Nedaleko domu, ve kterém vyrůstal, se nacházela polorozpadlá stodola. Už několik let ji nikdo nepoužíval a sloužila spíš jako atrakce místním dětem, které ji prolézaly skrz na skrz a snažily se tak ostatním dokázat svou odvahu. Celým sousedstvím kolovala legenda, že v tmavých zákoutích číhali duchové, kteří po půlnoci zabíjeli každého, kdo vstoupil dovnitř. Sebastian se k dětem prozkoumávajícím stodolu rád připojoval. To bylo ještě v době, kdy žádná z jeho schopností neexistovala. Kdy jediné, co ho zajímalo, byly hračky a co zrovna bude k večeři.

Pamatoval si, jak jednoho dne, právě po půlnoci, se s pár chlapci svého věku vydal strávit noc mezi zlomyslnými duchy. Tou dobou se nebál. Malou bradu držel hrdě vztyčenou, batůžek nacpaný sladkostmi a dekami tížící ho na zádech. V ruce svíral plyšového medvídka, ze kterého jako by se snažil vytáhnout všechnu sílu a jen se modlil, aby ho ochránil.

V jednu chvíli se od své skupiny oddělil, a aniž by se nadál, v té tmě se dočista ztratil. Ještě doteď si pamatoval, jak se po něm tmavá chapadla natahovala a lákala ho do svých spárů. Jako by na světě neexistovalo nic jiného než černo a chlad laskající jeho kůži. Brečel. Tou dobou ječel a dožadoval se jakékoliv pomoci. Nevěděl, kde bylo nahoře nebo dole a ujala se ho strašná panika. Bylo mu jedno, že si z něj budou kluci utahovat. Chtěl se dostat pryč, protože měl obrovský strach.

A podobná temnota ho zasáhla i teď.

Ležel na posteli a hleděl na strop, přičemž se snažil zhluboka dýchat. Pokoj byl temný a kdykoliv se pohledem na chvíli zastavil na jednom místě, černo se pomalu rozrůstalo a hrozilo, že ho sežere zaživa. Hruď se mu sevřela a tep zrychlil. Jako by byl znovu v tom domě.

Alex po jeho boku spokojeně spala a on se pokusil vlastní dech synchronizovat s jejím. Krátce nato ale přestal, jelikož měl pocit, že se brzy udusí.

Posadil se a prsty si zajel do zpocených vlasů.

Nemohl přestat myslet na své rodiče. Zemřeli v bolestech? Zabil je náraz auta, nebo je Sigma musela vlastnoručně zavraždit? Z obou představ se mu vařila krev v žilách a jeho vztek neměl konce.

Nestvůry. Tak je nazýval, jelikož přesně tím byli. Hráli si na zachránce světa, aniž by si uvědomili, že místo aby oheň hasili, jen přikládali víc dřeva. Místo aby se nebezpečných vrahů zbavovali, tvořili nové a nové. A pokud chtěli zločince, Sebastian byl připravený jim jednoho ukázat se vším všudy.

Tělem mu projela vlna nadšení a prsty ho nedočkavostí zabrněly, když si uvědomil zásadní věc. Teď znal přesnou polohu místa, kde se část Sigmy skrývala. Věděl, kde se nacházely kamery a kolik hlídačů sklad kontrolovalo. Dokázal by se tam dostat. Mohl by se jich zbavit.

Z části si byl vědomý toho, jak šílený nápad to byl. Sebevražda. Jenže zármutek kombinovaný s hněvem mu zamlžoval mysl a povzbudivě šeptal, ať se zvedne, než bude příliš pozdě.

Hlavu otočil k Alex, jež dál pokojně oddechovala. Vlasy jí spadaly do tváře a on se natáhl, aby je odhrnul.

A já budu stát po tvém boku. Obdivoval její odvahu, ale bylo mu jasné, že by jí nikdy nedovolil se vrhnout do takového nebezpečí. Stačilo, že kvůli němu už jednou málem zemřela.

