Ron to ráno vstal brzy. Sluneční paprsky ho vzbudily a nenechaly jej spát dál. Rozhodl se tedy projít po hradě a zajít si do kuchyně pro svačinu. A jeho plán by mu vyšel, nebýt nepříjemného setkání jeho obličeje se zemí. Víte on totiž zrovna zíval, oči zavřené, protahuje si ruce nad hlavou a najednou Bum! Ležel rozpláclý s obličejem zabořeným do studené podlahy. A jelikož podlaha je samozřejmě tvrdá, jeho tvář to tak úplně nepřežila. Za doprovodu Křupnutí se jeho nos slisoval jak auto ve šrotu.

Možná, že na chvíli i omdlel, jakmile se totiž probral, pár okamžiků byl tak dezorientovaný, že ani nevěděl, proč není ve své posteli a válí se místo toho v jedné z chodeb rozlehlého labyrintu Bradavické školy.

S nadáváním se sesbíral ze země, oprášil si z oblečení neviditelná smítka prachu a opatrně si sáhl na tu placku, co se ještě před pár vteřinami dala nazývat nosem. Sykl, když mu od místa dotyku celým nosem projela ostrá bolest, která se rozšířila až do hlavy. Nechápal to, přece jen tak nespadl, ně?

Otočil se ve snaze najít příčinu onoho pádu, avšak předem tušil, že se za ním nic takového nenachází. Jaké to pak pro něj bylo prekvapeni, když jeho pohled utkvěl na velké hromadě čehosi, co se podobalo školnímu hábitu.

Přišel k tomu blíže, aby zjistil, co že to vlastně je a zhrozil se, když spatřil bělostnou kštici jistého Zmijozela a následně odhalil i Hermioninu tvář v celé její kráse.

,,No to si země snad děláte srandu?! zaječel, když si jeho krapet pomalejší mozek spojil dvě a dvě dohromady. Do teď spící ne-pár sebou trhnul, když jim sladký spánek přerušil zrzkův hlas. ,,Malfoy? Hermiono jsi normální? Je to náš nepřítel doprdele, jak se s ním vůbec můžeš zahazovat po tom všem, co nám udělal?! Jsi zrádkyně! Obyčejná mudlovsk-" Byl přerušen dříve, než stihl ta odporná slova vyslovit. Dracova pěst se bolestivě střetla s Ronovým obličejem, takže se již podruhé za posledních pět minut válel ten zrzavý člen zlatého Tria s obličejem zbořeným v podlaze.

Bolestí fňukl, jak jeho nos znovu křupl a když se postavil, ukázal světu jasně červený obličej od své vlastní krve.

,,Ty jeden zmetku!" osočil se na zmijozela, jen co stál pevně na nohách a znechuceně se podíval na Hermioninu, která se snažila vyškrábat na nohy. Draco se už už napřahoval, aby mu vrazil další, ale byl zastaven malými dlaněmi, které jej obejmuly okolo pasu. Svěsil ruku zpátky podél těla a vražedně propálil zrzavého lva pohledem. ,,Ještě jednou jí něco takového řekneš, nebo s ní budeš mluvit stejným tónem jako před chvílí, zabiju tě," prověřil skrz zatnuté zuby probodávaje jej ledovýma očima.

,,Ehm, ehm." Tři páry očí se po tomto zvuku otočily, aby spatřily ředitelku koleje dvou ze tří studentů, jež se právě na chodbě nacházeli. ,,Pane Malfoyi, projdete se se mnou do ředitelny a vy, slečno Grangerová, odveďte pana Weaslyho na ošetřovnu." Zabodla do nich své přísné oči a rty semkla do úzké linky.

,,Ale Paní profeso-"

,,Žádné ale, slečno Grangerová. Pan Malfoy napadl studenta a porušil tak Školní řád. Musí být náležitě potrestán."

,,S prominutím, Paní profesorka, ale musím protestovat," promluvila Hermiona pevně s hrudí hrdě vypnutou.

,,Co prosím?" nadzvedla Nebelvírská ředitelka obočí a podívala se na jedno ze svých lvíčat přes obroučky malých brýlí, jež měla usazené na nose.

,,Draco Ronovi nic neudělal, on si sám se svojí šikovností přerazil nos a ještě k nám byl hrubý. Jestlipak si někdo zaslouží být potrestán, je to on," ukázala na zrzka a šlehla po něm varovným pohledem.

,,Pane Weasly, chtel byste říci něco na svoji obhajobu?" přesunula McGonagallová svůj ostříží zrak na Rona, který se zamračeně nadechoval k protestu, ale pod tíhou Hermioniného varovného pohledu se nakonec jen přikrčil a zaporně pokýval hlavou.

S jasně vepsaným výrazem porážky ve tváři odkráčel za McGonagallovou dupaje nohama, aby dal najevo své rozhořčení.

Hermiona si jen teatrálně povzdechla a zhroutila se zpátky na zem, kde byl stále pohozený zmijozelský hábit. Protáhla se jako kočka a široce zívla, až se Draco lekl, že jej sní. Zasmál se a položil se vedle ní.

