Hermiona se probrala brzo. Prudce otevřela oči s uvědoměním, že nemá nejmenší ponětí, kde se právě nachází. Další šok přišel, když si uvědomila, že tlak na jejím boku nezpůsobuje nic jiného, než ruka. Nutno podotknout, že vskutku svalnatá ruka.

Opatrně, aby nevzbudila zbytek oné ruky, pootočila hlavu a měla dokonalý výhled na tvář jejího majitele. Nebyl to nikdo jiný, než Draco. Připadalo jí, že když spí, vypadá opravdu jako anděl. Natáhla se pro svou hůlku a pomocí jednoduchého kouzla si vyčistila zuby, přece jen, kdo je fandou ranního dechu?

Odložila hůlku zpátky na stolek a pomalu, pomaloučku se otočila tak, aby byla čelem k blonďákovi a aby tak mohla dál obdivovat to mistrovské dílo.

Každá maličkost, každá nedokonalost jeho tváři neubírala, právě naopak, akorát přidávála na kráse a byla součástí celkové dokonalosti.

,,Budeš na mě zírat ještě dlouho?'' ozval se Draco rozespale a pootevřel jedno oko.

Hermiona se zarděla. ,,T-ty nespíš?'' zeptala se a hned vzápětí si uvědomila, jak hloupě to znělo.

Zmijozel se pobaveně uchechtl. ,,Myslím, že to je očividné,'' zasmál se zastřeným hlasem a otevřel obě oči. Věnoval jí jeden ze svých dlouhých pohledů a ona se tradičně začala topit v jeho očích. Bouřková modř si jí podmanila a zcela ji zhypnotizovala.

Draco se pousmál a pohladil ji po tváři. Natáhl se, aby ji věnoval jeden krátký polibek na rty a poté se odtáhl.

Hermiona se uchechtla. Teď, když se tohle dělo, jí to přišlo naprosto normální a to ji zároveň i celkem děsilo.

,,Něco k smíchu?'' zeptal se jí zmijozel pobaveně a nadzvedl obočí.

,,Já jen, kdyby mi před pár dny někdo řekl, že budu s Dracem Malfoyem v jedné místnosti, aniž bychom se hádali, asi bych se mu vysmála. Natož to, že s ním dokonce budu dobrovolně v jedné posteli. To bych poslala ho rovnou poslala do svatého Munga. A i přesto jsme teď tam, kde jsme a já - a to je překvapující - nemám nutkání ti vrazit,'' zasmála se lvice a zívla.

Blonďák po ní loupl zkoumavým pohledem a poté se zasmál. ,,No, taky mi to přijde celkem absurdní,'' uchechtl se a odhrnul si z tela přikrývku. Slezl z postele a přešel k židli, přes kterou měl přeložené tričko.

Hermiona až teď zaregistrovala, že samotný zmijozelský princ před ní stojí polonahý. Tváře jí zahořely, při pohledu na jeho vypracované tělo - dost sexy vypracované tělo - a zvládla jen nasucho polknout.
Očima hltala každý kousek jeho odhalené kůže, i když si to vůbec neuvědomovala.

Draco, všímajíc si jejího pohledu se uchechtl, opřel se o židli s druhou rukou založenou v bok. ,,Utři si slinu Grangerová,'' přejel ji pobaveným pohledem a zasmál se, když tváře kudrnaté čarodějky nabraly ještě sytější odstín rudé. Odkašlala si a rychle odvrátila pohled jinam.

Zmijozel protočil oči a natáhl si přes hlavu triko, které měl na sobě včera. Hermiona najednou vykulila oči a vyděšeně vykvikla. Tím si získala blonďákovu pozornost. Urychleně si přitáhla přikrývku až ke krku, aby mu zakryla výhled na její krajkovou podprsenku a věnovala mu vyčítavý pohled. ,,Kde je do háje moje tričko a proč ho nemám na sobě?!'' procedila skrz zaťaté zuby a dál ho propalovala pohledem. Draco jenom nadzvedl obočí na náznak toho, že ho její problémek absolutně nezajímá a nezúčastněně pokrčil rameny.

Hnědovláska si odfrkla, protočila očima a frustrovaně si prohrábla své kudrnaté vlasy.

Spustila nohy na zem, pevně si okolo těla omotala peřinu a slezla z nemocničního lůžka. Pomalu, aby si nepřišlápla svůj provizorní oděv ťapkala po studené zemi a hledala své ztracené tričko.

Blonďák se opřel o stěnu za ním, překřížil ruce na hrudi a se zvednutým obočím skepticky přeměřoval počínání této nebelvírky. Ta mezitím uvažovala nad možností, že půjde vylepit letáčky, aneb pohřešuje se tričko. Vzápětí jí došlo nad čím přemýšlí. Ta zmije má na ní špatný vliv, už se jí začíná rapidně snižovat IQ.

,,Eh, Grangerova?'' houkl na ni Draco a podíval se na ni. Hlavou mu pokynula, aby pokračoval.

,,Myslím, že jsem ho našel,'' kývl hlavou směrem ke stropu a uchechtl se.

Hermiona se podívala stejným směrem a zhrozila se. Její tričko viselo prapodivně zaháknuté na lustru a na jednoum místě vypadalo dokonce i jako roztrhnuté. Povzdechla si, nahlas. Tak nahlas, že tím přilákala samotnou madam Pomfeyovou, která přicupitala ze své...pracovny, asi? No zkrátka rychle přiběhla, jelikož asi měla dojem, že to vzdychá někdo z jejích pacientů, bolestí samozřejmě, jen bolestí.

