"Nepůjdeš otevřít?" optal se mě Leo, když někdo klepal na dveře. Dívali jsme se společně na televizi a já jsem nedokázala vnímat ten film, pořádně nevím ani jeho jméno, i když mi ho Leo říkal. Podívala jsem se na dveře a uslyšela klepání. Omámeně jsem přikývla a šla otevřít.

"Rue, kolikrát ti mám říkat, že mobil nemáš na okrasu," vyjel po mně naštvaně hned u dveří můj otec. Neodpověděla jsem, když mi otec vešel sám od sebe do mého bytu, zarazil se ale hned, jak spatřil na sedačce Lea, ten ho taky zaraženě sledoval.

"Uhm, dobrý den, pane," zamumlal Leo a vstal. Rychle jsem se k němu přesunula, uviděla jsem, jak si mě otec naštvaně přeměřuje, sklopila jsem hlavu.

"Dobrý. Rue, kdo to je?" Lea neobdaroval ani jediným pohledem, jeho oči mě nechápavě sledovaly a chtěly znát pravdu.

"To je.."

"Leo, jsem její přítel," přerušil mě a já zavřela pomalu pusu. Podal mému otci ruku, který ji podezíravě přijal.

"Říká pravdu, Rue?" optal se mě a já vytvarovala křivý úsměv. Mohla jsem klidně říct pravdu, kdo je doopravdy Leo, ale to jsem nedokázala, ten blonďák nebyl zase tak špatný. Rozmáchla jsem rukama.

"Překvapení!"