,,To zas bylo něco," pronesla po chvíli se smíchem a podívala se na blonďáka vedle sebe.

,,No jo, Weasly je prostě idiot," uchechtl se a zastrčil ji pramen spadaných vlasů za ucho.

,,Takhle o něm nemluv," zamručela lvice a se svraštělým obočím se na něj koukla. Vzápětí ale její pohled zjihl, jako by roztál při pohledu na tu žijící sochu, jež se před ní bez ostychu válela na zemi. Jako vytesaný anděly, jak už si v hlavě stihla mnohokrát přiznat.

,,Hermiono?" proťal Draco ticho, jež se mezi nimi rozlehlo.

,,Hm?" nadzvedla hnědovláska tázavě obočí prohrávaje si s jeho prsty ve své malé dlani.

Blonďák se nad tím gestem sám pro sebe pousmál. ,,Šla bys se mnou na rande?" zeptal se jí přímo, bez obalu a očekával její odpověď. Nepříjemně jej přitom píchlo u srdce, jak se obával odmítnutí.

Hermiona ale byla ticho. Zarazila se v pohybu a chvíli tak setrvala. Draco si ji mezitím měřil nedočkavým pohledem, který se v dalších pár tichých minutách změnil na skleslý. ,,Víš co, nech to být- jako bych nic neřekl..chápu te, tak prosím, zapomeň, že-"

,,Draco ztichni!" přerušila jeho rozpačité drmolení svou maličkou dlaní, kterou zakryla jeho dokonale vykrojené rty. ,,Půjdu ráda, jen jsi mě zaskočil," vysoukala ze sebe po další chvíli a blonďákovi spadl kámen ze srdce. No co kámen, rovnou celý Mount Everest.

Sundal její dlaň, aby mohl spojit jejich rty v krátkém polibku.

,,Awww, vy jste tak sladcí, až z vás dostanu cukrovku." Jedovatý hlas protnul jejich chvilku stejně náhle, jako bouřka horký letní den. Neochotně sebod sebe odtrhli a otočili se na onoho velice milého člověka.

Ani nebyli tak překvapeni, když spatřili otráveně se šklebící Pansy. Ani jeden se však nenechal vyvést z míry a Hermiona se na svou sokyni dokonce sladce usmála. ,,Ach, Pansy, to je mi opravdu líto. Měla bych mít v tašce injekci inzulínu, píchnu ti ji, chceš? Přeci jen, tahle škola by o dost přišla kdyby se tu ten tvůj mopsí ksichtík přestal objevovat."

Draco měl co dělat, aby se nezačal nahlas smát a když zvedl svůj zrak k samotné hadí královně, jež by se právě se svou barvou hodila k Nebelvírům, neudržel se a vyprskl smíchy. Ihned se ovšem uklidnil a nahodil svůj výraz profesionálního vraha, avšak v očích mu pořád hrály jiskřičky pobavení.

Pansy naopak očima téměř metala blesky. ,,Jak se považuješ na mě takhle mluvit ty jedná špinavá-"

,,-mudlovská šmejdko, to jsi chtěla říct?" skočila jí do řeči Hermiona a zadržela tím Draca, jež už se nadechoval, aby Pansy něco pěkně od plic řekl. ,,To už ohrané, to ten tvůj mozeček nemá kapacitu ani na vymyšlení něčeho nového? Nebo alespoň originálnějšího?" pokračovala a s radostí sledovala, jak dívka naproti ní rudné vzteky. ,,Ou, já zapomněla, ty už žádný mozek nemáš. Promiň, moje chyba. Hned mi nedošlo, že s tvým egem už ti v hlavě na něco takového nezbývá místo," dokončila se samolibým úšklebkem Hermiona a Draco nechápal, kde se to v ní jenom bere. Vždyť tahle holka nemá v Nebelvíru co dělat! Pln očekávání stočil svůj pohled zpět na Pansy. Ta, vzteky rudá jako to nejzralejší rajče, otevřela pusu, ale nic z ní nevyšlo. Nakonec je zase zavřela, aby je následně znovu otevřela, byla ticho a opět zavřela. A tento proces se ještě párkrát zopakoval, takže Pansy vypadala jako nějaký prazvláštní hybrid kapra a člověkem.

Nakonec, když už si oba naši hrdinové mysleli, že se v onen klasický vánoční pokrm promění, se teatrálně otočila a s nadřazeným odfrknutím se i se svým mopsím ksichtíkem odporoučela do hadího sklepení.

,,Tak zrovna tohle bych do tebe nikdy neřekl," nechal se slyšet Draco, když se vzpamatoval z toho, co se právě událo a zbožně se na svou Nebelvírku podíval, ,,takhle ji už dlouho nikdo neuzemnil, pokud někdy vůbec."

Hermiona se lehce pousmála. ,,Ani nevím, proč už jsem to neudělala dřív. Nikdy jsem se jí nebála a už tolikrát jsem jí chtěla něco pěkně od srdce říct. I když, nedávno jsem si ji celkem podala, pokud se tomu tak dá říkat, takže už se mi to vlastně povedlo i dříve," zamyslela se sama pro sebe a nesrozumitelně si mumlala pod nosem.

