Zatajil se mi dech, nechala jsem pusu otevřenou a říkala si ve své hlavě, že jsem určitě mrtvá. Snažila jsem se zachovat aspoň ten vnitřní klid, jenže to nešlo. V hlavě se mi začaly okamžitě vytvářet všemožné verze, jak tohle to všechno může dopadnout, nebyly to moc příjemné verze s dokonalým koncem. Taky mě překvapil jeho vzhled, vždyť vypadal tak zatraceně mladě, skoro jako já.

"Já bych tu pusu raději zavřel, kočičko," řekl s úšklebkem na své tváři, vzpamatovala jsem se a zavřela pusu, zamračila jsem se.

"Přestaň mi říkat kočičko, mám své jméno. Taky jsem se chtěla zeptat, jak jsi mě kurva našel," zavrčela jsem naštvaně, nechtěla jsem mít s ním rozhodně nic společného. Taky se na jeho tváři vyrýsoval naštvaný pohled.

"Hele, jedině já mám tady právo být na tebe naštvaný, ne-li tě k tomu všemu zabít," řekl a já jsem se překvapeně na něho podívala, nic jsem mu nedlužila.

"Cože? Co jsem jako udělala?" optala jsem se ho, odfrkl si.

"Nevím, kdo to byl dneska na policejní stanici, všechno jsi jim řekla, že ano? Muchlovalo se ti s tím poldou v tom autě výborně?" Stiskla jsem k sobě pěsti a snažila se krotit.

"Byl to můj otec, ty zasraný idiote," vyprskla jsem po něm, na jeho tváři zůstal jen vystrašený výraz.