Dříve, než mohl Draco k Hermioně dojít, a že měla fůru času, jelikož se tento zmijozel motal jako šílený, si tato Nebelvírka v mžiku strhla tričko i kalhoty, a tudíž zůstala před celým, z většiny mužským, osazenstvem pouze ve spodním prádle. Můžeme jen hádat, zda byla opravdu tak opilá, že jí hladové pohledy všech okolo vyhovovaly více, než polibek od Draca, který už víceméně několikrát prožila a nesmíme zapomenout i na fakt, že na něj také, ještě dlouhou dobu po té, neustále myslela. Ale tak, či tak, stalo se, co se stalo a tímto způsobem se Hermiona dopracovala až k tomu, že byla nucena svléct si i ty dva poslední kousky látky, jež zakrývaly už jen to nejnutnější z nejnutnějšího. Různě pokroucená a končetinama obmotaná, aby nešlo vidět něco, co by být vidět nemělo, seděla statečně a hrdě jako lev a hrála dál.

Následně už bylo všechno jako v mlze. V jednu chvíli ještě hrála spolu s ostatními a v další se už nacházela v Dracově náručí a to stále jen v Evině rouchu.

Došli do jedné z komnat, kde ji položil na svou postel, zatímco sám plánoval přenocovat na jedné z pohovek, než se svalit zpátky na postel.

Zapřel se rukama, aby na tu drobnou krásku pod ním nenalehl celou svou vahou a měl co dělat, aby se udržel. Ruce se mu totiž podlamovaly pod náporem Hermioniných polibků. Najednou s tím žádný problém neměla, merlin, ta holka je jak aprílové počasí. Nedovolil si ovšem protestovat, na to si její přítomnosti až moc užíval a bez ohledu na to, jaké to bude mít následky s ní ještě ochotně spolupracoval.

Opět se všechno zahalilo do tmy, avšak jednu věc si Hermiona vybavila až moc jasně; obrázek Draca, sundávajícího si to tričko, ve kterém se ráno probudila.

~End of flashback~

Hermiona se kvapem odtrhla od Dracových rtů a přerušila tak jejich krátký polibek. Blonďák jí za to počastoval nechápavým pohledem. Udělal snad něco špatně? Nemohl nad tím však moc dlouho přemýšlet, jelikož Nebelvírka se kterou dnes sdílel své lože začala panikařit. Ptáte se proč? Vysvětlení je jednoduché; zjistila, že pod trikem, o kterém už všichni víme, kde se vzalo, je vlastně kompletně nahá. Věřte mi, teď vám to připadá v pořádku, ale kdybyste byli v její situaci, reagovali byste stejně, ne-li hůř.

Inu naše milovaná Hermiona ječela, jako kdyby ji šlo o život, až se ji dokonce i tvorové žijící za okny v hlubinách černého jezera zalekli a klidili se pryč.

Draco, stejně tak jako zbytek mužského osazenstva, obývajících společnou komnatu, však nemohl utéct, tak se aspoň snažil svoji Nebelvírku uklidnit. Nakonec to v místnosti vypadalo následovně; Hermiona pobíhala jako divá zvěř po celé ploše pokoje, Draco chvátal za ní a snažil se ji chytit, Blaise ječel spolu s hnědovláskou (jeho velmi mužný hlas se nedal rozeznat od toho dívčineho), a tak byl hluk ještě nesnesitelnější, Goyle pohodově žvýkal svoji bagetu, kterou vytáhl merlinví odkud a Theodor i nadále tvrdě spal. Jednoduše řečeno, panoval zde nefalšovaný chaos a nepřerušil jej ani, do teď spící, zmijozel, který přes celý pokoj zaječel, avšak bez odezvy. Theo se tedy  svalil zpátky do peřin a otráveně vzdychl. Následně si okolo hlavy obmotal polštář a pro jistotu se ještě zahrabal pod peřinu.

Během dalšího okamžiku však utrpěl další újmu na zdraví, když se Hermiona, stále následována Dracem, převalila přes jeho postel a tudíž i přes jeho maličkost. V tu chvíli už se neudržel a vyletěl jako čertík z krabičky; vyskočil z pod peřin a obmotal je okolo tvora, jež si dovolil skákat po jeho posteli a jím samotným. Tento výpad však schytal místo zcvoklé Nebelvírky onen zmijozel, který se jí tak urputně snažil chytit.

Teď se však válel v posteli spolu s Theodorem a mrskal sebou jako kapr v síti. Vypadal přitom jako nějaký prazvláštní hybrid housenky a člověka, přičemž už pod tlustou vrstvou ptačího peří nemohl pomalu ani dýchat. Hold to neměl chlapec jednoduché. Naštěstí se mu ale aspoň povedlo to, o co se celou dobu snažil a ona jediná osoba ženského pohlaví v místnosti se zase hodila do klidu.