Draco nechápavě nákrčil nos.

,,Neptej se," nařídila mu, dřív než se stačil vůbec nadechnout a položila se na studenou zem, jelikož onen hábit, na který se tak pohodlné uvelebila, si přivlastnil jeden blonďatý idiot, který se shodou okolností rozvaloval hned vedle ní. Na jeho obranu, ten hábit byl jeho, takže...No, ale jako gentleman, by měl- ne, neměl? Dobře, dobře Draco, jak chceš, neměl. Jen... Prosím, skloň tu hůlku, díky... No, kde jsme to skončili? Ach ano, už vím.

Hermiona se uvelebila na studené zemi a Draco jejímu příkladu hned následoval.
Jen tak leželi vedle druhého a mlčky se dívali na strop- kdyby byl alespoň očarovaný, jak ve Velké síni, ale ne, oni prostě musí čučet na obyčejný bílý strop.

Naštěstí- či snad naneštěstí?- jejich chvilku nechvilku přerušilo tiché cupitání malých nožiček. Draco polekaně vzhlédl, neb jeho panická hrůza z různých malých živočichů je prostě známá věc. Ať už to jsou myši, krysy, potkani, či dokonce pavouci, tento blonďatý had se jich prostě boji a tak to prostě je, bylo a bude.

A div se Merline, přestože nezahlédl ani jednoho ze zmiňovaných strašáků, vyděsil se k smrti. Jakmile totiž nadzvedl svou hlavu, aby statečně zkontroloval situaci, octl se tváří v tvář další noční můře, jež se občas usadila v jeho nejtemnějších myšlenkách. Paní Norrisová, kočka školníka Filtche.

Tento odpudivý moták si to za svoji kočkou ťapkal o sto šest, až z té námahy oddechoval jak Voldemort při posledním tažení. Takhle totiž nenahání dokonce ani studenty, a to už je co říci.

Inu tento nepříjemný- mám tři mastný chlupy na hlavě no a co- chlapík přicupital v těsném závěsu za svou drahou polovičku a když ji uviděl, ve vášnivé hádce se studentem, kdy na sebe oba vzájemně prskali a vrčeli, div se neudusili, na jeho tváři se objevil výraz, při kterém i Snapeovi tuhne krev v žilách.

,,Studenti z ložnic, opakují, studenti z ložnic!" hulákal jak na lesy, stejně jako ve třetím ročníku, kdy všichni studenti strávili noc na zemi ve Velké síni, jelikož se na hrad dostal Sirius Black, Harryho- přestože to v tu chvíli ještě nevěděl- kmotr. A i tentokrát, stejně jako tehdy, byl striktně obeznámen se situací.

,,Sklapněte proMerlina! Copak jste se úplně zbláznil? Jste snad slepý a naprosto bez orientace v čase, když tu v pondělí ráno vařváváte jak mandragora při přesazování?" vrátil mu Draco stejnou mincí, tudíž se jeho hlas postupnou ozvěnou rozléhal takřka po celém hradě. Školník sebou při tom zvuku trhl. Přes jeho nelibou tvář se roztáhl obrovský škleb, načež se kulhavym krokem přiblížil k ležící dvojici.

Draco při tom pohybu strnul a poslepu vyhledal ruku lvice vedle něj, jež se k dosavadní situaci nikterak nevyjadřovala, neb se oddávala poklidnému spánku. Zvláštní, což?

Školník Filtch k nim natáhl svou kostnatou ruku a už už to vypadalo, že se ona horní končetina odpojí od zbytku starcova těla a udusí našeho blonďu zaživa, ale nakonec se jen vměstnala pod sešlé tělo Paní Norrisové a jako by tu nikdy nebyla, vzala si tu obludu pryč. Feracius v Zapovězeném lese leknutím nadskočil, jak z Dracova srdce spadl balvan o velikosti Drápa. Naprosto se však uvolnil poté, co děsivý školník beze slova opustil jejich maličkosti a kulhavym krokem si to namířil kamsi do hlubin školy.

V tu chvíli se kdesi v hloubi Dracova duše zrodila myšlenka, že tohle už přesahuje hranice normálnosti. Přeci jen, čelit hned třem strašákům, čtyřem, počítáme- li i McGonagallovou, během půl hodiny?

Ne, tohle skutečně není normální.

Hi everyone🙆 po asi dvou týdnech, tuším, jsem zpátky. Omlouvám se, opět, za velkou časovou prodlevu Mezi kapitolami, ale stěhujeme se a sami ručně rekonstruujeme barák, a jelikož se musíme za měsíc nastěhovat, nemám moc času. Pokusím se napsat další co nejdřív, ale nic neslibují🙄
Tihle kapitolu zveřejním tak za dva dny po tom, co toto píši, jelikož data jaksi došla. Ser See you guys❤

*Neplecha ukončena*

(2004 slov)