Stále se nacházíme v situaci, kdy Hermiona oděna pouze ve velmi krátkém ručníku a Draco sedící na posteli v dívčí komnatě v nebelvírské věží vedou velice zaživnou konverzaci...

,,...odpovíš mi konečně?!'' Hermioně už zase docházely nervy. Bála se, že každou chvíli přeteče pomyslný pohár její trpělivosti a ona jej odsud vykope ven a dovolí ostatním venku, aby ho rozcupovali na malinkaté kousíčky.

,,Na co přesně chceš, abych odpověděl?'' Draco si s ní hrál, moc dobře věděl, že jí štve už jenom svou přítomností, tak proč si to trochu neužít, že ano. Sám vlastně nevěděl, proč tu je. Prostě už se na ošetřovně nudil a věděl, že do zmijozelské věže jít nemůže, tak se vydal sem. Pod zastírácím kouzlem se dostal do nebelvírské společenské místnosti tak, že proklouzl, když dovnitř vycházel nějaký prváček a následně se pomocí pár legilimens dozvěděl, kterou komntau obývá Grangerová. Když si ověřil, že v pokoji se kromě ní nenachází nikdo jiný, bez ostychu vstoupil dovnitř a začaroval dveře, aby je nerušil žádný nazvaný host. V podstatě byl nazvaný host on, ale to je vedlejší.

V pokoji mu podle tekoucí vody došlo, že je Hermiona ve sprše. Rozhodl se na ní teda počkat a usadil se na posteli, o které usoudil, že je její. Tímto se dostal k situaci, ve které se S teď a jelikož se až moc ponořil do svých myšlenek, tak trochu si nevšiml, že na něj ta kudrnatá čarodějka zase něco huláká. Ještě že ty dveře začaroval i utišujícím kouzlem, jinak by tu už asi nebyli. No, vraťme se ale zpět do chvíle, kdy Hermiona, která už zase měla slušně naběhnuto k výbuchu, ječela na Draca, který neměl nejmenší ponětí, že mu právě tato nebelvírka hrozila udušením, uškrcením, umučením a jednoduše řečeno prostě smrtí, a tak se velice chytře zaobíral svými myšlenkami.

,,...takže pokud mi okamžitě nepodáš dostačující vysvětlení, co tu u merlina děláš, jak ses sem dostal a proč do háje sedíš na mojí posteli tak věz, že tě tohle všechno brzo potká,'' dořekla už konečně svůj předlouhý monolog Hermiona a probodla nepřítomného Malfoye pohledem, kterého by se lekl i samotný Voldemort.

Zmijozel zamrkal a koukl na ni takřka štěněčím pohledem. ,,O čem jsi mluvila? Promiň, trochu jsem se zamyslel,'' křivě se pousmál a pobaveně sledoval, jak lvice před ním rudne. Následně se však ovládla, vrátila svoji barvu zpátky do normálu a zhluboka se nadechla. Proč se vůbec námahá? Spolu s hlubokým výdechem otevřela oči, o kterých ani nevěděla, že je zavřela a usmála se na blonďatého vetřelce tím nejsladším úsměvem, jaký v tu chvíli dokázala vykouzlit. ,,Jen to, milý Draco, že pokud mi okamžitě nevyklopíš důvod své návštěvy, můžeš počítat s tím, že tě umučím takovým způsobem, že se z toho nikdy nevzpamatuješ,'' pronesla sladkým hlasem a nevinně na něj zamrkala řasami.

Draco nasucho polkl. V tu chvíli si vůbec neuvědomil, že mu tahle lvice řekla poprvé v životě jménem, měl nastarosti jiné problémy. Jako třeba to, že ho má tato hnědovláska v plánu zabít, pokud ji neřekne, proč tu je. Problém byl v tom, že to netušil ani on sám. ,,No, byl jsem na ošetřovně trochu osamělý, na mou kolej jsem jít nemohl, Blaise s Pansy by mě dokopali zpátky, tak jsem se rozhodl jít sem,'' pokrčil rameny a věnoval jí dlouhý pohled. Zakoukal se do jejích krásných očí a nemohl se odtrhnout. Už zase.

Stejný problém byl i na druhé straně. Hermiona se zase topila v jeho bouřkových očích a nemohla přestat. Jeho oči pro ni byl jako droga, bez které nemůže žít. Cítila se jako slaboch, že nemůže přestat, ale teď jí to bylo upřímně jedno.

