," zavrčel a já se na něho zamračila, uvolnila jsem se z jeho sevření.

"Koho tady zajímá, že lžu? Nikoho! Proč prostě nemůžeš řešit své problémy? Myslím, že jich máš docela hodně," vyjela jsem po něm. Cítila jsem slzy v očích, proto jsem se kousala do svého rtu.

"Takže žiješ život, kteří tě donutili žít rodiče," zamumlal a chápavě přikývl. Chtělo se mi zvracet, protože to vlastně pravda byla. Vždy jsem udělala, co mi řekli. Šla jsem na vysokou školu, kterou vybrali oni, hodně mých rozhodnutí udělali za mě. Podívala jsem se na něho, cítila jsem, jak se třesu.

"Tak to není," zašeptala jsem a začala plakat, uvědomila jsem si, že celý můj život je na hovno, vtáhl mě do svého objetí.