Naklonil se a opatrně ji políbil na čelo. Ve spánku se zavrtěla a na tváři se jí objevil drobný úsměv, který Sebastianovi trhal srdce na malé kousíčky. Nechtěl ji opouštět, jelikož se našli teprve nedávno. Jenže v hlavě mu křičel hlas, že pokud neudělá to, co musí, už nikdy stejný úsměv znovu nespatří.

Vyskočil z postele a spěšně se oblékl. Aniž by se za sebe naposledy otočil, proplížil se ven. V cihlové budově desítek zamířil do zbrojnice a za opasek si zastrčil několik zbraní, nožů a to, co se mu nevešlo na tělo, schoval do batohu. V garáži si obstaral jednu z motorek a poté už po tiché ulici mířil k hlavní bráně. Tam ho ale zastavil jeden ze strážných. Seděl rozvalený na židli v malé budce a překvapeně pozvedl obočí, když si ho všiml. „Sebastiane?" zeptal se. „Co tady děláš?"

Sebastian se pokusil vykouzlit ten nejzářivější úsměv, jaký dovedl. „Taky tě rád vidím, Tony," řekl. „Jen se jedu projet. Vyprázdnit si hlavu, nasát čerstvý vzduch... víš, jak to je. A klidná noc, jako tahle, je na to přímo dělaná."

„Bradley nám rozkázal na tebe dávat pozor."

Samozřejmě, že jim to řekl. Už tak měl Sebastian problémy kvůli svému poslednímu útěku, když se pokusil přeprat tak deset agentů Sigmy čenichajících v nedalekém městečku. Ten den se málem nevrátil živý a od té doby si Bradley dával dobrý pozor, kdykoliv ho někam pouštěl.

Jenže minulý Sebastian si z daleka neprošel tím, co ten přítomný. Předtím to byla jen hra. Nudil se, a tak se rozhodl trochu riskovat. Teď k tomu měl motiv. Byl napumpovaný vztekem, který tvořil hnací hmotu všech jeho schopností. Možná, že konečně najde svůj limit.

„Ale no tak, Tony," řekl. „Copak mě neznáš?" Mrkl na něj a sáhl do kapsy kalhot, kde měl schovaný štos bankovek. Podal ho směrem ke strážnému.

Tony nevěřícně zavrtěl hlavou, ale po penězích se hladově natáhl. „Fajn, ale opovaž se dělat kraviny."

„Jasně, díky." Jen co se brána otevřela, plnou rychlostí se rozjel ven.

Ten stejný rozhovor následoval u druhé brány, ovšem strážný za počítačem působil znuděně, a tak bylo mnohem jednodušší ho přesvědčit. Což Sebastiana donutilo přemýšlet, jestli by si Bradley náhodou neměl najít nové hlídače.

Za několik vteřin už měl na hlavě nasazenou helmu a proháněl se tichou a temnou pouští. Nemyslel na to, jaká zvířata by mohla číhat ve stínech, ani co ho bude čekat, až dojede do cíle. Vytěsnil veškeré myšlenky na rodiče, na Alexinu spící tvář, na výrazy svých přátel, až se dozví, že utekl... vnímal jen rychlost a vítr narážející mu do těla.

Byl připravený udělat to, co bylo potřeba.  

....

Najela jsem znovu na studentský režim, takže teď nové kapitoly budou vycházet spíš pozdě večer a s většími prodlevami. Bohužel, vydání dalších částí mi vždy zabírá více času, jelikož jsou to ty nejčerstvější a potřebují mnohem větší editaci (a poslední dvě nejsou napsané). Ale věřím, že do konce října tu budou všechny. 

Sebastianův útěk v minulé verzi nebyl, ale tady dává smysl. Víme, že je impulzivní a pokud k tomu přidáte pořádnou dávku zármutku a touhy po pomstě... chaos. Navíc je důležitý pro následující události.