Keře za okny ubíhaly světelnou rychlostí. Dominic se po opuštěné silnici uprostřed pouště hnal jako o závod, přičemž se Alex snažila soustředit na cokoliv, jen ne na ten nepříjemný pocit, jenž se jí usadil v žaludku. Prsty si poklepávala o kolena a každých několik minut kontrolovala své vybavení. Za opaskem měla zastrčenou pistoli a jeden ostrý nůž, kdyby došlo k nejhoršímu. Na sobě měla černou koženou bundu a kalhoty ze stejného materiálu. 

Cordelia seděla na místě spolujezdce s očima připevněnýma na cestu. Nakonec to byli jen oni tři, kdo se za Sebastianem vydali. Zbytek zůstal na základně, jelikož Bradley u sebe pro všechny případy potřeboval mít někoho silného. V autě vládlo naprosté ticho, což Alex na klidu nepřidávalo.

Zhluboka se nadechla a zavřela oči.

Před sebou stále viděla Ashův obličej a cítila Nataliino pevné objetí. Nechtěli ji pustit. Tehdy, když se s nimi loučila v Sydney, nikdo neměl představu, co Alex čekalo. Drželi se naděje, že bude všechno v pořádku a brzy se opět shledají. Jenže nyní poznali život desítek na vlastní kůži, a i když to nikdo nevyslovil nahlas, ta slova jako by visela ve vzduchu. Co když je tohle naposledy?

Alex Ashe pevně sevřela a zhluboka se nadechovala jeho vůně. Potlačovala slzy, jelikož nechtěla, aby se o ni bál ještě víc. Možná, že na základně strávil dost času, aby věděl, proti jaké síle bojují, ale stále mohl doufat, že se jeho malá sestřička vrátí nezraněná. A Alex bude bojovat ze všech sil, aby tomu tak bylo.

„Najděte ho," zašeptal Ash předtím, než se od sebe odtáhli. „Najděte ho a přiveďte zpátky."

Přikývla a tentokrát jí jedna zbloudilá slza opravdu stekla z tváře. Ash věděl, jak moc jí na Sebastianovi záleželo. A možná proto se ji nesnažil přemlouvat, aby zůstala. Věděl, že by to nemělo cenu a ona by se za ním vydala tak či tak.

Natalie brečela a Alex ji musela tiše uklidňovat, když se jí v náručí otřásala pod návaly vzlyků. „Musíš dávat pozor na Shaye," šeptala jí. Ty dvě se opravdu skamarádily a Alex doufala, že si budou vzájemně velkou oporou. „Budeš trénovat a kdo ví? Třeba jednou vystoupáš až na sedmičku."

Natalie se mezi slzami zasmála a podívala se jí do očí. „Snad na devítku, ne?"

Teď, když Alex hleděla z okna a sledovala ubíhající keře a kameny, modlila se, aby všechno dobře dopadlo. Nejradši by se vrátila do těch klidných dnů, kdy posedávali u televize a smáli se. Kdy ležela v Sebastianově objetí a společně plánovali výlet do New Yorku.

Bradley jim dal mobil, aby ho mohli o situaci průběžně informovat. Alex jen doufala, že nejdou pozdě a že třeba Sebastian cestou dostal rozum a neudělá žádnou blbost.

Po dlouhých hodinách jízdy konečně spatřili věže Brisbane tyčící se v dálce. Do města ale nemířili a Dominic se napojil na odlehlejší cestu, která je měla zavést ke skladu. Drželi se plánu, jelikož bylo pravděpodobné, že Sebastian jel stejným směrem

Pohledem skenovala každý strom a každý příkop. Představovala si, jak ho uvidí stát na kraji silnice s jedním koutkem rtu zvednutým v tom jeho pobaveném úšklebku a vyhrkne něco jako: „To jsem vás napálil, co?"

Pár kilometrů od skladu se nacházela opuštěná benzínka, kde měli v plánu nechat auto a odtamtud jít pěšky, aby nepřilákali pozornost. Dominic k ní zamířil a když zastavil vedle jedné ze zrezivělých pump, Cordelia se narovnala a ukázala někam do dálky. „Támhle," vyhrkla. „To je naše motorka."