Draco pomalu vstal a začal přistupovat blíž. Pomalu. Krůček po krůčku. Hnědovláska se neodtrhla od jeho pohledu, neustoupila. Přiblížil se tedy o další krok. Stál už jen kousek od ní. Hermiona stále neustupovala, ale ani se nepřiblížila. Jen nehnutě stála a topila se v jeho očích. Udělal poslední krůček, až stál jen pár centimetrů od kudrnaté lvice naproti jemu. Hermiona cítila jeho horký dech, jak ji šimrá. Mohla dokonale rozeznat každý detail jeho bouřkově modrých očí. Každou malou dokonalost či nedokonalost jeho tváře. Uvědomila si, že je velmi pohledný, skoro jako nějaký anděl. Zvedla ruku a odhrnula mu z čela vlasy, které spadly a zakryly jí pohled do jeho očí. On zvedl ruku a uchopil její dlaň do té své. Ani jeden z nich byť na vteřinu neodtrhl pohled od toho druhého. Oba se zkoumali očima navzájem, skenovali každičký detail.

Začali se k sobě pomalu přibližovat. Dělilo je od sebe jen pár centimetrů. Milimetrů. Už se téměř dotýkali rty.

Zabušení na dveře je však nemilosrdně přerušilo. Draco stiskl oči k sobě, odtáhl se a potichu zaklel. Hermiona upřela svůj pohled do země. Do tváří se jí nahrnula červeň a tak si nervózně zkousla spodní ret. To blonďáka přivádělo k šílenství. Znova se k ní naklonil. Byl blízko. Své ruce přemístil zboku na její paže a přitáhl si ji blíž k sobě tak, že byla natisklá na jeho hruď. ,,Asi bys měla jít otevřít,'' pronesl melodickým hlasem a ona cítila, jak jí jeho dech ovanul ucho. Políbil ji do vlasů a následně jí pustil a odstoupil. Znova si nervózně zkousla ret a Draco od ní proto raději odvrátil pohled.

,,Hermiono, jsi v pořádku?'' ozvalo se po dalším zabušení na dveře.

,,Jo jasně, proč bych nebyla?'' zavolala na odpověď a hypnotizovala zmijozela očima.

,,Já nevím, nejdou otevřít dveře.''

,,Víš, nejsem si jistá, ale asi to bude tím, že jsem zamkla '' uchechtla se Hermiona a přešla ke skříni.

,,A-aha a mohla vys mě pustit dovnitř?'' doprošoval se dál dotyčný.

,,Ne?''

,,Proč?''

,,Za prvé jsem právě vyšla ze sprchy, za druhé, tohle je dívčí komnata a za třetí, nechci tě tu,'' vyhrkla už otráveně nebelvírka a vybrala si oblečení. Zavřela skříň a když už se nedočkala další odpovědi, pravděpodobně protože ta vtěrka konečně odešla, otočila se na Draca. ,,Ehm, víš, no..ee..Moh-mohl by ses třeba otočit?'' vysoukala ze sebe po značné době a začervenala se.

,,Ehm..no..jo jasně,'' uchechtl se blonďák nervózně a otočil se zády k ní. Hermiona věnovala pohled jeho zádům a když se přesvědčila, že nemá v plánu zírat, otočila se, taktéž zády, a začala se převlékat.

Oblékla si obyčejné černé uplé džíny a černý úplý svetr, který měl výstřih do V. Obojí krásně obepínalo její štíhlou postavu a pěkně zvýrazňovalo její křivky. ,,Dobrý, můžeš,'' řekla, spěšně zkontrolovala svůj vzhled v zrcadle a věnovala blonďákovi nervózní pohled. Ten jí ho však neopětoval, nemohl. Jeho oči hladově přejížděly po jejím těle a nemohly se toho pohledu nabažit. Nervózně se pod jeho pohledem ošila a nezmohla se na nic, než na zkousnutí rtu. Setkal se s jejím pohledem a došlo mu, co právě dělá. ,,Ehm, ehm. Sluší ti to,'' odkašlal si a křivě se usmál.
Hermioně se málem podlomila kolena. Páni má nádherný úsměv. Sklopila pohled k zemi a vzápětí si něco uvědomila. Panebože, vždyť je ve svém pokoji s Malfoyem! To je hrozné, co budou dělat? Jak ho odsud dostane? Neměla už obavy z toho, že s ním tráví čas. Teď jí šlo spíš o to, aby ho nikdo neviděl v dívčím křídle nebo v jejím pokoji, nebo vlastně spíš kdekoliv v nebelvírské věži! Musí ho dostat ven. Na ošetřovnu! Jak jen mohla zapomenout? Měl otřes mozku, musí odpočívat! Ach merline. ,,Pojď!'' Vyštěkla na něj. Zmateně se na ní podíval.
Protočila očima. ,,Tady nemáš co dělat. Ne jenom, že by tě holky roztrhaly, kdyby tě načapaly v dívčím křídle, ale vlastně celkově by tě nebelvíři rozcupovali, kdyby tě našli u nás nebo kdekoli v blízkosti naší věže a ještě k tomu musíš odpočívat, utrpěl si otřes mozku, to neni sranda!'' mlela tak rychle, že jí sotva rozuměl a pak mu věnovala rozhodný pohled. Nechápal tu změnu nálad, ale takhle se mu líbila.

