Temnota se přes Alex přelévala jako vlny na jedné z pláží v Sydney a pohupovala s ní ve své náruči ze strany na stranu. Žaludek se jí převracel a ona se zuřivě snažila vyprostit z toho pevného sevření. Jenže když se tak stalo a ona otevřela oči, ihned toho litovala. Na břiše cítila otravné pálení a dělalo se jí špatně.

Zamrkala. Nacházela se v autě a prostor každých pár vteřin osvětlily pouliční lampy, kolem kterých projížděli.

Zavrtěla sebou. Bolest na místě, kam ji žena bodla, nebyla tak hrozná jako předtím. I tak se ale cítila příšerně. Jako by přes ni přejelo několik kamionů následované stádem krav. Navíc byla ulepená od krve a radši ani nechtěla vědět, v jakém stavu měla oblečení.

Z předních sedadel k ní doléhal zvuk tlumeného rozhovoru. Poznala, že jedním z hlasů byl Sebastian.

„Takže koukám, že se toho hodně změnilo za tu dobu, co jsem byl pryč, co?" zeptal se druhý mužský hlas s jasným australským přízvukem. Alex odhadovala, že se jednalo o Dominica, toho ztraceného Sebastianova kamaráda.

„Jo, nechal jsem se přijmout na obor umění," odpověděl Sebastian.

„A oni tě nevykopli hned první den? Vždyť nedokážeš nakreslit ani rovnou čáru."

Sebastian se zasmál. „Stačí na to mít lidi."

Alex protočila očima nad tím, jak pyšně to řekl. Přemýšlela, jestli by neměla dát najevo, že je vzhůru, ale částečně doufala, že se dozví něco zajímavého. A tak zavřela oči a dál pokračovala v předstíraném spánku.

„A potom jsem ne jednou, ale hned dvakrát málem nechal zabít svou jedinou zodpovědnost."

Měla co dělat, aby se nezvedla a nedala mu najevo, že není jen nějaká zodpovědnost, ale nakonec se zastavila. Ještě chvilku. Ještě stále mohla získat nové informace.

„Myslím, že chápu, proč ses nevrátil," pokračoval Sebastian dál. „Když Alex unesli, byl jsem na sebe hrozně naštvaný. Nejenže jsem se bál, že přijde o život úplně nevinný člověk, ale taky jsem si nedokázal představit, jak bych čelil Bradleymu po tom, co jsem to takhle zpackal." Na chvilku se odmlčel. „Chtěl jsem ale říct, že ať se stalo cokoliv, můj názor na tebe se nezměnil a nemyslím si, že to byla tvoje chyba. Udělal jsi všechno, co jsi mohl."

Autem se rozlehlo ticho a Alex málem přestala dýchat, jak moc zabraná do rozhovoru byla. Sebastianova slova ji zároveň zvláštně zahřála u srdce.

„Díky," odpověděl ten, o kom si myslela, že byl Dominic. „Hodně to pro mě znamená. A ty by ses taky neměl užírat. Nakonec jsi ji zachránil, ne?"

„Jo, asi máš pravdu."

„Cože? Slyšel jsem správně? Sebastian se mnou právě souhlasil?" řekl Dominic pobaveně.

Ozvala se tlumená rána, jak ho Sebastian nejspíš plácnul. „Nelichoť si." Hned nato se ale začal smát.

„Máš ale štěstí. Je hezká."

Alex sice nechtěla rušit ten hezký bratrský moment, ale už se nedokázala udržet a posadila se. Z prostřední sedačky se naklonila k mezeře mezi sedadly řidiče a spolujezdce. „A taky vás může slyšet."

Oba leknutím nadskočili.

Sebastian seděl na místě spolujezdce a krátce se s ní ve zpětném zrcátku setkal pohledem. Na tváři se mu objevil široký úsměv a velká tíha jako by mu opadla z ramen.

Na místě řidiče poté seděl kluk, jehož růžová barva vlasů byla jasně viditelná i v šeru auta. Oči měl přišpendlené na silnici, ale krátce po ní kouknul. Vesele se šklebil a ten úsměv byl nakažlivý. „Tolik k dobrému prvnímu dojmu," zamumlal.

„Alex tohle je–"

„Dominic," skočila Sebastianovi do řeči. „Ráda tě poznávám, já jsem Alex."

„Takže ty jsi jí o mně řekl?"

Sebastian zakoulel očima. „Ani jsem nemusel. Brzy zjistíš, že tady Alex je neskutečně zvědavá a je celkem těžké před ní cokoliv utajit."

Praštila ho do ramene a on hraně vykvíkl bolestí. Poté ale zvážněl: „Jak se cítíš?"

Vlastně ani nevěděla. Celé tělo ji pobolívalo a hlava třeštila. Přestože byla nějakou dobu mimo, nejradši by zalezla do postele a spala následující týden. A co se týkalo její psychické stránky, byla zvláštně otupělá. Útok jí sice neotřásl tolik jako první setkání se Sigmou, přesto se ale stále vracela k tomu pocitu naprosté bezmoci a nesnášela ho.

„Asi dobře," zalhala.

Sebastian přikývl, ale jeho oči opět našly ty její. Pousmála se a hned nato radši pohledem uhnula stranou. Zrovna teď nepotřebovala, aby jí prokoukával až do duše nebo ji snad litoval.

„Co se ti stalo s rukou?" zeptala se, když si všimla, že ji měl zafixovanou v jakési provizorní ortéze.