Srdce jako by Alex v hrudi udělalo několik přemetů. Motorky si vůbec nevšimla a musela mhouřit oči, aby ji v tom šeru – jelikož slunce už pomalu zapadalo – viděla. Stála opřená o jeden ze stromů v nedalekém lesíku.

Vyskočila z auta a Cordelia s Dominicem ji následovali.

„Sebastiane?" zavolala, když se dostala k lesíku.

Větvičky jí pod nohama křupaly a vítr pohyboval korunami stromů ze strany na stranu. Objala se rukama – sžírala ji nervozita a takto k večeru začínalo být chladno. To, že našli Sebastianovu motorku v ní sice vyvolalo naději, ale zároveň si byla moc dobře vědomá, že už dávno mohl být u skladu.

„Buď optimistická," zamumlala si pro sebe a vstoupila hlouběji. „Sebe?"

Listy stromů jí zašustily nad hlavou.

„Není tu," ozval se Dominic. „Měli bychom zamířit ke skladu."

Neposlouchala ho a udělala další krok. Zuřivě se rozhlížela kolem sebe a snažila se skrz tmu prohlédnout. Stromy nepropouštěly skoro žádné světlo a v lese jako by zavládla hluboká noc.

Dominic k ní přistoupil a telefonem osvítil prostor před nimi.

Jenže všude bylo prázdno a Alex byla připravená uznat vlastní porážku a vydat se ke skladu, když si u jednoho z kmenů všimla něčeho tmavého. A když přistoupila, zjistila, že to byla bota. Ke stromu se přihnala a obrovský kámen jí spadl ze srdce, když zjistila, že u něj seděl Sebastian, živý a nezraněný.

„Sebastiane." Vrhla se k němu a nebrala ohled na ostré větvičky, které se jí zabodly do nohou, když před ním padla na kolena.

Hlavu měl skloněnou, ale pomalu ji zvedl. Oči měl rudé a tváře mokré. „Alex?" zeptal se chraplavě.

Pevně ho objala, jako by se potřebovala ujistit, že to byl opravdu on, z masa a kostí. Odtáhla se od něj a zkontrolovala, jestli byl opravdu v pořádku. Nikdy nevěřila na vyšší síly, ale to, že ho našli, byl úplný zázrak. Možná, že se na ně pro jednou usmálo štěstí.

„Nemohl jsem to udělat," řekl a jeho hlas se třásl. Byl bledý a musela mu být zima. „Chtěl jsem tam vtrhnout a všechny je zabít. Ale potom jsem pomyslel na tebe. Co bys dělala, kdybych se nevrátil? A ještě hůř... co bys dělala, kdybych se vrátil? Nikdy bys mi to neodpustila–" Trhavě se nadechl. „Jednou jsem ti řekl, že činy dělají člověka a já odmítám být stejné monstrum jako oni."

Zavrtěla hlavou a tvář mu sevřela v dlaních. „To je v pořádku," zašeptala. „Všechno bude zase v pořádku."

Smutně se pousmál.

Z dálky k nim dolehl zvuk aut projíždějících po nedaleké silnici.

Alex ztuhla.

Otočila se na Dominica s Cordelií, kteří měli v tvářích vepsané stejné obavy. „Vede tahle silnice ještě někam jinam než ke skladu?"

Dominic zavrtěl hlavou.

Baterka telefonu zhasla a všichni čtyři se proplížili k opuštěné budově a schovali se za jejím rohem tak, aby měli na cestu výhled. Přejížděl po ní zástup nejrůznějších aut. Alex spatřila Jeepy, velké dodávky a další auta různých velikostí – každé bylo černé se zatmavěnými okny. Mířily od skladu a pokračovaly směrem, odkud Alex s ostatními před chvilkou přijeli.

Někdo zanadával.

Alex napočítala šest aut, ale bylo pravděpodobné, že jich bylo mnohem víc. „Sigma?" zeptala se, i když odpověď již dávno znala. „Kam myslíte, že jedou?" Tolik aut by nikdy nevyjelo jen kvůli jedné desítce.

Cordelia si povzdechla. „Je na čase to zjistit."