,,Takže, máš na výběr, buď ti pomůžu prodrat se přes společenku a pak půjdeš na ošetřovnu, nebo tě tam vlastnoručně dokopu a nemám nejmenší problém, zůstat tam celou noc, abych dohlédla na to, abys zůstal a odpočíval,'' pronesla hlasem, který nedovoloval sebemenší protest.

Když se neměl k odpovědi, povzdechla si, rychlým krokem přešla až k němu a vzala ho za paži. ,,Zneviditelni se,'' přikázala mu stejným hlasem jako před chvílí a on raději rychle dvěma poklepáními si na hlavu hůlkou udělal, co mu řekla. ,,Teď buď ticho a drž se těsně za mnou,'' rozešla se, pomocí jednoduchého alohomora odemkla dveře a vyšla z pokoje s Dracem v patách. Z dívčího křídla se dostali bez problémů. Ty však nastaly, když se dostali do společenky. Byla tak plná, že se tam sotva protáhl jeden člověk, natož dva.

Hermiona se zhluboka nadechla. Rázným krokem vykročila vpřed a Draco měl co dělat, aby jí stačil. Hnědovláska kráčela rychle a tak jakoby naštvaně. Když se dostali až k místu, kde se nedalo projít nadechla se. ,,Mohl bys laskavě uhnout?!'' vyštěkla vztekle. Draco se podivil, kde se v ní ta zloba vzala, ale nechal to být, teď měli něco důležitějšího na práci. Kluk, na kterého byla tato výtka mířená se otráveně otočil, ale když si uvědomil, kdo to řekl, přes jeho tvář přelétlo zděšení a on urychleně ustoupil stranou. Tím vrazil do dalšího kluka a ten už se nadechoval, že řekne něco ostrého, ale zarazil se, když uviděl Hermionu a ustoupil stejně rychle, jako před chvílí druhý chlapec.

Takhle to šlo dál, až se před nimi objevila ulička dost široká, aby jimi prošla jak Hermiona, tak Draco a nikdo nepojal nejmenší podezření. Blonďák na to zíral s pusou válející se na zemi. Rychle se však vzpamatoval, když mu hnědovláska málem utekla, a tak ji urychleně následoval. Všiml si, že ji někteří pozorují s obavou v očích a to byla další věc, kterou jeho hlava nepobrala. Jakmile prošli celou uličkou a vyšli z hloučku, teprve potom se všichni vrátili zpátky a začali se zase normálně bavit. Hermiona urychleně vyšla ven a pak šla ještě notnou chvílí dál, dokud se neztratili z pohledu Buclaté dámy. ,,Už můžeš,'' vydechla mírně zadýchaně a opřela se o zeď za ní.

Poklepal si dvakrát na hlavu hůlkou a tím se opět zviditelnil. Okamžitě probodl lvici pohledem. ,,Co to bylo?'' vyhrkl na ni a skenoval ji očima.

,,No, nevěděla jsem, jestli to ještě bude fungovat, ale dneska jsem jaksi přede všemi seřvala Rona, a trochu jsem ho knokautovala, takže se mě všichni asi ještě bojí. Teď to ale bylo celkem užitečné,'' pokrčila rameny a uchechtla se.