„Spadl jsem ze střechy."

Pozvedla obočí.

Dominic si odfrkl. „Aspoň si pro příště budeš pamatovat, že mě máš poslouchat."

„Zapomínáš snad, kdo je mezi námi starší?"

Alex se zazubila a zády se zapřela o sedačku, přičemž se ti dva pošťuchovali. Bylo příjemné být ve společnosti někoho dalšího, navíc ráda viděla Sebastiana v jiném světle.

Přimhouřila oči a pohlédla na číslo nad Dominicovou hlavou. Desítka připomínala jasně zářící hvězdu a pro tentokrát ji nijak neznervózňovala. Naopak, zvláštně ji uklidňovala.

....

Jelikož bylo pozdě v noci a všichni byli z toho dobrodružství vyčerpaní, Dominic zastavil před dalším motelem. Ten protentokrát nebyl až tak hezký jako ten poslední, ale to Alex nevadilo. Byli uprostřed ničeho a najít poblíž víc jak jedno ubytování by byl zázrak. Navíc byla tak unavená, že by usnula i na zemi.

Sdíleli jeden pokoj. Sigma je stále mohla pronásledovat a z vlastní zkušenosti nyní věděli, že rozdělování se bylo nebezpečné. Alex za to byla vděčná, jelikož přestože Sebastianovi vehementně tvrdila, že je naprosto v pořádku, nadskakovala při každém hlasitém zvuku a srdce jí splašeně bilo, kdykoliv se kdokoliv prudčeji pohnul. Nahlas by to nepřiznala, ale stále se obávala, že na ni někde někdo číhá.

V malé koupelně se osprchovala a oblékla do Dominicova velkého trička a teplákových kraťasů, které musela mít kolem pasu pevně svázané tkaničkou, aby jí nepadaly, jelikož všechny její věci zůstaly v autě zpátky v Rockhamptonu. Nestěžovala si. Bylo to mnohem lepší než být v zakrváceném oblečení. A pokud měl Sebastian pravdu, zítra by měli dorazit do cíle.

S vodou odkapávající jí z konečků vlasů se cítila o něco lépe. V koupelně měla čas si prohlédnout, jakou škodu za sebou ta žena zanechala. Zranění bylo skoro celé zahojené a opálenou kůži nyní zdobil jen tmavý strup. Přes levou stranu břicha se ale Alex už nadosmrti bude táhnout ošklivá jizva.

Bylo zvláštní, že ačkoliv desítky oplývaly schopností rychlé regenerace, jizvy jim zůstávaly. Jako by se jim jakási vyšší síla snažila říct: Nejste nesmrtelní a nikdy nebudete.

„Jsi v pořádku?"

Trhla hlavou a až teď si uvědomila, že celou dobu seděla na posteli a hleděla do prázdna, přičemž si nervózně poklepávala prsty o kolena. Sebastian se usadil naproti ní a ty modré oči si ji ustaraně prohlížely. Z dálky mohla slyšet tekoucí vodu, jak se Dominic sprchoval.

„Jo," odpověděla jednoduše.

„Alex."

„Zabili jste ji?" zeptala se.

Sebastian se zamračil. „Koho?"

„Tu ženskou s jasně rudýma vlasama," vysvětlila. „Už v Sydney na nás zaútočila. To ona mě bodla."

Zavrtěl hlavou. „Ne... teda, pár lidí jsme se zbavili, ale nepamatuju si na nikoho takového. Byl jsem rád, že jsem se odtamtud dostal živý. Uvnitř muselo ještě několik lidí zůstat. Měli jsme neskutečné štěstí."

Takže nejspíš přežila. Alex věděla, že by ji to mělo děsit, ale ta zpráva ji spíš uklidnila. Až se znovu setkají, ukáže jí, kdo má navrch.

Povzdechla si. „Měla jsem to tušit," řekla nakonec. „Dal jsi mi přece ten nůž. Ale já tam jen stála jako největší idiot a nedokázala se pohnout. A potom jsem vás nalákala přímo do pasti. Mohli jste kvůli mně přijít o život a za to se moc omlouvám."

„Cože?" zeptal se zmateně.

„Všechno je to moje vina, kdybych nebyla tak hloupá..."

Nestihla větu dokončit, jelikož ji Sebastian přerušil. Natáhl k ní ruku a pevně tu její sevřel, aby tak zastavil to nervózní poťukávání. „Nic z toho nebyla tvoje chyba," řekl pevně. „To já jsem selhal. K ničemu takovému by nedošlo, kdybych netrval na tom, že musíme za Dominicem. Bradley mě varoval, abych dával pozor, ale já ho neposlechl. Znovu."

„Jen jsi chtěl najít svého nejlepšího kamaráda, to bych ti nikdy nezazlívala."

Zavrtěl hlavou. „Na tom nezáleží. Mohl jsem za ním jet až po tom, co ses dostala do bezpečí. Takhle jsem tě jen zbytečně ohrozil."

„Takže si slibujeme, že se nebudeme chovat jako největší idioti?"

Zazubil se na ni. „Jasně."

Pousmála se a propletla si prsty s těmi jeho a stisknutí mu oplatila. Překvapeně se tím směrem podíval, ale neodtáhl se. A Alex byla ráda, že má u sebe někoho, na koho věděla, že se může spolehnout a kdo ji podrží. Už dávno Sebastiana přestala podezřívat, že ji chce zabít. Po tom, co musela opustit Ashe a Natalie, byl tím nejbližším, co měla k rodině.