Ráno jsem našla Lea na střeše paneláku, seděl na něčem a pokuřoval cigaretu. Překvapovalo mě, že nemá kocovinu, lidé by se teď na jeho místě drželi bolestivě za svou hlavu a nadávali na sebe, jenže on ne. Sedla jsem si mlčky vedle něho a podívala se na ranní vzduch, studený vítr mi fackoval tváře. Chvilku nikdo nepromluvil, než mi nabídl cigaretu, zavrtěla jsem hlavou.

"Ne, děkuji, kdysi bych to brala, ale dneska už ne," odpověděla jsem mu, načež on cigaretu schoval zpátky do krabičky. Nadechl se obsahu cigarety a vyfoukl šedý kouř, o můj bože, nevypadal zase tak špatně.

"Proč ne?" optal se chraplavým hlasem, ani se na mě nepodíval, stále sledoval oblohu. Věděl, že mě včera málem políbil?

"Znechutilo se mi to," pokrčila jsem rameny. Najednou zavládlo ticho, dokud se Leo neuchechtl a nepodíval se na mě.

"Měl bych se ptát na včerejšek?" Nepamatuje si. Zavrtěla jsem hlavou a jemně se usmála.

"Ne, raději ne," odpověděla jsem mu, jen přikývl.

"Byl jsem moc oplzlý?" Až moc, docela nechutný, ale bylo to vlastně jen...sexy.

"Ne, byl jsi v pohodě."