epilog
O 19 let později...
Nastal podzim. Začátek školního roku. Manželé Potter-Snapeovi se vydali na nástupiště devět a tři čtvrtě, aby vyprovodili jejich děti na bradavický expres.
James už do Bradavic chodil nějaký ten pátek a dnes měl poprvé nastoupit druhý syn Albus Severus.
James ho už od léta škorpil s tím, že určitě skončí ve Zmijozelu. James studoval v Nebelvíru. Stále ještě tolik let po válce panovala mezikolejní rivalita, i když se nová ředitelka Bradavic Hermiona Weasleyová tolik snažila, aby studenti více pracovali na pospolitosti.
Malý Al byl z toho celý nesvůj. Harry si ho vzal stranou ještě než nastoupil do vlaku.
"Je úplně jedno do jaké koleje nastoupíš. Máš jména po bradavických ředitelích. Ten první byl z Nebelvíru a druhé jméno máš po svém otci, který studoval ve Zmijozelu. V obou kolejích se můžeš naučit spoustu věcí. Hlavní je, aby tě kouzlení bavilo, měl jsi dobré známky a neporušoval školní řád. Nezapomeň, že známe paní ředitelku," mrkl na něj Harry a Alík se pousmál.
"Takže myslíš, že je to fakt jedno?" zeptal se Al po chvíli.
" Chceš něco říct? Když jsem byl v tvém věku, mohl jsem taky být ve Zmijozelu. Pokud si budeš fakt přát tam neskončit, tak Moudrý klobouk k tvému přání přihlédne," mrkl na něj Harry a Alovvi se rozzářily oči. Objal svého otce a šel a bratrem do vlaku.
Harry se připojil k Severusovi a jejich dceři Lily, která si hověla v tatínkové náručí.
" Já chci taky do Bradavic, " řekla Lily.
"Však se brzy dockáš," pohladil jí Severus po vlasech.
"Nezdá se ti, že ty naše děti nějak rychle rostou?" řekl Harry, když mával svým synům na rozloučenou.
" Není problém vyrobit další, " pousmál se Severuse a políbil svého manžela.
"A to říká člověk, který tvrdil jak nemá rád děti," uchechtl se Harry.
"To neplatí pro mé vlastní," upřesnil Severus.
" Dobrá, neříkej to dvakrát, nebo ti na to kývnu," řekl Harry a polibek mu oplatil.
"Tatínci, já chci taky, " strčila hlavu mezi ně Lily se smíchem.
" Domnívám se ovšem, že s touto narušitelkou to tak snadno nepůjde," uchechtl se Severus a Harry se k němu se smíchem přidal.
Cítil se dokonale šťastný. Měl milující manžela, tři překrásné chytré děti a jizva na čele už ho nebolela devatenáct let...
Konec
Bạn đang đọc truyện trên: Truyen247.Pro