"Tady se nekouří!" vykřikla jsem a vytrhla mu cigaretu z jeho úst. Vražedně se na mě podíval, skoro až vrčel. Vadil mi, motal se všude kolem mě, stále otravoval. Nadechl se a zase vydechl.

"Tady se nemůže snad nic! Chápeš, že já to už tady nedávám?" řval po mně, chytal se za vlasy a zuřil, jenže já zůstávala klidná.

"Tak běž do nějakého klubu," pověděla jsem mu. Leo se zarazil a překvapeně se na mě podíval, nadzvedl jedno obočí.

"Vážně můžu?"

"Když se tě na nějakou dobu zbavím, tak rozhodně ano," odpověděla jsem. Uvnitř jsem jásala, že aspoň na chvilku odejde a já budu mít klid, lehnu si do postele a vyspím se, přesně tohle to udělám.

"Ty ale půjdeš se mnou." Moje ústa vytvarovala písmenko o, naklonila jsem svou hlavu jemně na pravou stranu, pak jsem se začala smát.

"To ne, fakt ne, Leo, já na tohle to nejsem. Nebaví mě to." Jenže jeho tvář zůstala bez jakéhokoliv úsměvu, a já jsem už věděla, že to nemá cenu. Povzdechla jsem si, načež se Leo začal smát.

"Tak jdeme chlastat, kočičko!"