Jakmile se jí naskytl pohled na ty dva tam, Draca, naštěstí už v tričku a Hermionu, jenom v peřině, to si teda aspoň myslela, jak tam stojí a hledí na strop, kde na lustru viselo roztrhané tričko, její výraz v obličeji byl k nezaplacení. ,,Co se to tu umerlina děje?!'' vykřikla madam Pomfeyova šeptem, ano, řvát šeptem taky jde. Hermiona s Dracem na ni upřeli své pohledy, ale mlčeli.

Nebelvírka červenala, zmijozel krčil rameny, madam Pomfeyová si je se z zvednutým obočím přeměřovala podezíravým pohledem a všichni tři tam stáli v trapném tichu.

Nakonec ho přerušil Draco. ,,No, já jsem v pořádku, takže myslím, že můžu jít,'' mávl rukou na pozdrav a hlavou naznačil Hermioně, aby šla s ním. Ta se nevinně usmála a přicupitala k Dracovi, aby mohli v klidu a míru opustit ošetřovnu.

,,Počkat, Počkat mladá dámo. Dejte si pěkně zpátečku.'' zavolala za nimi Bradavická ošetřovatelka. ,,Tu přikrývku tady pěkně nechte,'' dodala a věnovala ji jeden ze svých přísných pohledů.

Oslovená hnědovláska se na ni zděšeně otočila a věnovala jí zoufalý pohled. Pevný výraz ve tváři madam Pomfeyové ji však uzemnil a tak si jen povzdechla, povolila křečovitý stisk jejích rukou a jen velmi neochotně jí peřinu podala. Hned si rukama zakryla hrudník a utíkala za Dracem, který už byl z ošetřovny dávno pryč.

Doběhla ho kousek dál za rohem, kde se ležérně opíral o stěnu a čekal na ni. Jakmile mu vběhla do zorného pole, znuděný výraz v jeho tváři byl tentam a jeho oči se zájmem hltaly každou odhalenou část Hermioniny kůže.

Zmiňovaná nebelvírka pobaveně nadzvedla obočí. ,,Utři si slinu Malfoyi,'' oplatila mu Hermiona jeho poznámku a ušklíbla se. Zmijozel si ale stále prohlížel její hrudník a v tu chvíli si uvědomila, že její krajková podprsenka, ničím nezakryta, na její pokožce doslova září a urychleně vrátila své ruce tam, kde se ještě před pár okamžiky nacházely.

Blonďák ji věnoval ublížený pohled, ale hnědovlasá lvice jen protočila očima, obešla jej a šla cestou, kterou se původně oba vydali. Draco jí okamžitě doběhl a hodil po ní svoje tričko. Nechápavě se na něj otočila a snažila se nevěnoval přílišnou pozornost jeho břišnímu svalstvu. ,,Ty mi dáváš svoje tričko?'' zeptala se ho ohromeně. Zmijozel si ji pobaveně přeměřil pohledem. ,,Očividně,'' uchechtl se a přehodil přes sebe hábit, který merlin-ví-kde vzal.

,,Odkdy jsi tak milý?'' neodpustila si tuhle otázku Hermiona a navlékla si na sebe tan kus oděvu.

Draco jí věnoval zvláštní pohled. ,,Odteď,'' odtrhl se od jejích očí, otočil se a beze slova odešel směrem ke sklepení. Hermiona se dívala na jeho vzdalující se záda, dokud nezabočil za roh a nezmizel jí tak z dohledu. Pak, v tričku které jí bylu značně větší, se vydala do své koleje a snažila se vymyslet dostatečnou výmluvu, kde vlastně celou noc byla a pro jistotu i co a proč má sakra tohle na sobě.

Ponořena ve svých myšlenkách kráčela tichým hradem. Kdyby věděla, že první hodina dávno začala a že kde tento týden už podruhé pozdě, asi by si to přemýšlení nechala na později. Bohužel, jak pro ni, tak pro jednoho nejmenovaneho blonďáka, o tom neměli nejmenší tušení a tak každý sám dál kráčeli do svých kolejí, ponořeni někde hluboko ve svých myšlenkách a snažili se pochopit ty city, které v sobě navzájem probudili.

Ahojky, ahojkyy💜 jsem tady zpátky a zatim jsem stále pod hranicí jednoho týdne! Musím říct, že mi to prislo šílené, že jsem dlouho nevydala a tak, přitom to bylo 6 dní..

Musím cse přiznat, že mě to teď zas nějak omrzelo a musela jsem se do psaní téhle kapitolky nutit, ale dneska jsem jí konečně dopsala a další možná vyjde už zítra nebo pozítří.

No tím bych asi skončila, takže doufam, že se kapitolka líbila, zanechte mi tady hvězdičku nebo nějaký hezký či nehezký komentík a pa u další kapitolky!

Ps: Strašně moc vám děkuju za překročení 200 přečtení💜 vždycky mi přišlo divné, že autorky děkují za tak mala čísla, ale tuhle knihu jsem začala psát jen tak, že jsem si prostě řekla ,,no, napíšu nějakou dramionku'' a tak jsem prostě vzala a začala psát, takže tohle číslo je pro mě za ty asi dva týdny neskutečné a strašně moc vám za to děkuji💜💜💜 stejně jako za ty krásné komentáře, co mi píšete, vždycky mi zvednou náladu a nakopnou k napsání další kapitolky💜💫 no, to už ke asi všechno, ještě jednou děkuju moc💜💜

*Neplecha ukončena*

(1459 slov)