,,Takže mi chceš říct, že se prostě sebrala a odešla?'' zeptal se čokoládový zmijozel nechápavě.

Právě se nacházeli u zmijozelského stolu při večeři. Draco znechuceně ohrnul nos, když na jeho hábitu přistál rozžvýkaný drobek z Goyleovy tlamy. Přešel to s protočením očí a odpověděl Blaisovi. ,,Jo, políbil jsem ji a ona první spolupracovala, a najednou do mě strčila, řekla, že se nic nestalo a utekla pryč.''

Blaise se nevěřícně zasmál. ,,Ha! Tvoje ego asi celkem zaplakalo, co?'' Pronesl se smíchem. Osazenstvo zmijozelské koleje propuklo v záchvatu smíchu.

,,Ha, ha. Moc vtipný Blaisi,'' ušklíbl se zmijozelský princ a ironicky se zasmál. Ve skutečnosti mu však do smíchu nebylo. Co jsem udělal špatně?

Ostatní hady, kteří se ještě smáli, probodl svým typickým Malfoyovským vražedným pohledem a tím je umlčel.

,,No tak, uznej, že Grangerová je první holka, která ti dala košem,'' dloubl do něj kamarádsky ten idiot a znovu zařval smíchy. Pár lidí se k němu přidalo, ale když si všimli blesků, jež všude okolo sebe metal Dracův pohled, ztichli a věnovali se každý svému talíři.

Blonďatý zmijozel protočil oči v sloup a snažil se ignorovat to černošský nemehlo, které začalo celou kauzu - jež podle jeho parametrů trefně nazval kauza Granger - už po páté odznova do detailů probírat.

Jeho očí zatoulaly k Nebelvírskému stolu, kde se setkaly s mandlovýma očima jisté kudrnaté lvice. Ta jimi hned, jak se jejich pohledy střetli, uhnula a probodla jimi svůj talíř.

Najednou jí zdobení okolo lemu přišlo strašně zajímavé. Dokonce i ta prasklina na boku si zasloužila její pozornost víc, než určitý nejmenovaný blonďatý zmijozel, sedící u stolu jeho koleje naproti.

Cítila jak po ní předbíhá mráz. To z jeho pohledu. Pozoroval ji skrz přimhouřená víčka, jako by do ní chtěl propálit díru.

Jeho úmysly však byly úplně jiné. Zíráním na ni, se snažil přijít na to, jakou chybu udělal. Co udělal špatně? Proč ho odmítla?

-Možná proto, že jsi ji několik let dělal ze života peklo? Že jsi ji nazýval špinavou mudlovskou šmejdkou, kdykoli se ti k tomu naskytla příležitost? Nebo proto, že jsi z ní dělal příslušníkea podřadné rasy? Nevím, fakt nemám ani to nejmenší ponětí, proč ti dala košem. Ozval se v Dracově hlavě hlásek a jeho slova doslova plavala v ironii.
-Ty buď ticho! Moc dobře víš, že jsem to nedělal kvůli jejího původu, ale kvůli toho, že by mě otec zabil, kdyby zjistil, že jsem se na ni byť jen podíval. Navíc se kamarádí s Potterem a tím všivákem Weaslym a mě baví je provokovat. Ve většině jsem vlastně ani nenadával jí, jako spíš těm dvěma tupcům. To, že je mudlorozená mam upřímně u prdele, nejsem tak zaslepený čistokrevností jak můj drahý otec.

Hádal se Draco sám se sebou. Vidíte? Vždyť už se z něj kvůli té kudrnaté knihomolce stává blázen.
-Máš pravdu, jsi blázen. Ne proto, že se tu hádáš se mnou, svým podvědomím, ale proto, že si myslíš, že ti po těch letech jen tak skočí na návnadu, aby sis ji mohl omotat kolem prstu a vyhrát tak sázku. To, že ji pak odkopneš, nebudu ani zmiňovat. Jeho podvědomí se postavilo proti svému pánu. Ale něco na tom, co říkalo bylo.

Naštěstí ma nás blonďáček dost vysoké ego na to, aby věřil svému plánu, vyhrál sázku a porazil tak Blai- počkat! Ten čokoládový bastard si nikoho nevylosoval! Uvědomil si vzápětí a tím se i probral ze svého transu.

