Party byla v plném proudu. Muzika hrála o sto šest a podlaha se doslova otřásala. Uprostřed na parketu se kroutilo pár těl do rytmu hudby a ti zbylí seděli, leželi nebo se prostě nějak povalovali všude možně.

A když opomeneme fakt, že jeden zmijozel se stále nacházel, ve vlastním znehybněném těle uvězněný, vysoko nad hlavami všech přítomných, dalo se říct, že byli všichni ztřískaní do němoty. Ano, všichni. Dokonce i jedna z mála nebelvírů, kteří tam na párty byli pozváni a tou byla samozřejmě naše milovaná Hermiona Grangerová.

Ta se zrovna prodírala skrz dav na sebe se lepících párů a to nebylo zrovna nejlehčí, jelikož se k sobě tiskli tak moc, až si myslela, že je k sobě někdo přilepil vteřinovým lepidlem. Nepomáhal tomu ani alkohol, kterého jí kolovala v krvi víc, než jen malá troška, kterou měla původně v plánu vypít. Nohy se jí pletly, až se bála, že se jí zauzlují a viděla dvojtě, dokonce možná i trojtě. Takže prodřít se těmi úchyláky nebylo zas tak jednoduché, jak jí to na první pohled připadalo. Avšak nakonec se jí to přece jen povedlo a ona se konečně probojovala ven z toho shluku těl a mohla do plic natáhnout čerstvý vzduch. Více méně čerstvý vzduch.

Hned se vrhla k malému chlaďáku, ve kterém byl led a strčila dovnitř hlavu, aby aspoň trochu zchladila své, alkoholem i dusnem všude okolo, zarudlé tváře.

Blonďatý zmijozel, který na tom byl nějak podobně jako Hermiona se potácel hned za ní a napodobil ji i v tomto ohledu. Akorát se trochu přepočítal a hlavou to napálil přímo do tvrdé desky stolu.
Před očima se mu objevily hvězdičky, které se roztančily okolohlavy. S žuchnutím se svalil na zem a měl tak jedinečnou možnost sblížit se s další podlahou. To asi aby to těm v jejich komnatě náhodou nebylo líto.

Draca, ležícího na zemi v mdlobách si nebelvírka zprvu nevšimla, jak jí však pohled spadl na jeho tělo, rozesmála se. Neměla nejmenší ponětí, co je na oné situaci tak vtipného, ale bylo jí to vcelku jedno. Alkohol kolující její krví ji zabraňoval uvažovat jasně.

Stále se otřásajíc smíchy se svalila na zem vedle zmijozela a začala s ním vést jednostrannou konverzaci, která by byla jistě velmi zajímavá, kdyby Draco stále nebyl v bezvědomí.

Hermiona však dál opilecky žvatlala páté přes deváté, že by ji dokonce ani nějaký potencionální posluchač nerozuměl.

Draco si nadále hajal na studené a hlavně špinavé podlaze a hnědovlasá Nebelvírka samosebou zůstala vedle něho, asi aby nebyl za jediného idiota.

Ostatní hadi, ve výjimečném případě havrani, či jezevci a v tom nejvzácnějším případě i lvi oba dva umírající prefekty bez okolků překračovali a dokonce se stalo i to, že jednoho z nich přišlápli.

Po nějaké té době, kdy už se všichni nějakým způsobem dostali do nálady si Hermiona, která celou dobu bezstarostně bžleptala, všimla zvláštního objektu vznášejícího se u stropu. Vzápětí jakoby vystřízlivěla, vyděšeně vykvikla a během okamžiku stála na nohou a v další chvíli už byl trpící Blaise znovu na pevné zemi Zdálo se, že je naštvaný na nejvyšší možnou míru. Avšak ne proto, že byl takovou dobu uvězněn několik metrů nad zemí, ale kvůli toho, že jako jediný byl střízlivý. A přiznejme si, párty, na které je Blaise ten jediný střízlivý člověk je horší, než návrat Pána zla.

Omluvně se usmála, ale na víc se nezmohla. Přece jen toho celkem dost vypila a jelikož zrovna ona na alkohol nebyla zvyklá, působilo to na ni dvakrát více. Přiblble se zachichotala a lehla si zpátky na zem k Dracovi, na kterém už začínaly být vidět jakési známky toho, že ještě pořád žije.

Hermiona opět spustila pantem a mluvila a mluvila, dokud tím toho mrtvého brouka neprobrala.

Nějakou chvíli tam leželi a dívali se na strop, který byl určitě velice zajímavý. Nebelvírka u toho jak jinak jež žvatlala a Draco se to snažil ignorovat.

Ani nevěděli jak, ale najednou byli v kroužku pár známých tváří, včetně, teď už dost opilého, Blaise a Seamuse s Deanem.

Uprostřed jejich živého kruhu ležela poloprázdná láhev Ohnivé whiskey, která tam ovšem nezůstala dlouho, protože si ji přivlastnil nějaký student z jejich kruhu, kterého Hermiona neznala, ale podle hábitu hadala, že se jedná o zmijozela.

Tento černovlasý -asi-had láhev odzátkoval a dlouze se z ní napil. Potom předal láhev chlapci po své levici, který následoval jeho příkladu a předal láhev zase dál. Takhle to pokračovalo, dokud láhev nedošla k Hermioně. Ta si jí pochybovačně přeměřila pohledem, následně bezstarostně pokrčila rameny a mocně si z láhve přihnula. Na dva loky vypila dobrou polovinu obsahu Ohnivé whiskey a získala si tím vykulené obličeje všech studentů v jejich málem kroužku.

,,Co na mě tak vejráte?'' nadzvedla nechápavě obočí a předala láhev Dracovi, který se rozvaloval po jejím boku a dál neřešila.

Takhle láhev kolovala a byli v ní stále míň a míň, až ji Hermiona na jeden lok dopila. Už chtěla flašku odhodit,když jí ji z ruky vytrhl chechtající se Blaise a umístil ji doprostřed kruhu.

,,Co děláš?'' otázala se jej a její intonace díky opilosti klesala a zase stoupala, jak se jí zrovna zachtělo.

,,Proč myslí, že jsme tu whiskey potřebovali dopít?'' zasmál se čokoládový zmijozel. ,,hrajem flašku,'' dodal vzápětí a láhev roztočil. ,,Ták, bude to pravda, nebo úkol?'' spustil, když se láhev zastavila na tom -asi- hadovi, který začal s likvidací oné Ohnivé whiskey a samolibě se při tom šklebil.

Hermiona se zaksichtila; tohle ještě bude dlouhá noc...

Ahojky💜

Po dvou týdnech jse zpět a chci se strašně moc moc moc omluvit za to, zre to tak trvalo..

Měla jsem menší blok a i tak nejsem s touhle kapitolkou spokojená..

No nevadi, kapči by teď měly zase vycházet častěji, ale nic neslibuji😂

Doufám, že se kapitolka líbila a see u later guys💫

*Neplecha ukončena*

(959 slov)