"Počkej, to mi chceš říct, že se bavím s dcerou místního policejního důstojníka, který chce, abych byl doslova mrtvý?" zeptal se mě stále zaraženě, pouze jsem se uchechtla.

"Jo, asi jo," odpověděla jsem mu s pobavením. Líbilo se mi, jak má rozšířené zorničky, horní ret se mu jemně třese a on se nedokáže ani o píď pohnout.

"Tak to je...drsný." Několikrát jsem nechápavě zamrkala, jak se přede mnou raduje jako malé dítě z toho, že je v bytě dcery místního policajta.

"Co je na tom...drsného?" Jemně se usmál, a zrovna tehdy byl dokonalý a vypadal mile.

"Víš, je to takové nebezpečné. Kdybych tě políbil a tvůj otec by se to dozvěděl, hned bych věděl, že jsem už dávno mrtvý. Nejenže bych skončil snad doživotně ve vězení, k tomu bych dostal i výprask od toho policajta, že jsem se dotkl jeho dcery," domluvil a já dokázala na něho jen mlčky hledět.

"Pan nebezpečný," řekla jsem potichu a on se zasmál. Věděl, že má takovou přezdívku už nějakou tu dobu.

"Jak se jmenuješ? A popravdě, kdykoliv tě můžu zabít."

"Uhm, Rue." Nenáviděla jsem to jméno, ale on se pouze otočil k oknu.

"Řecký jméno, pěkný," zamumlal.

"A řekneš mi ty své jméno?" Chvilku bylo ticho, než si konečně odkašlal.

"Říkej mi Leo."