,,Proč jsi zmlátila Weaslyho? Udělal ti ten hajzl něco?!'' Zeptal se trochou víc nahlas než původně chtěl a získal si tím její pozornost. Zamračeně se na něj koukla a pak zavrtěla hlavou. ,,To je jedno, nic mi neudělal, spíš někomu jinému.''

,,Komu?''

,,To je jedno,'' mávla rukou a vykoukla za roh. ,,Pojď, doprovodím tě až na ošetřovnu, ať mám jistotu, že půjdeš opravdu tam a ne jinam,'' pobídla ho rukou a po přesvědčení, že je chodba prázdná, vyšla zpoza rohu směrem k ošetřovně. Doběhl ji. ,,Komu?'' zeptal se znova po chvíli ticha.

,,Komu co?'' odpověděla zmateně a ohlédla se přes rameno.

,,Komu Weasly co udělal.'' Objasnil ji to a trochu zrychlil, aby ji stačil.

,,Už jsem ti říkala, že je to jedno,'' odsekla nepříjemně a ještě zrychlila. Opět ji dohnal a chycením ruky ji zastavil. ,,Ne, není to jedno. Komu?'' zeptal se ji znova, s pohledem upřeným do jejích očí.

,,No přece tobě!'' křikla vztekle, vytrhla se mu a pokračovala v chůzi. On ji však nenásledoval. Musel si to urovnat v hlavě. ,,Nechápu tě,'' zavolal na ni po chvíli a ona se zastavila a otočila zpátky na něj. ,,Dneska po zápase, když tě Harry shodil. Neměl na to právo.''

Tak to ho dostalo. Ona se ho zastala! Jeho, Draca Malfoye! Zastala se ho před svými přáteli! ,,A-ale proč? Já nechapu,'' vykoktal po chvíli zmateně.

,,Já sama nevím, prostě mi to přišlo správný. No a trochu se to zvrtlo a já mu vrazila a pak ho ještě nakopla, až skončil na zemi. Nevím co mě to popadlo, ale nelituju toho, zasloužil si to,'' pronesla a máchala při tom rukama, aby podtrhla svá slova. Přešel blíž a přivinul si ji do náručí. Bez odporu mu omotala ruce okolo pasu a zabořila se mu do hrudi. Beze slova okolo ni ovinul paže a přitiskl si ji k sobě. Nevěděl proč, ani to nechápal, ale věděl, že je to tak správně.

Strávili takhle dlouhou chvíli. Nakonec se od něj Hermiona odtáhla a on ji, ač neochotně, pustil ze svého sevření. ,,Děkuju,'' pronesla po chvíli ticha a věnovala mu významný pohled.

,,Ne, to já děkuju.''

,,A za co?'' nakrčila nechápavě obočí.

,,Za to, že ses mě zastala. To pro mě nikdy nikdo neudělal a ty, i přes to všechno, co jsem ti udělal ano a za to ti děkuju,'' odpověděl jí upřímně a pousmál se.

Ona mu úsměv oplatila a o krok k němu pistoupila. Najednou jí byla jeho přítomnost více než příjemná.

Draco pozvedl ruku a zastrčil jí spadané vlasy za ucho, ruku však nedal dolů, právě naopak, svoji dlaň přiložil na její tvář a ona slastně přivřela oči a lehce se k ní přivinula.

Pomalu se k ní naklonil a když neprotestovala, spojil jejich rty v jemném polibku. Nemohl se nabažit toho pocitu jejích rtů, přitisklých na těch jeho. Ona to cítila úplně stejně a tak mu omotala ruce okolo krku. Zatahala ho za konečky vlasů a on slastně vydechl do polibku. Přitáhl si ji za pas ještě blíž a to naopak vyjekla ona. Strávili tak ještě dlouhou dobu, ale jedno věděli jistě. Ať už je mezi nimi cokoliv, nenávist už zcela vyprchala.

Taaaakže ahojky💕 tohle je třetí kapitola za dnešek, ale zveřejním ji až zítra, je už dost pozdě a mě se nechce jít zapínat wifi😂 máme tu druhou dramione scénku jeej👏💫 no doufám, že se bude líbit, tak trochu jsem nikdy tyhle scénky psát nemusela, takže nwm nwm no 😏😅 nicméně, zohle je nejdelší kapitolka, co jsem kdy napsala, takže si zasloužím hvězdičku a určitě se najde i někdo, kdo mě potěší komentem, že jo😂💜 mějte se krásně💖

*Neplecha ukončena*

(2331 slov)