Uvědomil si, že stále zírá na onu hnědovlasou lvici, díky které se pohádal sám se sebou. Pod jeho pohledem se nervózně ošívala a vypadalo to, že nemá daleko k tomu, aby vstala, nakráčela si to ke zmijozelskému stolu a ručně mu vypíchla obě dvě oči. Tato myšlenka se mu moc nezamlouvala, a tak raději obrátil svůj pohled na zmijozela, který si to za chvíli pěkně odskáče. ,,BLAISI!'' zařval na něj z plných plic, přestože seděl jen dva metry od něj a několik studentů se na něj otočilo. Dokonce i pár učitelů začalo tomuto psychickému výlevu Draca Malfoye věnovat pozornost. Především ředitel jeho koleje a zároveň i jeho kmotr - Severus Snape.

Zmiňovaný černoch se na něj s nechápavým výrazem ve tváři otočil, ale když spatřil jeho výraz, pravděpodobně mu došlo, o co jde a dal se na zběsilý úprk.

Draco, když to zpozoroval, bez váhání vyrazil za ním a metal po něm kletby, jen to jiskřilo, doslova.

Jakmile oba dva zmijozelové opustili jídelnu, studenti, kteří absolutně nechápali, která bije, mezi sebou začali vzrušeně debatovat. Jediný, kdo se nezapojil, byla Hermiona. Ta v klidu seděla a se zrakem, upřeným kamsi do blba si v hlavě zrekapitulovala, čeho právě byla svědkem. Po tom, co došla k závěru, že jediným východiskem je zeptat se jednoho z nich, o co jde si zmučeně povzdechla, zabrblala cosi o tom, jak se na to všechno může vykašlat a s pohledy nevěřícných studentů v zádech urychleně opustila jídelnu.

Prošla chodbou, na které šlo jasně poznat, že tudy oba dva hadi proběhli, jak nepořádkem, který Malfoy svými kouzly způsobil, tak obrazy, ze kterých rozčileně pokřikovali jejich obyvatelé.

Mezitím, co rychle postupovala po nepořádkem označené chodbě, zamyslela se, co to ksakru dělá. Proč za těma idiotama vůbec jde? Ach, už si vzpomíná, s Blaisem jsou přece svým způsobem navázali jakýsi vztah, který se úzce podobal přátelství. Jelikož byli oba zvoleni jako letošní primusové a měli společnou pracovnu, museli spolu začít vycházet a protože Blaise Hermionu nikdy přímo neurazil, ani se jí nijak neposmíval, neměla s tím sebemenší problém.

Z jejich myšlenek ji vyrušily hlasité výkřiky, vycházející zpoza rohu. Zhluboka se nadechla, pevně v ruce sevřela svojí hůlkou a vstoupila do chodby za rohem.

Naskytl se ji pohled na Malfoyova záda a přímo naproti stál onen již několikrát zmiňovaný čokoládový zmijozel. Ve tváři se mu zračil rádoby vyděšený výraz, ale tomu Draco díky své nepříčetnosti nevěnoval sebemenší pozornost. Proto si ani nevšiml, když k němu Hermiona přistoupila blíž. Proto ani nepostřehl prudký pohyb, jejímž mu hnědovlasá nebelvírka podrazila nohy. Proto neměl ani tušení, proč se valí na té odporné studené zemi. Aspoň dokud nespatřil její pobavenou tvář, tyčící se vysoko nad ním. Když se ale k jejímu pohlednému - počkat vážně právě řekl pohlednému?- obličeji přidala i černochova hlava, s téměř oslepujícím úsměvem, jako kouzlem se mu všechno vybavilo a pobožný výraz z jeho tváře zmizel a nahradil ho jeho, ne moc příjemný, parťák, ktery začal oba přítomné vraždit pohledem.

Chystal se vstát a dát tomu slizkému hadovi nakládačku, když v tom strnul. Neměl ani to nejmenší ponětí, kdo z těch dvou to udělal, jediné co byl schopný vnímat, byla ta proklatá dvě slova, která ho naprosto znehybnila.

,,Petrificus totalus!''

Uuu, jsem tu s další kapitolkou, to je úspěch! (Obvykle píšu jednou za uherský rok a teď už tři dny v kuse xdd) Potřebuju váš nazor, jelikož mi přijde, že strašně opakuju slova a taky to, že kapitolka je o ničem, když se nad tím zamyslím, děj celé kapitoly se odehrává asi v půlhodině, zatímco u jiných knih je kapitola popisující třeba dva, tři dny..

No nic, mějte se krásně a papa u další kapitolky💜

*Neplecha ukončena*
(1170 slov)