"Takže Leo, dáš mi konečně můj mobil?" Vzápětí se otočil a já cukla, o několik kroků jsem odstoupila, stalo se tak, že jsem narazila do dveří. Věnoval mi další naštvaný výraz, šel pomalým krokem ke mně, já už neměla, kde ustupovat. Když byl u mě, jeho ruka silně narazila vedle mě do dveří, sykla jsem a přivřela oči. Naklonil se k mému uchu, mohla jsem cítit jeho chladný dech, slyšet jeho pravidelné nádechy a výdechy. Zadívala jsem se do jeho krásně modrých očí, vyrazilo mi to dech a taky trochu...uklidnilo. Jeho oči nebyly nebezpečné.

"Tak pozor, Rue, stále mám sto chutí tě tady jednoduše znásilnit, a pak tě zabít, takže bych nevybíral tak troufalé otázky," pošeptal mi do ucha, otřásla jsem se z jeho dechu, který jsem ucítila na mém citlivém místě.

"Co kurva chceš?" optala jsem se, chtěla jsem se ho jednoduše zbavit, bála jsem se ho, děsil mě, nenáviděla jsem ho, a hlavně jsem nechtěla zklamat svého otce. Co by asi řekl na to všechno? Jenom by mě zhnuseně sledoval. Leo se vítězně usmál.

"Za ten kopanec, tvou drzost a tvou krásu? Dva týdny se mnou."