Hermiona si tedy v pohodičce seděla na Dracově postýlce; Theo urputně držel mrskajícího se blonďáka v domnění, že to on je oním vetřelcem, co narušil klid jeho svatyně, onen zmijozel tedy sotva popadal dech a právě proto sebou tak mrskal; Blaise i nadále běhal po pokoji a ječel jako holka a Goyle se jak jinak než cpal. Tentokrát si do té své chlebárny cpal tabulku čokolády, ovšem ne jako normální člověk, ale napříč.

Tato situace se držela ještě hodnou chvíli, takže se přesuneme na druhý konec Bradavického hradu; do Nebelvírské věže.

Tady právě panoval podobný chaos, jako u zmijozelských, avšak se zde neřešily žádné nechtěné milostné románky, ale hledala se ona Nebelvírská princezna, která jeden takový románek řešila. To však nikdo netušil, takže v obou kolejích panoval zmatek a mohl za to právě párek studentů, kteří později dostali přízvisko Dramione, ale to až někdy příště.

Inu nakonec se stalo, že zmatkovaly všechny čtyři koleje a neměly nejmenší tušení proč. Prostě celý hrad zmateně pobíhal, ječel a pištěl a neměl k tomu žádný důvod.

Osazenstvo profesorkého stolu to okázale ignorovalo, teda alespoň Snape a Brumbál, zbytek to zkusil řešit, ale nakonec to vzdal. Za zmínku stojí, že Minerva bojovala hrdě a statečně a šla ku příkladu svým lvíčatům, nakonec se však taktéž vzdala, i když nerada.

Teď si asi říkáte, proč takové drama. Víte, ono to vážně vypadalo jak v nějakém dramatu, i když šlo pouze o takovou maličkost, jako to, že se Mia vyspala s Dráčkem, to si tedy alespoň myslela. Přeci jen, představte si více jak pět set studentů, kteří běhají jak potrefené husy, ty šílenější dokonce metají kletby téměř na všechno, co se pohne, včetně svých spolužáků, a vy ten dobytek máte zkrotit a uklidnit. Žádný lehký úkol to teda není.

No, to jsme trochu odbočili. Vraťme se do doby, kdy žactvo celé Bradavické školy pobíhalo jako stádo splašených volů a vážení profesoři se k tomu již nijak nevyjadřovali. To se však změnilo ve chvíli, kdy se jistí studenti dostali až do kuchyně, či dokonce do kabinetů svých učitelů. V tu ránu už jim došly nervy, a tak se rozhodli likvidovat tuto mládež kletbou Petrificus Totalus a následně je uschovali do přístěnku na košťata, kam se samozřejmě všichni nevešli, takže je uskladnili i v učebně přeměňování.

O celém tomhle převratu, ze strany profesorů však nevěděla drahá Minnie, takže umístit znehybněné žáky do učebny, ve které vyučuje nebyl zrovna ten nejlepší nápad. Slečna McGonnagalová si totiž usmyslela, že když už teda nemůže učit, opraví alespoň písemné práce, a tak si pro ně zašla právě do oné učebny. Když pohled kočičích očí ředitelky nebelvírské koleje padl na hromadu nehybných studentů, jako by ji uhodil blesk. Jako střela vyletěla někam do pryč a během několika následujících minut se stěnami hradu ozýval její mocný hlas; to ječela na Severuse, jelikož právě on byl ten, jež s touto ,,genocidou'' začal. A taky jediný, který se jí účastnil. Inu Snape tedy moc dobře neskončil, ale o tom jindy.

Celý tento prapodivný den skončil a všichni se snažili dělat, jakože se nic nestalo, dokonce i Hermiona, i když s ní ten blonďatý idiot moc nespolupracoval, tak ale, co jiného se od něj dá čekat že ano.

Ještě abychon si ujasnili, až na ty dva a malou partu Nebelvírů nikdo nevěděl a beztak ani doteď neví, z jakého důvodu tato panika vlastně vypukla.

Tímto by autorka ráda uzavřela jak celý tento prapodivný den, tak i celou tuto ještě divnější kapitolu...

Takže po zase dlouhe prodleve vam prinasim dalsi kapitolku a predem se omlouvam za zklamani, je to kapitola o nicem, nedava absolutni smysl a je celkove absurdni.. ale nemam cas na psani, mobil mam jen do školy a nic nestíhám.. doufam, ze pristi kapitolka uz bude lepsi a ze me po tomto nesmylsu nezavrhnete xd

Mejte se krasne a uzivejte slunicka, dokud je🌞

*Neplecha ukončena*

(1339 slov)